„Co tady sakra děláš?“ Dante hned složil zbraň když poznal, na koho míří.
„No, jela jsem se projít,“ zalhala.
„Jela jsi se projít?“ opakoval po ní ten nesmysl. „Nejsem blbej, takže mluv.“ Kyra hledala v hlavě možnou výmluvu, když v tom Dante něco zbystřil. Chytil ji za paži a stáhnul do křoví.
„Jau, co děláš?“ už si chtěla stoupnout, ale on ji stáhl zas zpátky.
„Sakra, pš. Budeš tu a ani se nehneš, já tu musím něco vyřídit,“ šeptal.
„Jasně. Máš rande s Rusáky,“ protočila očima.
„Cože?“ nechápavě se na ni podíval.
„Vzpomněla jsem si na všechno a vím, že v baru si byl i ty a díval jsi se na to, jak mě chtěl ten černovlásek zabít,“ vraždila ho pohledem. „Soner tě šel sledovat. Neboj, on si to s tebou ještě vyřídí. Takovej poraz,“ chtělo se jí z něj zvracet.
„Soner je uvnitř. Do prdele. Zůstaneš tady a ani se nehneš, nebo nás zabijou všechny,“ hned vylezl ze křoví a šel do opuštěné pily. Kyra se za ním dívala jako by mu snad i tu jeho starost věřila. Buď byl vážně dobrý herec, nebo ona neviděla, co si myslela, že viděla.
****
Dante dorazil na místo určení, kde už na něj čekali tři muži v perfektně padnoucích oblecích. Jeden z nich na něj promluvil lámavou angličtinou.
„Kde ty byla. Já nečekat,“ ukázal na něj prstem.
„Omlouvám se, už se to nestane. Jsem tu a mám peníze. Kde je můj bratr?“ s náprsní kapsy vytáhl žlutou obálku. Natáhnul ji k nim. Jeden z poskoků si pro ni šel a začal počítat, zda je v ní domluvena suma. Kývnul na černovláska a předal mu peníze .
„Ty myslela ta nastrčená sketa, která mi lezla na nervy? Já myslet, že spíš ty chtít tohle,“ další z poskoků přešel k černému auta a z kufru vytáhnul rozcuchanou Viv. Pusu měla přelepenou šedivou páskou a plakala.
„Viv,“ vydechnul Dante a díval se na ni s radostí i s lítostí zároveň.
„Já udělat malá změna v našem plán. Tvůj brat zůstat ještě se mnou. Jako mrtvola se on dost hodit,“ zasmál se, a odešel. Poskok hodil Dantemu Viv. Ten ji chytil do svého objetí. Byl z tohohle shledání dost překvapení. Měl dostat svého bratra, ale místo něho má Sonerovu dceru.
„Neboj, už je dobře Viv. Táta je někde tady,“ rozhlížel se kolem sebe, zatímco jí sundával pásku z pusy. Dělal to, co nejpomaleji, aby jí to nebolelo.
„Okamžitě od ni odstup,“ ozvalo se za nimi. „Odstup od ní!“ zařval Soner. Dante se pomalu otočil k němu, když viděl, že na něj míří zbraní, dal ruce vzhůru.
„Sonere, tohle je blbost,“ hraně se zasmál. „Nic z toho, co ti Kyra řekla, není pravda. Můžu ti to vysvětlit.“
„Tati!“ vykřikla Viv a vrhla se mu do náruče. Dante toho hned využil a začal prchat, ale moc daleko se nedostal. Za rohem na něj čekala Kyra a přetáhla ho přes břicho klackem. Dante se skácel k zemi a kroutil se bolestí.
„Můžeš to vysvětlit, že jo?“ doběhl je Soner s Viv.
„Sakra, myslím to vážně. Nikdy jsem nebyl na druhé straně. Je něco, co nevíš, Sonere,“ chtěl se zvednout, ale Soner mu šlápnul na hruď a přišpendlil ho zas k podlaze.
„Kvůli tobě mi unesli dceru!“ zařval na něj.
„Mám tam bráchu!“ zařval i Dante. „Mám bratra a ten je u nich. Nabídl mi, že se k nim přidá. Je to takový malý podvodníček a zloděj,“ začal vysvětlovat.
„Ty mi budeš lhát?“ Soner už toho měl plné zuby. Chtěl do něj kopnout, ale Kyra ho zastavila.
„Počkej,“ chytila ho za ruku. „Je tak trochu možný, že to nebyl úplně Dante, víš… v tom baru. Soner se zamračil, už otevřel pusu, že bude řvát, ale Kyra ho předběhla. „Nemůžu za to, byl mu strašně podobný a až teď mi došlo, že to možná nebude on.“ Byla to pravda. Čím více si Danteho prohlížela, tím více si byla jistá, že ten v jejím snu, byl o kapičku jiný.
„Děláš si ze mě srandu?“ vyjel po ní Soner.
„Omlouvám se, ale byla jsem zmatená. Byl to on, nebyl to on. Vypadal úplně stejně jako Dante, ale zas díky mě, máš zpátky dceru,“ mile se usmála, aby Sonera trochu obměkčila.
„Jednou,“ naznačoval, že ji každou chvilku uškrtí, „tě zaškrtím jako hada.“
„Jasně, zlato,“ provokativně na něj mrkla a pak se otočil a k Dantemu, který už stál na nohou. „Tak mluv,“ zkřížila si ruce na prsou.
„Jak jsem řekl. Mám bratra. Je pravý opak mě a jsme si dost podobní,“ věnoval Kyře pohled. „On je docela vynalézavý a má své známé. Je to jen malá rybka v moři plných žraloků, ale našel si cestu k Hadům. Nasadil jsem ho tam jako špeha. Chvilku to šlo dobře, ale pak na něj přišli a už měsíce ho vězní. Snažím se ho dostat zpět. Dělám jím špeha, aby ho nezabili, proto na ně nic nemáš,“ s lítostí se podíval na Sonera, který jak blbec hledal stopy, aby dostal ten nejhorší gang všech dob, aby zmizela droga Zaklínač z trhu a aby se mohlo ve Philadelphii lépe žít a vše bylo zbytečné, protože, ať už přišel na cokoliv, Dante jim vše hlásil, aby dostal bratra zpět. Netušil, jestli se na něj má hněvat, zabít ho, nebo mu odpustit.
„Proč jsi mi to neřekl?“
„Nemohl jsem. Kdyby se dozvěděli, že jsem to někomu řekl, že nehraju podle jejich pravidel, zabili by ho.“
„A jak víš, že je naživu?“
„Ona ho viděla,“ ukázal na Kyru.
„To je pravda, viděla jsem ho, teda… myslela jsem…,“
„Jo, my víme,“ řekli oba nastejno.
„Dobře, tohle vyřešíme, ale chci všechno vědět. Jeď k nám do hotelu,“ předal mu kartu. „Já odvezu Vivien domů a vrátím se. Kyro, pojedeš s ním,“ Soner se hned ujal velení. Pokud říká Dante pravdu, a že on mu prostě věří, musí mu pomoct.
