What if the serum didn't exist [divergent FF - CZ]

2. kapitola

U Zeka už bylo plno lidí. Snažila jsem se mezi nimi vyhledat Tobiase, ale nebyl zas tak vysoký, aby byl dobře vidět.

"Uriahu, kolik si jich přivedl?" přišel k nám Zeke. Uriah chěl něco říct, Zeke na něho nebral ohled a pokračoval: "Dělám si srandu! Pojďte dál. Kdybyste chtěli něco k pití, tak támhle vzadu je malej bar." Už pomalu odcházel a ještě se otočil: "A nezapomeňtě, že o půlnoci bude nahoře v Jámě ohňostroj!"

"Jdem si něco dát?" zeptala se Lynn a už táhla Christinu a Marlene k baru. Já s Willem a Uriahem jsme se prodírali za nimi. Většina lidí mi gratulovalo a někeří se mě pokoušeli i zastavit. Když jsme k nim došli, Lynn už ukazovala na šest skleniček, ve kterých bylo zářivě růžové pití.

"Co to je?" chtěla jsem vědět.

"Neptej se a zkus to!" pobídl mě Uriah. "Na nás!" zakřičel a přiťukli jsme si. Opatrně jsem se napila a...

"Lynn! Co to má bejt?" vyprskla jsem.

"Nejlepší pití na světě," odpověděla mi místo ní Marlene. Will souhlasně přikyvoval. "Radši nechtěj vědět, co všechno v tom je." Tázavě jsem zvedla obočí. "Všechno." Rozesmáli jsme se. Nedalo mi to a musela jsem se napít znova. Přece jenom na to bylo něco dobrýho.

"Že by Škrob pil něco jinýho než vodu?" rýpnul si do mě Peter, který se vynořil z davu.

"Táhni, Petere," zastal se mě Tobias, jenž se za mnou objevil stejně z nenadání, jako Peter.

"Velká lovestory? Jak dojemný: "Velkej drsňák Čtyřka a slabej Škrob Tris spolu" se bude v novinách určitě vyjímat," zasmál se arogantním smíchem. Nejraději bych mu pořádně vrazila, jenže to bych nesměla být tak o dvě hlavy menší než on. Dříve, než jsem stačila zpracovat tu myšlenku, vrazil mu někdo jiný. Samozřejmě, že to nebyl nikdo jiný než Tobias. Tohle nedopadne dobře. Ale Tobias je naštěstí silnější než Peter.

"Klid!" zakřičela Christina. "Můžete si to vyřešit někdy jindy?" Peter si mě změřil pohledem a otočil se na patě.

"Tris, nic si z toho nedělej," zašeptal Tobias.

"Já jsem v klidu, to ty to až moc řešíš," odvětila jsem ironicky.

"Přeneste se přes to a pojďte něco vymyslet," řekla rozesmátá Marlene. "Něco pořádnýho!" Naposledy jsem se napila a zbytek drinku jsem položila na bar.

To ovšem nebylo to poslední, co jsem ten večer vypila. Uriah odněkud vytáhl tři flašky něčeho, o čem říkal, že je to tradiční pití jejich rodiny, který se dědí z generaci na generaci, takže bychom si toho měli vážit.

"Jsou snad všichni z vaší rodiny alkoholici?" zeptala se ho Christina.

"Vždyť to je normální vodka," prohlásila Lynn.

"No to teda neni," bránil se Uriah, který toho z nás všech měl v sobě nejvíc. "Je to vodka Pedradů. Takže," ukázal na ni tak, že ji málem vypíchl oko, "si toho važ." Jeho chování bylo vtipný. Ale já jsem taky jako robot pila nekontrolovaně další a další panáky. Poslední, co jsem si pamatovala, byly dveře od Tobiasova bytu.