Tanečnice

Střepy

Seděla na podstavci a hleděla na jiskřící sníh. Netušila, zda na něco myslí či ne, ani jestli se její plán vydaří. A pokud ano, co potom? Zdálo se jí, že sníh kolem tvoří podivné obrazce.
Zahnala pochyby do nejzaššího koutu mysli. Zhluboka se nadechla. Zavřela oči a sestoupila z podstavce, do nohou ji zastudil sníh.
Když oči opět otevřela, zračilo se v nich odhodlání. Vykročila směrem ke sklu...
Rozhodla se, udělá to. Rozbije své vězení... Za každou cenu.
Ve sněhu se objevovaly stopy, smáčené krůpějejemi krve, tohle se stalo vždy, když sestoupila z podstavce, tak si Mág pojistil, že nikam neuteče, neboť jakmile se dotkla sněhu, bylo to, jakoby kráčela po střepech. Ale tentokrát bylo její odhodlání silnější než bolest. Zaťala zuby a šla dál, oněch pár metrů se zdálo jako nekonečná dálka. Přes to se k povrchu koule dostala. Znovu se zhluboka nadechla. Sevřela ruku v pěst a uhodila do skla, jednou, dvakrát, až při třetí ráně se na skle začaly pomalu začaly šířit drobné prasklinky.
Věděla, že její energie vyprchává neskutečnou rychlostí, bolest v nohou sílila, jakoby stála na rozžhaveném uhlí. Opět vší svojí silou uhodila do skla. Bolest jí projela celým tělem a na chvíli ji ochromila. Tep se jí zrychlil, opřela ruce o kolena a lapala po dechu, jakoby se po dlouhé době vynořila z vody.
Pohlédla na sklo - přibylo sotva pár prasklinek. Takhle to dál nejde.
Zacouvala zpět k podstavci a dusila v sobě slzy. Bolest se pomalu stávala nesnesitelnou. Zády narazila do podstavce.
Znovu se podívala na stěnu svého vězení. Přivřela oči a rozeběhla se. Těsně před stěnou se otočila mírně na bok a plnou silou vrazila ramenem do skla. Cítila, že stěna povolila a ona proletěla skrz. Zvuk tříštícího skla jí napnil uši. Tvrdý náraz jí rozechvěl všechny kosti v těle. Její bílé šaty byly roztrhané a zkrvavené, ale jí to bylo jedno. Utrhla kus bílé látky a omotala jím šičatý střep tak, aby se o něj nepořezala. Ačkoli si nebyla jistá, zda by proti útočníkovi ona provizorní zbraň pomohla, ale aspoň něco...
Slyšela, že v hradu nastal poplach. Rozeběhla se ke dveřím, otevřela je a vrazila do vojáka, bleskově se mu vysmekla a utíkala dál. Věděla, že běží za ní. Hnala se chodbami a děkovala bohu, za čas strávený jejich prozkoumáváním. Ačkoli si čas ve vězení vybral vysokou daň, tohle nezapomněla.
Utíkala dál, až ji všechno bolelo. Přes všechnu sahu ji voják doháněl. Noha se jí zamotala do dlouhých šatů a ona upadla. Voják byl v mžiku u ní. Popadl ji za vlasy a hrubě ji zvedl. Ariena vykřikla. Pokusila se ho uhodit, ale uhl. Zkoušela se mu vytrhnout, ale držel její vlasy pevně, a každý pohyb ji bolel. Už netušila, kudy dál, tak ho kopla kolenem do rozkroku, věděla, že je to podlé, ale zpět do vězení jít nehodlala... a zemřít také ne. Voják se zhroutil v křeči, ale její vlasy nepustil, takže spadla za ním.
,,Ty mrcho!" zasyčel jí do obličeje.
,,Za tohle zemřeš." Ariena věděla, že to myslí vážně. Naposled se mu pokusila vytrhnout, poté pevněji sevřela střep v ruce a sekla. Cítila, jak střep projel jejími vlasy a usekl je těsně pod ušima. Nechala vojáka, stále se svíjejícího v bolestech, za sebou. A utíkala dál.
Slyšela, že po celém hradě pobíhají stovky nohou, věděla, že její čas se krátí.
Vyběhla z hradu a prodírala se zarostlou zahradou. Pěšinky byly téměř zarostlé a zahrada připomínala spíše prales. Hledala cestu k zadní brance, na kterou už během jejího mládí všichni zapomněli. Když ji spatřila, lekla se, že nepůjde otevřít, byla ztrouchnivělá, a panty zrezivělé. Dívka vzala za kliku a zatlačila. Branka se zavrzáním povolila.
Jakmile se princezna dostala z hradu a vběhla do ulic, cítila se bezpečněji. Byly osvětleny měkkým světlem lamp, měsíce a hvězd. Ariena si náhle uvědomila, že neví, kam jde.
Zpomalila.
Když se jí zdálo, že se dostala dostatečně daleko od hradu, zaklepala na dveře jednoho domu, ve kterém se svítilo. Otevřela jí žena středního věku s vlídným obličejem.
,,Dobrý večer. Mohu dovnitř?" zeptala se Ariena nejistě.
Žena se na ni usmála a pokynula jí, ať vstoupí.
...

Tak jsem tady s další kapitolou, snad se Vám líbila. Za případné chyby a překlepy se omlouvám. Mějte se krásně!

Isilien