Tanečnice

Vystoupení

Na náměstí bylo mnoho lidí, téměř stejně jako nedávno, když se pokusili dobýt hrad. Všichni tiše stáli a se strachem v očích čekali, co se bude dít. Jejich vyděšená mysl nadnášela nejrůznější scénáře hromadného trestu za vzpouru, ale nikdo neočekával to, co mělo přijít.
Faileon se prodíral vpřed davem, bál se nastávajícího stejně jako ostatní, ale zároveň byl (stejně jako ostatní) nesmírně zvědavý.
Kápě pláště mu stínila obličej a tlumila plamen jeho očí.
Dostal se do popředí davu a strnul hrůzou. Na jakémsi provizorním pódiu stál sám Temný mág...

                                        .../---/...

Ariana hleděla na jakoby zastřené slunce a přemítala, zda jej zakryl vliv přírodních sil či mágova kouzla.
  Ačkoli všude kolem bylo poměrně teplo, uvnitř jejího vězení panoval chlad a všude kolem podstavce se jasně třpytil sníh.
  Jakmile spatřila dav lidí, tísnících se na náměstí, po zádech jí přeběhl mráz a její srdce sevřela ledová ruka strachu. Věděla, že Temný mág má něco v plánu, něco strašného.
Ale co?

                                        .../---/...

Faileon zděšeně, ale zároveň fascinovaně pozoroval pódium. Vedle děsivé postavy Temného mága se totiž skvěla obrovská křišťálová koule. Její dno bylo pokryto třpytivým sněhem, uprostřed něhož stál podstavec a na něm - světe div se - dívka. Tmavé vlasy jí volně splývaly až do pasu, kde se mísily s dlouhými šaty stejné barvy jako okolní sníh. Její tvář byla bledá a nešťastná, oči držela sklopené, jakoby se bála. Faileon se jí nedivil, kdo by neměl strach v tak bezprostřední blízkosti utlačitele jejich země?
Mág se zlomyslně usmál a něco zašeptal směrem k dívce. K údivu všech se kolem, jako odnikud, rozezněla hudba. A dívka začala tančit. Její pohyby byly ladné a plynulé, šaty jí vířily v nekonečných spirálách, stejně jako vlasy. Společně se sněhem a jasným sluncem tvořila scenérii, která mohla být dokonalá, kdyby se ovšem na dívčiných tvářích neleskly slzy.
Hudba skončila a dívka zůtala stát. Mág obdařil obecenstvo dalším zlomyslným úšklebkem.
,,Víte, kdo to je?" zvolal a jeho hlas se rozléhal tichým náměstím.
,,Ne? Tak já vám to povím, před vámi stojí princezna Ariana!" davem to zašumělo a někteří lidé zalétli pohledem k podivnému vězení.
,,Ano! Zde stojí vaše takzvaná naděje! Vidíte ji? Zlomená, a poslušná loutka." princezna věnovala mágovi zděšený pohled a v jejích očích se opět zaleskly slzy. Pohlédla směrem k davu a její tvář se stáhla neuvěřitelnou bolestí. Jako poslední pohlédla na Faileona. Její pohled byl bolestný a mladíkovi se zdálo, jakoby se všem omlouvala. Její pohled opětoval, ale srdce mu snad přestalo bít. Věřil, že ta dívka je jejich nadějí, že to ona se může postavit Temnému mágovi, ale očividně se zmýlil, ona neměla dost síly ani odvahy aby se vzepřela, nebyla bojovník, byla loutka.
Nemohl se na do dál dívat. Kdyby do davu vtrhli vojáci a začali vraždit nebo se konala veřejná poprava, jak všichni očekávali, nic z toho by se hrůzou nevyrovnalo trestu, který pro ně Temný mág připravil, neboť poté by stále mohli bojovat, a co víc, měli by další důvod vpouzet se ve svých okovech. On však doslova rozdrtil jejich poslední naději. Už neměli proč bojovat. Neměli za koho bojovat...
Otečil se a nenápadně z davu odešel.

                                        .../---/...

Ariana mágův proslov poslouchala a pomalu v ní vzrůstal děs. Náhle si totiž uvědomila, že k ní všichni ti lidé vzhlíželi, zatím co ona se utápěla v  sebelítosti a stesku po rodičích, oni v ni věřili... A ona je zklamala.
Do očí se jí draly další slzy a ona se je ze všech sil snažila potlačit.

Když jí pak vezli zpět do hradu, necítila už bolest, necítila totiž nic. Stále se jí hlavou honily vzpomínky na pohledy těch lidí. Pohledy plné bolesti, strachu, vyčerpání... a pohrdání. Došlo jí, že ti lidé se nevzdali, bojovali za lepší život, za ni. A ona svojí slabostí všechny jejich naděje  rozdrtila.
Nyní pocítila silněji než kdy předtím nechuť ke své slabosti.

Omlouvám se, omlouvám se, omlouvám se! Ne, ač se to bude zdát neuvěřitelné, nezemřea jsem... Tato kapitola měla vyjít už téměř před třemi týdny, ale nějakým záhadným způsobem se mi nepodařilo ji vydat před odjezdem na tábor... skutečně se omlouvám. Snad jste se mnou ještě neztratili trpělivost... ❤
Děkuji za pochopení.

Isilien