Tanečnice

Kniha

,,Zaměř svou myšlenku na jediný cíl a za tím cílem vyšli energii. Musíš se soustředit!"
Již téměř půl hodiny se poukoušela dát jakoukoli podobu své magii, jakkoli ji usměrnit, ale to bylo těžké, když vlastně netušila jak se ona tajemná síla vlastně projevuje. Věděla, jak ji použít, pomocí silné myšlenky, ale to nestačilo. Zdálo se, že všechno úsilí je marné, akorát ji vyčerpávalo.
Byly to již tři dny od jejich rozhovoru s Néniou a stále se nic nezměnilo, nedokázala dát tomu proudu v sobě jakýkoli směr.
Zkusila to znovu. Soustředila se na květinu před sebou. Záři, prosím, záři! Nic. ,Překvapivě' pomyslela si trpce, když se dostavil další úbytek energie, sotva stála.
,,Už nemůžu..." vypravila ze sebe a sesunula se na zem. Snášet chápavý a lítostivý pohled své učitelky pro ni bylo horší, než kdyby na ni začala křičet. V ústech cítila pachuť zklamání. Jak může zachránit svou rodinu, když nesvede ani rozzářit jednu květinu?

.../---/...

Ležela na posteli a přemítala nad událostmi posledního dne. Stalo se toho tolik! Našla nejen úkryt, ale i domov... a rodinu. Pomáhala s čím mohla a naučila se mnohé ze života prostých lidí. Spřátelila se s kovářem a jeho ženou, i s mladíkem, co u nich, stejně jako ona, pobýval. Byl zvláštní, milý, ale mlčenlivý, o své minulosti nemluvil, přesto však mnohé dokázala vyčíst z jeho očí. Ač byl podobně starý jako ona sama, zdálo se, že viděl a prožil tolik, že ani mnozí stařešinové rodu by se stejnými zkušenostmi chlubit nemohli. V jeho pohledu zaznamenala bolest a smutek, ale také neskutečnou sílu, vnitřní plamen, nyní však oslaben a zadušen. Netušila, co se mu stalo, ale muselo jít o něco skutečně strašného.
Nevěděla přesně proč, ale zvedla se, prošla tichým domem, většina domácnosti byla pryč, Restalon pracoval v dílně a Marien byla pro příděl potravin a Faileon Bůh ví kde.
Zaklepala na mladíkovy dveře.
,,Faileone?" Nic. Opatrně otevřela dveře. Nebyl tam.
Kam se poděl? blesklo jí hlavou. Pohledem přelétla pokoj, jeho plášť byl přehozený přes postel. Zvláštní, nikdy bez něj nevychází... Podívala se do kuchyně. Na stole ležela otevřená kniha. Opatrně do ní nahlédla.
Byla napsána ozdobným rukopisem a očividně velmi stará. Začetla se.

,...Osudy lidí se často liší, stejně, jako jejich povahy. Ač někomu se to může zdáti jako klam, každý má svou cestu, jen je potřeba ji nalézt, málokomu je dáno ji poznat lépe, dříve, nežli na ni vkročí... Jaká je Tvá cesta?'

Otevřely se dveře a dívka se prudce otočila, jakoby byla přistižena při zakázané činnosti.
Do místnosti vešel Faileon, nesoucí náruč dřeva. Jakmile ji spatřil, v jeho pohledu se mihlo překvapení, rozhořčení, strach a vztek na sebe a svou nezodpovědnost.
Ariena si všimla jeho pohledu a skousla si ret.
,,To je tvá kniha?"
Faileon pouze přikývl.
,,Omlouvám se, že jsem do ní nahlížela bez tvého svolení." opatrně knihu zavřela a posunula ji Faileonovým směrem.
Mladík se pousmál, ale v jeho očích byla nejistita. ,,V pořádku." pokývl a složil dřevo u krbu. Na chvíli zavládlo ticho, přerušované pouze klapotem skládaných polínek.
,,Odkud ji máš?" přerušila mlčení.
,,Dostal jsem ji." odpověděl vyhýbavě a dál se věnoval rovnání dřeva, ačkoli Arieně se zdálo, že již srovnané je.
,,Myslela jsem, že Temný mág nechal všechny takovéto knihy zabavit, či spálit..." náhle nevěděla, jak pokračovat.
,,No, tak očividně všechny ne." odsekl a jeho samotného ostrý tón hlasu zarazil. Okamžitě jej to zamrzelo, když uviděl zaskočený výraz na Arienině tváři. ,,Odpusť, nechtěl jsem na tebe být hrubý."
,,To je dobré," usmála se dívka. ,,má poznámka nebyla ohleduplná." opět zavládlo ticho. Ariena měla na jazyku otázku, ale bála se, jak bude Faileon reagovat. ,,Mohu... mohu si ji na chvilku půjčit?"
Neodpovídal. Po chvilce se nadechl. ,,Slíbíš-li mi, že na ni budeš dávat pozor lepší než já, pak tedy... ano."
Věděla, kolik pro něj ta slova znamenají, kniha měla očividně důležité místo v jeho životě.
,,Děkuji, slibuji ti, že ji u mě nikdo ani nespatří." na tváři se jí, přes smíšené pocity zračil úsměv.

Nedlouho poté již seděla opět na posteli a hledala část, kterou dříve rozečetla, tu však najít nemohla. Místo toho narazila na na kapitplu, jejíchž název ji zaujal.
Srdce draka
...

Tak jsem po dlouhé době zpátky s novou kapitolou. Co? Jak se Vám líbil první školní den?
Doufám, že byla tato kapitola alespoň trochu přijatelná a užili jste si ji. Za chyby a překlepy se omlouvám. Mějte se krásně ❤

Isilien