What if the serum didn't exist [divergent FF - CZ]

32. kapitola

Po více jak pěti hodinách usilovného přemýšlení jsem dospěla k triviálnímu závěru.

A to, že nevím vůbec nic. A fakt, že jsem jedna z lídrů frakcí, to ještě zhoršuje. Každopádně ten vzkaz byl výstižný. Jenže na co se máme připravit? Těžko tím ten dotyčný měl namysli pouze to, že musíme zachránit Uriaha a Marlene, o což se postarali Tobias a Zeke v čele jakési rychle seskupené záchranné jednotce. Muselo to znamenat mnohem víc. To, že to bylo v sektoru odpadlíků nic neulehčuje, protože k nim se může dostat úplně kdokoliv. A červená barva, níž to bylo napsáno, rozhodně nesymbolizovala Mírumilovnost. V tom bude taky něco víc. Lidi, kteří jsou schopni někoho unést, nikdy nenechávají nic náhodě - všechno, co se tam ten večer přihodilo, stoprocentně mělo nějaký význam.

Pokoušela jsem si celou tu scénerii představit před očima, nevzpomínala jsem si ale na nic jiného než na tmu. Bez baterek totiž ani nic jiného vidět nešlo. Symbolické taky mohlo být, že jako první vzali Marlene a potom až zmizel Uriah. Jenže s tím to není zas tak jednoduché. Mohlo to znamenat hned několik věcí - za prvé, že holky jdou první. Ať to bylo cokoliv, při té představě jsem se zachvěla. Za druhé, nikdy si nemůžeme být naprosto jistí, že už se nic dít nebude. A za třetí, nebyla to náhoda. Ten někdo měl přesně zjištěno, kdy tam poběžíme a kdo všechno bude, i to, že Uriah je divergentní. Což mě vlastně přivedlo k další otázce - je Marlene nebo není divergentní? Bylo těžké pokusit se to vypátrat ze vzpomínek, protože většinou zahrnovaly jen blonďatou hlavu pohybující se davem. U výcviku sice skončila dobře, ale to se dá připsat tomu, že k tomu byla vychovaná.

Christina mě donutila, abych odpoledne nešla trénovat. Zjistila jsem ale, že ležet sama na posteli a nemít nic na rozptýlení kromě vlastních myšlenek, je neuvěřitelná nuda. Rozhodla jsem se, že se půjdu podívat do výcvikové místnosti, jen na chvíli. Na chodbách nikdo nebyl, přece je normální všední den. Jak pro koho.

Nahlédla jsem pootevřenými dveřmi do haly, kde se trénovalo. Přeběhlíci a odkojenci z Neohroženosti dnes měli výcvik dohromady pod vedením Christiny, Lauren a Shauny. V místnosti to vypadalo jako vždycky - pár odkojneců mezi sebou trénovalo souboje, přeběhlíci vyčerpaně postávali u boxovacích pytlů a v ringu spolu právě zápasili dva lidi. Vypadalo to, že se souboj zrovna dostává do finále. Přivřela jsem za seboi dveře a nepozorovaně došla k Christině a Lauren, které obě dvě stály v téměř stejné poloze se skříženými pažemi a váhou přenesenou na levé noze. Než jsem se dostala blíž, vypadalo to jako normání souboj. Jenže pak jsem poznala, kdo právě zápasí - Lucas a Eve. A ačkoliv se to nezdálo, Eve zrovna stála nad Lucasem, který se držel za břicho. Ona sama se jednou rukou dotýkala nosu, kolem kterého měla spoustu krve. Ještě jednou do něj s vypětím posledních sil kopla a svalila se vedle něj.

"Proč jste je nechaly bojovat tak dlouho?" vyjela jsem na Christinu. Ta nadskočila deset centimetrů nad zem. Lauren mezitím odešla k ringu, aby zjistila, jak na tom Lucas a Eve jsou.

"Tris, tohle mi nedělej!" vykřikla a jednu dlaň si opřela o čelo. Trochu se smála, pravděpodobně úlevou. "Zjevíš se tu jako duch a..."

