Tanečnice

Srdce draka

,Kdysi dávno byl náš svět obýván mnoha zvláštními tvory, mezi nimiž zvláště vynikali draci, ať kvůli síle a moudrosti, jíž disponovali, či pro svou moc a majestát jsou tito bájní tvorové  opředeni mnoha tajemstvími a legendami, z nichž snad nejkrásnější i nejpříšernější zároveň nese název 'Srdce draka' a právě ten Ti budu vyprávět." Ariena zamrkala, copak ta kniha s ní mluví? Bylo by něco takového možné?
,,Telpëlor byl obyčejným drakem a ač neoplýval takovou silou, jako ostatní, nehromadil poklady, ani nečinil nic slavného, byl šťastný. Žil svobodně, létal, kam se mu jen zachtělo. Daleko viděl jasnýma očima, ještě dále však bystrou myslí.
Mnoho lidí jej vídalo plachtit oblohou, jako stříbřitý záblesk. Nebáli se ho, věděli, že by raději vypustil duši, nežli ublížit nevinnému. A byla to téměř pravda, on by však neublížil nikomu. Ne bezdůvodně.
  Jednoho krásného jarního dne (je potřeba si uvědomit, že draci čas tehdy neměřili, proto to mohl být stejně dobře den, jako týden, či měsíc) se potloukal oblohou, proháněl nadýchaná oblaka, křižoval jasné nebe, jakoby sám byl létající hvězdou a myslí bloudil daleko, ve světech mimo naše vnímání, nehledě na to, co se děje kolem. To se mu však vymstilo, neboť právě tou dobou se v zemi objevili první drakobijci.
Nikdo se jim nepostavil, protože málokdo o nich vlastně věděl, chodili neviděni krajem a zabili nebo zajali každého draka, kterého spatřili. Snad jim v tom pomáhala černá magie, nebo pouhé přesvědčení... Kdo ví? Z jejich pohledu byli draci pouze kruté bestie bez nichž bude světu lépe. Hnáni touhou po pomstě a slávě vkročili na cestu zla, jejich srdce zaslepila temnota.
  A tak se jednoho dne stalo, že když se Telpëlor vracel zpět do své sluje, nalezl ji vypleněnou. Po jeho rodině nebylo nikde ani stopy... Zlomen žalem vypustil výkřik tak mocný a zoufalý, až skála, kde se sluj nacházela pukla v půli a Telpëlora zasypala těžkými kameny. Byl v koncích, ani ne tak z toho, že měl již brzy zemřít, jako z toho, že během jediného dne přišel o vše.
  Trvalo několik měsíců, než ho v tomto zbědovaném stavu našli drakobijci. Okamžitě mu nasadili řetězy a odvedli jej za svým pánem. Nebránil se, když mu ubližovali, nebránil se, když se mu posmívali, nezaútočil ani tehdy, když byl vsazen do temné cely, odkud není návratu. Byl duchem nepřítomen a vlastní osud jej nezajímal... Prošel si peklem, fyzickým, ale hlavně psychyckým, noční můry střídaly ty denní, přítomnost se mísila s minulostí a snad i budoucností. Nevěděl. Smrt pokládal za osvobození.
  Po několika měcících (či snad letech?) přestal drakobijce bavit, nechali jej v cele, užírat se temnými myšlenkami. Brzy zcela zapomněli, myslíc si, že nikdo tak dlouho bez jídla a vody nevydrží. Tëlpelor však nebyl jen tak někdo - byl drakem. A draci vydrží mnoho, jen ne nečinně stát.
  Sebral poslední zbytky sil, zpřetrhal pouta, jež jej doposud držela a z vězení uprchl. Vylétl ven a po nekonečně dlouhé době se svobodně nadechl.
Nyní měl moc celou pevnost spálit a svoje trýznitele zahubit, pomstít se. Neudělal to však, místo toho se obrátil a odletěl zpět do hor. 
