Tanečnice

Podivný příbytek

Faileon utíkal temnými ulicemi a za sebou slyšel dusot těžkých nohou.  Pomalu mu docházel dech, plíce ho pálily nedostatkem vzduchu. Věděl,  že pokud nebude dost rychlý,  příjde o život. 
Koutkem oka zahlédl odbočku do postranní uličky.  Okamžitě změnil směr svého útěku. Tušil ale, že ještě není v bezpečí.  Právě když se rozhlížel po možném úkrytu, něčí ruka jej strhla do měkce osvětlené místnosti. 
Chtěl se začít bránit, ale neznámý ho pustil dříve než stačil cokoli udělat.
,,Neboj se, nechci tě udat,  ale pomoci ti.'' ozval se měkký hlas.
Ze stínu vystoupila žena.  Byla téměř stejně vysoká jako Faileon.  Tmavě plavé vlasy jí splývaly v jemných vlnkách do půly zad,  v bledém obličeji zářily výrazné temně modré oči, podobně zbarvené byly i její šaty. Její ramena byla zahalena průsvitným černým závojem,  který se při každém pohybu třpytil jako hvězdná obloha.  Okolo krku měla pověšený stříbrný přívěsek, ruce jí zdobily náramky a prsten s velkým kamenem.
Mladík si pomyslel,  že takto oblečenou ženu ještě nespatřil.
Žena si přiložila prst na ústa v náznaku mlčení. Před domem byl  slyšet hluk, jenž vydávali strážní.
Faileon se mezitím rozhlédl po místnosti. Na první pohled vypadala obyčejně,  dokud si ovšem člověk nevšiml sušených bylin, které vyšly ze všech poliček,  skleněných ampulek s různobarevným obsahem a spousty knih, které téměř zakrývaly vše ostatní.
Přešel po pokoji a zvědavě si prohlížel vše co bylo k vidění, ignorujíc ženin pobavený pohled. S údivem zjistil, že většina knih měla zakázané tituly. 
,,Kdo vlastně jste?" otočil se k ženě s otázkou.
,,To je těžké,  jde o to, na co přesně se ptáš... Kdybych ti ovšem měla povědět vše, kdo jsem a kým jsem byla, byli bychom zde ještě hodně dlouho."
,,Dobrá..." řekl poněkud zaraženě. ,,Ale...řekněte mi alespoň jak se jmenujete?"
Žena se zamyslela.
,,Myslím, že mi můžeš říkat Nénia... "
Faileon nepatrně přikývl a vrátil se ke zkoumání knih. Jednu otevřel a opatrně přejel prsty po stránkách.
,,Líbí se ti?"
,,Ano, ale... jak se vám podařilo jí sehnat? Vždyť je v celé zemi zakázaná... Všechny knihy o legendách a magii jsou zakázané..."
Nenia se usmála. ,,Mám ji už dlouho, kdysi jsem ji dostala od jednoho... přítele" v očích se jí objevil smutek, ale okamžitě zmizel.
,,Jestli chceš, můžeš si ji nechat." obdařila ho mírným úsměvem. 
Faileon zamrkal údivem.
,,Ale...ale to si přece nemůžu vzít, je vaše..." slova mu odumřela na rtech, když viděl, že se žena stále usmívá. 
,,Ano, je moje, a co je mé mohu dát komu chci. A já ji chci dát tobě."
Faileonovi se zaleskly oči. ,,Děkuji vám..." na více se nezmohl.
,,Není zač děkovat. Ale myslím, že už by jsi měl jít, tvá rodina čeká, Faileone."
Mladík se uklonil. ,,Ještě jednou děkuji za všechno, paní. Snad se ještě setkáme." sám byl překvapen úctou, s jakou k ženě hovořil, ale tak nějak tušil, že se v ní skrývá více, než dává najevo.
,,Pevně věřím, že ano."
Otevřela dveře a zkontrolovala, jestli je vzduch čistý, poté mu pokynula na rozloučenou a Faileon se rozběhl k domovu, Pevně svíraje vak s jídlem a drahocenou knihou...