"Vážně, Christino, domluvily jsme se přece, že nebudou muset zápasit až do omdlení," prohlásila jsem. S přehledem jsem ignorovala to, co řekla předtím ona. Jak mohla dát Eve s Lucasem? Muselo jí být jasný, že Lucas vyhraje. To se sice nestalo, ale to neznamená, že bych to teď nemohla řešit. A Eve se může spolehnout na to, že Lucas ji teď bude smrtelně nenávidět.

"Ale ono to bylo tak zajímavý," špitla a na půl pusy se usmála. "Vlastně ani nechápu, co ti na tom tak vadí. Tak nám jeden z nich omdlel. Za chvíli se probere." Protočila očima. Ona to nemohla pochopit. Nemohla pochopit to, že Eve a možná ani David nejsou jen tak obyčejní přeběhlíci z Odevzdanosti. Ano, nemám to nijak potvrzené, ale na těch dvou něco je. Něco moc zvláštního na to, aby jsem přišli z tak prostého důvodu, jako je stát se Neohroženým.

"Já nevím," odvětila jsem. "Připadá mi jako blbost nechat spolu zápasit nejslabší a nejsilnější."

"Pokud já vím," přidala se k nám Lauren, "Čtyřka tě loni dal s Peterem. A taky to nikomu nevadilo." Jasný, jenomže já jsem byla prostě jen přeběhlík od Škrobů. "A navíc," dodala, "ta holka mu to pěkně nandala."

"Stejně už to byl dnešní poslední zápas," ukončila to Christina. Zatleskala a poslala přeběhlíky i odkojence na jejich pokoje. Atmosféra mezi nimi byla tak hustá, že by se dala krájet.

"Zítra odejde osm nejhorších," podotkla Lauren. Ani jsem si nestačila uvědomit, že první část výcviku už je téměř za námi. V poslední době se toho stalo tolik, že jsem neměla čas přemýšlet nad tím, koho vyhodíme.

"A kdo to bude?" zeptala jsem se nezúčastněným tónem. V duchu jsem se modlila, aby to nebyl nikdo, na kom mi z přeběhlíků záleží - pokud se to tak dá ovšem říci.

Lauren pokrčila rameny. "Pět přeběhlíků a tři odkojenci." Podala mi malý kousek papíru, který držela v ruce. Když jsem si ho brala, všimla jsem si, že mě samotné se taky třesou ruce. Lauren si toho nevšimla a Christina byla na opačné straně místnosti. Napjatě jsem prolítla jména na papíře.Žádné známé jméno. Nikdo, na kom mi svým způsobem záleželo, nevyletí. Naopak mi bylo trochu líto, že zůstávají takoví Peterové, jako je třeba Lucas a jeho pravá ruka Mark.

Do jídelny jsem se dostaly zrovna v té době, kdy tam je největší nával kvůli nováčkům. Sedly jsem si k našemu obvyklému stolu. Po pár minutách se k nám přidaly Lynn a Shana, se kterými jsem nemluvila skoro od začátku výcviku.

"Tris, ty žiješ!" zazubila se na mě Shauna.

"Slyšela jsem to o Uriahovi a Marlene," řekla Lynn. "Myslíte, že se jim to podaří?" Chystala jsem se jí oznámit, že zmizení Uriaha a Marlene není to jediné, co mi v současné době dělá starosti. Je tu taky ta věc s tím nápisem, o které překvapivě nikdo nemluví. Že by to všechny tak vyděsilo?

Najednou hovor v celé jídelně utichl. Chvíli nikdo nechápal co se děje, ale když se místností začalo nést pokřikování a vzrušný šepot, podívala jsem se ke dveřím. V nich stál Tobiasem a Zeke, každý podpíral jednu osobu. Marlene a Uriah.

Už podruhý dneska: Hay guys! :)

Dnešní druhá kapitola, tak doufám, že to aspoň trochu oceníte -_- Nechci vás zklamat, ale zítra asi nic nebude, protože tohle je momentálně to jediný, co mám napsaný. 

Taky mám nápad na ještě jednu fanfiction o Divergenci, nebo spíš o tom, co bylo předtím. Nebylo by to o Tris, ale o tom, co bylo ještě dříve. Četl by to někdo?? :)

Enjoy! :3