Tanečnice

Zvěsti

Zvláštní, jak rychle se zvěsti a drby šíří. Jako plamen. Občas i k uším, které by se o nich dozvědět neměly. Někdy, když pak vyjdou na světlo, přinesou naději, většinou je z toho ale skandál a ti, kteří je šířili, by si v tu chvíli nejraději vyřízli jazyk. Pak jsou ale ještě takové případy, ve kterých by bylo lepší, aby to dotyční opravdu udělali...

Temný mág se pousmál, ačkoli na jeho bledém obličeji šlo spíše o děsivý škleb. Ani ve snu si nedokázal představit, že by zničit povstalce mohlo být tak snadné.

Ariana seděla na podstavci a přemítala nad nekonečným množstvím otázek, které se jí honily hlavou v bolestivých chvílích samoty.
Když se otevřely dveře, málem vyletěla z kůže.
Už ne, prosím... Nezdálo se ale, že by osud chtěl její prosby vyslyšet.
,,Ariano, Ariano, dnes je tvůj velký den!" jeho hlas se rozléhal temnou celou a rozechvíval dívce kosti v těle.
,,Neboj, nemám v plánu ti ublížit, alespoň ne dnes, dnes mi s něčím pomůžeš..."
Nechápavě na něj pohlédla.
,,Čeká tě menší... vystoupení."
Z jeho krutého úsměšku jí přeběhl mráz po zádech. Bála se ho, tak neskutečně moc se ho bála.
Do místnosti, jako na povel, vešli čtyři vojáci, popadli silná lana a s očividným vypětím sil odtáhli její celu ven z kobky. Za dveřmi se k nim připojili další dva, aby jim pomohli s těžkým břemenem.
Ariana poprvé po mnoha spatřila denní světlo.

                                        .../---/...

Do kovárny vtrhl postarší muž. Faileon sebou trhl leknutím a jeho mozek okamžitě zavelel k útěku.
,,Děje se něco, Jamale?" pohlédl na muže Restalon a Faileonovy obavy se rozplynuly, onen muž byl totiž Restalonův dobrý přítel.
,,Máme se všichni okamžitě dostavit na nádvoří." odpověděl Jamal zadýchaně a Faileonovi se vrárila ostražitost.
,,Před chvíli to dali vybubnovat."
Restalon se zamračil a v očích se mu blýsklo, pak ale odložil kladivo, sundal koženou zástěru a otočil se na Faileona.
,,Prosím, dojdi pro Marien."
Faileon pouze přikývl a zmizel za dveřmi. Za chvilku se opět vrátil, s paní domu v patách a pláštěm na ramenou.
Marien si oprašovala opálené ruce od mouky. Jako jedna z mála měla totiž kovářova rodina stále dost peněz, aby mohla od království kupovat o trochu více mouky, ze které pak kovářka pekla chléb, jež rozdávala těm, kdo si jej sami nemohli dovolit. V dobrotivém obličeji se jí nyní zračily obavy. 
Restalon se na ni povzbudivě usmál, jakoby jí naznačoval, že ať se stane cokoli, jsou v tom spolu a Marien mu úsměv oplatila.
Jamal je netrpělivě pobídl.
Faileon si tedy nasadil kápi pláště a vyrazili směrem k nádvoří.

Tak jsem zpátky, po hooodně dlouhé době. Další kapitola by měla vyjít až koncem tohoto týdne. Omlouvám se za nedostačující délku dnešní části, snad se Vám i přes to líbila.
Děkuji za přečtení ❤.

Isilien