Tanečnice

Prohraná bitva

Na sto lidí pochodovalo ulicemi, další se přidávali, dav houstl, jejich vůle jakoby zasrašovala všechny vojáky. Nikdo se jim nepostavil. Dokud nepřišli k hradbám...
  Jakmile Faileon spatřil armádu stojící před Mágovým hradem, zbledl a jeho odvaha poklesla, nikoli však jeho odhodlání. Dav zpomalil.
Mladík zatnul ruce v pěst a šel dál. Jeho vůle, jakoby podporovala celý dav.
Brána hradu se otevřela a vypochodovali další vojáci. Faileon odhadoval, že jich nyní před hradem stojí něco kolem tisícovky.
,To nedokážeme.' tvrdila jdna část jeho mysli. Ta které uvažovala racionálě. Ta druhá ale tvrdila něco jiného. ,Dokud zbývá člověk schopný vzepřít se, je naděje.'
Zastavil. Podíval se do očí vojákovi, jež stál nejblíže, očividně kapitánovi vojska.
,,Přišli jsme zúčtovat."
Kapitán se zasmál a Faileon ten krutý smích poznal. Tohle byla ta zrůda, kvůli které ztratil rodinu i domov. Vojákův pohled ztvrdl.
,,Zúčtovat? To král zúčtuje s vámi. Bouříte se a přitom nevidíte, že ničíte sami sebe. Mág chce pro zemi jen to nejlepší, ale vy to nevidíte. Jste jen banda nevděčných budižkničemů! Vzdejte se a všem nám bude líp."
Faileon se usmál, ale nepromluvil ke kapitánovi nýbrž k davu.
,,A takhe, přátelé, vypadá dokonalá manipulace!" někteří se zasmáli. Poté se Faileon opět otočil ke kapitánovi.
,,My se nikdy nevzdáme. Teprve tehdy, až dobudeme hrad a postavíme Temného mága před soud, teprve až bude za své skutky pykat, bude nám všem líp. Do boje!"
Dav za jeho zády souhlasně zaburácel. A jako obrovská lidská vlna se vrhl na mágovo vojsko.  Bitva začala.  

                                      .../---/...

Bezhlavě se vrhal proti každému, kdo se mu připletl do cesty. Ačkoli se pokoušel vojáky nezabíjet, občas to nešlo. Kolem sebe cítil pach krve a smrti. Slyšel nářek a třesk zbraní. Netušil kolik vojáků poslal do bezvědomí nebo na onen svět, ani kolik jeho přátel zemřelo, jediné na co myslel bylo dostat se k cíli a pokud možno nezemřít.
Proti němu se vyřítil další voják. Jelikož při boji ztratil helmici, Faileon si uvědomil, že je podobně starý, jako on sám. Hnědé vlasy měl ke tváři přilepené potem a v oříškových očích zmatek. Faileon k němu pocítl soucit, ten mladík očividně ani nevěděl, proč a proti komu bojule. Jen plnil rozkazy.
Voják zaútočil a Faileon se mu postavil.
Jako jeden z mála vzbouřenců měl opravdovou zbraň - meč po otci, a nyní se mu hodil, neboť proti tomuto vojákovi by zřejmě kus klacku nestačil. Za chvíli si uvědomil, že voják, ačkoli velice schopný používá naučený sled ran. Výpad, střecha, půlobrat, výpad, seč... Jakmile tedy Faileon udělal otočku a pokusil se mu seknout po nohou, mladého vojáka to zcela vyvedlo z míry. Toho Faileon využil a vyrazil mu meč z ruky. Voják vytáhl z pochvy u pasu dýku a zaútočil znovu. Tentokrát se mu podařilo Faileona seknout do paže. V tu chvíli mu ale Faileon ruku s dýkou chytil a zkroutil jí za záda.
Mladík dýku upustil a podíval se na Faileona vyrovnaným hrdým pohledem, přesto však bylo patrné, že netouží zemřít.
,,Neboj, nezabiju tě." řekl tiše Faileon a udeřil mladíka rukojetí meče do spánku. Voják se zhroutil k zemi, ale z pohybu hrudníku bylo zřejmé, že žije.
Faileon se rozhlédl po bojišti a do očí se mu začaly hrnout slzy. Tolik jeho přátel bylo po smrti, viděl jejich zkrvavená těla spolu s těly mrtvých vojáků. Další čeho si všiml bylo to, že rebelové začali přes všechnu snahu ustupovat a mágovo vojsko je tlačilo stále dál do ulic města. Když viděl, kolik jich zemřelo,  cosi se v něm zlomilo. Zvítězí, ale ne dnes.
Zavelel k ústupu.

Tak jo, pro dnešek končím. Snad se brzy dokopu k tomu napsat další kapitolu. Doufám, že byla tahle část alespoň trochu přijatelná 😂.

Isilien