Tanečnice

Síla slova

Stál na podstavci sochy, zobrazující Temného mága. Kolem něj byl dav lidí, o jejichž neústupné planoucí pohledy by se daly lámat meče. 
 
Od té doby, co jejich dům vyplenili a následně spálili vojáci se přestal bát osudu, přestal svou neukojitelnou touhu po svobodě krotit, stal se první jiskrou způsobující požár. A nyní se mu podařilo onen požár vyvolat v zatím největším rozsahu, na sto lidí stálo kolem něj, s provizorními zbraněmi v rukou a světlem v očích a čekalo na povel. A on jejich touhu po pomstě ještě umocňoval.
  ,,Necháme se nadále utlačovat?! Necháme si brát rodiny?! Necháme dál umírat naše blízké?!"
Dav v odpověď zaburácel.
,,Budeme se nadále jen litovat a žít ve vlastní špíně?!"
Další zaburácení.
,,Ne? A co s tím tedy uděláme?! Co chcete udělat?!"
Tentokrát ho síla křiku zaskočila, ale nepřekvapila, nedivil se jim...
Dav začal skandovat. ,,Vzpoura! Vzpoura! Vzpoura!"
  Faileon se pro sebe usmál a vítr mu zcuchal černé vlasy, spadající těsně pod uši.
,,Přesně tak, povstaneme a postavíme se jim čelem! Ať ten, jenž sedí na trůnu vidí, že lid Erenienu se mu zlomit nikdy nepodaří! Zaútočme! Zaútočme na hrad!"
Tentokrát s bojovým pokřikem lid vyrazil směrem k hradu, s Faileonem v čele.

                                    .../---/...

Během nedaleké cesty na hrad přemýšlel, jak k tomu vlastě došlo. Jak se dostali tak daleko. Hlavou se mu začaly honit bolestivé vzpomínky...
Skok z okna. Uslepující bolest v noze, potlačená pouze vůlí. Úkryt ve stínech. Útěk. Lidé jež mu pomohli. Návrat domů. Spálené ruiny domu.  Smutek. Nesnesitelný, zničující smutek. Pamatoval si, jak tehdy procházel tím, co kdysi bývalo jeho domovem. Jak našel zničenou panenku své nejmladší sestřičky. V očích ho štípaly slzy. Tu panenku pro ni kdysi vyrobil z kůže a kousku dřeva. Estel jí od té doby nedala z ruky. Poté zavadil o něco nohou, kniha. Ta kniha, kterou dostal od Nénii. Jako zázrakem byla téměř neporušená. Obě věci tehdy odnesl k lidem, kteří mu poskytli přístřeší. Od té doby se tam často vracel, tajně, aby jej nikdo neviděl, nechtěl, aby se minulost opakovala...

Stále cítil bolest, když si uvědomil, že tohle všechno způsobil on... Ne, on ne. To Temný mág je zajal, to Temný mág z něj udělal v očích lidu zločince... ale i hrdinu...

A teď je tady, bojuje za svobodu lidu, za svou rodinu. Nevěřil, že jsou mrtví, ale to bylo možná horší, než vědět opak. Vědomí, že můžou žít a on jim nemůže pomoci ho ničil.

Pohled na opevněný hrad jej vrátil do reality. Viděl, vojáky šikující se na hradbách. Je jich moc.  Blesklo mu hlavou. Tohle nemůžeme vyhrát.

Tak jsem tady s další kapitolou. Původně měla být delší, ale už musím končit a chtěla jsem jí vydat už dnes. Snad se líbila...

Isilien