  Drakobijci spatřili stříbřitý záblesk na noční obloze, jakoby padala hvězda. Když jim došlo, že jejich kořist uprchla, byli zděšeni a třásli se před hněvem svého pána, avšak v srdci některých zapustily kořeny pochybnosti... proč jen se drak nepomstil? Je možné, že žili až dodnes v klamném přesvědčení? Ve víře, jež neměla pravdivý základ? Jejich pán však byl jiného přesvědčení - drak nezaútočil ze strachu, nic víc v tom není!
I vyslal své vojáky, by draka zajali a opět předvedli, byl posledním svobodným zástupcem svého druhu, nebylo přece možné, aby unikal dlouho! Ale to se pletl, Telpëlor mohl unikat, jak dlouho se mu jen zachtělo. On však již netoužil prchat, věděl, že dokud bude vyvrhelem ve vlastní zemi, nikdy nepocítí skutečnou svobodu, na jakou byl zvyklý... Bylo potřeba bojovat.
  Proto se sám vydal k pevnosti, kde prožil nejtemnější okamžiky svého života a předstoupil před vůdce drakobijců, silného muže, jehož pohled a bič dokázal zlomit i nejvzpurnější vězně. Drak se však nezalekl.
Kolem něj se začali shlukovat vojáci, připravení k útoku.
,,Proč jste to udělali?" jeho hlas otřásl celou pevností. ,,Neublížili jsme vám. A vy nás lovíte, jakobychom byli zločinci, což nemáte svědomí?"
Pán drakobijců se ozval s pýchou, ale i odhodláním. ,,Nic jste nám neudělali? Nic jste nám neudělali?! Nazýváš snad vypálenou vesnici ničím? Nazýváš snad desítky ztracených životů ničím?! Přišli jsme pro pomstu. Celý váš prokletý druh musí záplatit!"
V drakových očích se objevil soucit, jeho odhodlání však pouze vzrostlo. ,,Má za provinění jednotlivce zaplatit celý druh? Měl bych nyní za své utrpení zabít celý lidský národ?"
Nikdo mu neodpověděl. Mnozí si uvědomili svou chybu.
Náhle se země otřásla, stěny pevnosti se začaly drolit a pukat, vojáci se rozprchli na všechny strany. Jen jejich vůdce zůstal na místě, neboť noha se mu zaklínila mezi spadanou suť. Telpëlor jej zakryl svými křídly. 
  Když zemětřesení skončilo, drakobijci mysleli, že jejich vůdce je po smrti. Možná i proto si prve nevšimli pohybující se suti a kamení, z něhož se vynořil drak... a složil jim vůdce k nohám. Živého.
,,Proč jsi to udělal?" Zašeptal, ale slyšeli ho všichni.
,,Protože pomsta nemá smysl. A pochopení je cesta k Dobru." s těmito slovy se otočil a vzlétl. Z rozbořených cel se vynořovali jeho přátelé a příbuzní.
Jejich cesta do hor mohla začít.
Byli svobodní.'

V Arieniných očích se zaleskly slzy. Otočila stránku, byl na ní jen krátký odstavec vprostřed.

,Naše cesty jsou odlišné.Máme své cíle, ale málokdo se jich dokáže držet... Jen jedno je jisté, kdo se skrývá, nikdy jich nedosáhne. Kdo je vyhnancem vlastní země, nikdy nebude šťastný... Bojuj! A pochop svého nepřítele.'

  Ariena zaklapla knihu, až se zvedl obláček prachu. Nevěděla, jestli jí srdce bije jako splašené, či se zastavilo.
Co má tohle znamenat?

Omlouvám se! Nevím, jak se mohlo tohle stát... je mi vážně líto, že jste museli tak dlouho čekat. Vím, že ta kapitola asi nenahradila tak dlouhou dobu mé nepřítomnosti, ale snad se Vám alespoň líbila...
Mějte se krásně❤!

Isilien