Prolog

149 18 6
                                    

Věštkyně zavřela oči, viděla krev a oheň,  cítila bolest a zápach smrti... Viděla hlavní město v plamenech... Král padl mečem muže v černém, královna zemřela při pokusu o ukrytí své dcery... Pak se městem rozlila bílá záře, která zakryla vše ostatní...Vidění se změnilo - krásná dívka rozbíjející sklo... A v pozadí hlas....

Křišťálové vězení,
vládci pod zem pohřební,
stát pod vládou Temnoty,
ztraceny jsou hodnoty...
Strach už drtí srdce,
vězeň - tanečnice...
Svět se k světlu obrátí
až dívka s drakem přiletí...

Vidění skončilo.
Vědma pustila křišťálovou kouli a snažila se zklidnit své divoce tlukoucí srdce.
Proč tak brzy?
Ruce se jí chvěly a tvář měla bledou. Chtěla změnit osud.
A udělá to.
Vstala a rychlým krokem se rozešla ke dveřím, chtěla varovat královskou rodinu. Z domu už téměř vyběhla, a jak se vzdalovala, stále nabírala na rychlosti.
Už byla v polovině cesty k paláci, když v tom zazněly poplašné rohy.
Pozdě... blesklo jí hlavou.
Útok začal..

TanečniceKde žijí příběhy. Začni objevovat