Tanečnice

Síla magie

Ano, byla pevně rozhodnutá a nehodlala na tom nic změnit. Ze začátku si nebyla jistá, zda jde opravdu o její  volbu, nebo jen nechce urazit Néniu... po probdělé noci došla k závěru, že to skutečně udělat chce, ne proto, aby nezklamala něčí očekávání, ale proto, že cítí správnost vlastního úsudku. Až poté, co si tyto myšlenky utřídila, konečně usnula, avšak ne na dlouho, napětí a očekávání ji probudilo dříve, než by si bývala přála.
Sotva se oblékla, už na dveře klapala Nénia, chtěla znát její rozhodnutí. Zdálo se, že má něco na srdci.
,,Pokud jsi se rozhodla nabídku nepřijmout, neboj se, že budeš muset odejít, ráda ti pomohu tak jako tak." prohodila téměř nenuceně, když Lenea nic neříkala, přesto však dívka ucítila mírné očekávání, ni ne tak z tónu hlasu, jako energie, která zavládla v místnosti.
Rozesmála se.
,,Jak bych mohla nepřijmout? Jde snad o tu nejvelkorysejší a nejúžasnější nabídku, co jsem kdy dostala! Musela bych bych blázen, abych odmítla!"
Nénia se usmála, ale nic neřekla, pouze pohybem hlavy naznačila, aby ji Lenea následovala.
Prošly  celým domem, až k místu, kde by měla být jeho poslední stěna, nebyla tam. Namísto ní se zde nacházely dveře, malé, nenápadné, přes to však stále dveře. Nénia cosi zašeptala a otevřela je. Slyšela, jak dívka za ní zalapala po dechu a pousmála se, chápala ji.
Lenea nemohla uvěřit vlastním očím, tam, kde měla být pouze stěna, či nanejvýš malá komůrka, se rozprostírala kruhová zahrada obestavěná zdí, ve které zela podivná okna. V každém z nich byl jiný obraz, jakoby sestaven z barevných sklíček. Tráva se zdála být jemná a posetá tisícem drobných bílých květin. Vší té kráse vévodil prastarý mohutný strom uprostřed. Lenea nedokázala logicky vysvětlit co vidí, jediné slovo, které jí napadlo bylo magie. Ano, jiná možnost snad neexistovala.
Okouzleně následovala Néniu.
,,Jak jsem již včera říkala, energetická magie je jednou z nejmocnějších, umožňuje téměř vše... Stejně jako jakákoli jiná má ovšem i svá omezení. Především ze začátku pochází ponejvíce z tvých vlastních zdrojů, z energie, kterou máš ty, z tvého duševního plamene. A ten se velice snadno vyčerpá. Proto je třeba si uvědomit, kolik síly máš momentálně k dispozici, ale také jak je vlastně silné kouzlo, které chceš použít. Časem se můžeš naučit používat energii věcí kolem sebe, ale to je zatím trochu předčasné." došly až ke stromu.
,,Ale, co vlastně znamená 'energetická magie'? Teď vím, jaká má omezení, ale netuším, o co vlastně jde...?"
Nénia se pousmála, ta dívka jí někoho tolik připomněla...
,,Jde o čirou energii světa, o to, co je uvnitř kažého tvora, každé bytosti i každé věci... Nelze přímo vyjádřit, jak tato magie funguje nebo kolik ti toho umožní, nebo alespoň já to nedovedu, na to budeš muset přijít sama. Někteří dokázali s její pomocí uklidnit jakéhokoli tvora, či naopak zasadit mu do duše neskutečnou dolest a neklid, dokonce jej i dohnat k šílenství. Jiní dokázali proniknout až do jiných spekter magie a například skrze energii ovládat věci či dokonce lidi... Některým se podařilo převrátit energii celých... světů... "
,,Světů? Copak je více světů než ten, kde žijeme?" Néniin zvonivý smích ji překvapil, avšak neurazil.
,,Jistě že, světů je nesčíselně mnoho, většina existuje na třech základních úrovních, dobré, zlé a neutrální, kde se nachází i ten náš. Tyto světy mohou být nakloněny spíše k dobru, nebo ke zlu... ale to je nyní asi jedno, jsme zde, aby jsi se naučila ovládag magii, ne proto, abychom spekulvaly tam, kde vlastně stále tápeme... " Lenee se zdálo, jakoby se její učitelka opět ztratila ve vlastních myšlenkách.
,,Včera jsi se poprvé nechala zcela obklopit magií, nyní chci, aby jsi ji dala nejevo, jakýmkoli způsobem ji vyvolej, nemusíš zatím nic dělat, pouze jí dej volný průchod."
Lenea zavřela oči a nechala se opět obklopit oním nádherným pocitem volnosti a svobody, bylo to něco neskutečně nádherného a děsivého zároveň. Nechala proudu uvnitř sebe volný průchod... a měla pocit, že se topí. Nevěděla, zda někde udělala chybu, ale nemohla dýchat, nemohla se dokonce ani pohnout, vyrvat svou duši ze spárů oné zuřící řeky. Jakoby z dálky zaslechla volání. Zatmělo se jí před očima.

  Nénia hleděla na dívku před sebou, v očekávání a zároveň, ač si to nerada připouštěla, ve strachu. Náhle ucítila neskutečný žár, jemný vánek v koruně stromu se změnil v silný vichr, který lomcoval vším co jen šlo. Začínala se bát, pokud svou žákyni nezastaví, zemře.
,,Leneo!" zakřičela, aby přhlušila kvílící vítr.
Dívka otevřela oči a Nénia ztuhla, neboť již nebyly modré. Zlatě žhnuly. Aniž by cokoli čekala, skácela se Lenea jako podťatý strom. Vítr ustal a opět se ochladilo.
Nénia padla no kolena vedle ní.
,,Leneo! Prober se, prosím!" Ne, už ne, už znovu ne.

  Pomalu se jí vracel zrak. Viděla Néniu klečící nad sebou, v obličeji vepsané zoufalství a strach.  Vzápětí se ocitla v jejím pevném obětí.
,,Co... co se stalo?" zašeptala.
,,Nic, nebo vlastně něco ano, tvá magie je neuvěřitelně silná... možná... až příliš." její tváří přelétl stín smutku.
,,Čeká nás víc práce, než jsem zprvu myslela."

  Později toho dne seděly opřené o strom, jakoby byly součástí zahrady, nehybně, přesto přirozeně, v hovoru a přes to beze slov.
Náhle ticho přerušila mladší z nich.
,,Nénio?"
,,Ano?"
,,Jaký druh magie vlastně ovládáte Vy?"
,,Proč myslíš, že umím magii použít?"
Lenea, zaražena neočekávanou otázkou chvíli neodpovídala.
,,No... tolik toho víte, to nešlo přece zjistit pouze z knih... ani z vyprávění... Musela jste to sama... zažít...Nebo ne?"
Nénia mlčela, když už se zdálo, že neodpoví a dívka začala pochybovat, zda se jí nedotkla, konečně promluvila. ,,Ano, kdysi jsem ovládala magii, elementární, byla to krása, ovládat všechny živly, chápat jejich propojenost, sílu... ale to už je velmi dávno... Už je to pryč." její pohled byl zasněný a nekonečně smutný.
,,Jak to? Co se stalo?"
Další odmlka, tentokrát ještě delší.
,,Zamilovala jsem se... v nepravý čas."

Konečně další kapitola! Tahle mi dala z nepochopitelného důvodu poměrně zabrat. Ačkoli se to nezdá, právě tahle kapitola ukazuje zlomový bod Leneina života a (pokud si svůj záměr nerozmyslím) bude nesmírně důležitá i pro zbytek knihy... Snad se líbila.

Isilien