Probudilo mě časné ranní slunce, které sem prosvítalo skrz to okno, na jenž mě Myra včera upozornila. Hodiny ukazovaly 9:48. Mohla jsem spát tak sedm hodin. Jak jsem se protahovala, bouchla jsem se do toho stolu, pod kterým jsem si v noci ustlala. Po Edwardovi a Myře nebylo nikde ani stopy. Zdejchli se, pomyslela jsem si hořce. A nechali mě tu. Vstala jsem. Pořád jsem na sobě měla tu červenou bundu, jejíž barva mě přímo bila do očí. Z Neohroženosti jsem byla zvyklá na hodně tmavou červenou, ktera byla maximálně jako ozdoba na některých kusech oblečení. Při vzpomínce na Neohroženost se mi vybavily všechny ty problémy, od kterých jsem jednoduše utekla. Začala jsem shánět nějaké jídlo, ale vypadalo to, že tu stejně nic nemají. Byt měl dvě místnosti; tu hlavní, ve které jsme spali a jednu menší, ve které byla malinkatá kuchyňka a ještě menší lednička. V té byla jen jedna okurka, o jejímž stáří by se dalo pochybovat. Najednou se rozrazily dveře.
"Tris?" Vydechla jsem. Edward. Stačilo pár kroků na to, abych byla zase u nich. "Přinesli jsme nějaké jídlo." V děravých plátěných taškách nesli nějaké pečivo a několik jablek. "Asi to není to, na co seš zvyklá. Ber nebo nech bejt." Vzala jsem si dva plátky chleba a vděčně jsem se na něj usmála. Myra si mě zkoumavě prohlížela. Už jsem se nadechovala, abych jí něco řekla, jenže ona mě předběhla.
"Něco mi říká, že dneska byla mezi Odevzdanejma, který nám donesli jídlo, i tvoje mamka." Zírala jsem na ní. Vzpomněla jsem si, že jsem se za rodičema chtěla zajít podívat. "Seš od Škrobů, že jo?"
"Byla jsem." Odkašlala jsem si. Možná to znělo až moc pohrdavě. "Vlastně bych za nima ráda šla, ale pochybuju o tom, že by mě tam nevyhmátnul někdo od Erica." Zaťala jsem ruce v pěsti. "Jsou všude."
Celý den jsem nevytála paty z domu. Seděla jsem u okna a přemýšlela jsem o všech těch problémech, před kterými jsem utekla. Hlavou mi bleskla myšlenka o tom, jak se asi zachová Lynn. Bude z ní zbabělec, stejně jako ze mě, nebo půjde a Tobiase odtamtud, ať už ho odvedli kamkoliv, odvede? Taky je dost možný, že budou nějak vyslýchat i Christinu, Willa, Uriaha a Marlene. Nejspíš by se jim všem žilo líp, kdybych je nezatahovala do nějakejch problémků malýho Škroba. Můžu doufat, že do toho nezatáhnou Caleba a rodiče. To jsou ti poslední lidi, se kterými by se to mělo řešit. Jenže Eric a jeho lidi mě budou hledat. Tori mě přeci ujistila, že v tomto ohledu Neohrožení neznají hranice. Já jsem divergentní, a to pro ně značí potíže. A nevězí to jen v tom, že umím zvrátit simulaci. Nejlepší bude utéct. Ukrýt se tak, aby mě nenašli.
Přisedla jsem si k Edwardovi a Myře. "Znáte nějaký místo, kde bych se mohla fakt hodně dobře schovat?"
"Co přesně si představuješ?" zeptala se Myra.
"Něco, kde se budu moct přežívat dlouho. Ideálně do tý doby, než to se Zdí nebude aktuální." Odmlčela jsem se. "Což může znamenat hodně dlouho." Teď v létě bych mohla přežívat na ulicích, skrytá mezi odpadlíky, ale v zimě to bude horší. Každoročně jsou v novinách seznamy odpadlíků, kteří umrzli, protože jim nebylo poskytnuto pořádné přístřeší. Oba dva vypadali, že přemýšlí. Jediné, co mě napadlo, bylo ruské kolo. Jenže tam je jenom jedna malá plošina, na které by jen stěží dokázal někdo žít. Přebývat ve vlaku taky nepřipadalo v úvahu, protože těmi jezdí výhradně Neohrožení a sem tam někteří z odpadlíků. Nemůžu se jít ukrýt do žádné z frakcí, nikde mě nepřijmou. Kdybych šla domů, tak mě najdou.
"Myslím, že vím," prohlásil Edward a zazubil se. "Ale neslibuju, že to bude na stoprocent fungovat." S Myrou se na sebe podívali. Vypadalo to, že i ona ví, o čem mluví. Bylo to něco zakázeného. Něco, o čem ostatní nevěděli. "Myslím, že dneska večer se tam budeme moct jít podívat."
---------------------------------------------------------------------
Krátká kapitola o ničem, úplně bez významu, ale nevadí no :DD Jen jsem vám chtěla poděkovat za 300+ přečtení, protože když jsem to začínala psát, myslela jsem, že to bude mít tak maximalně 100.
K týhle kapitole jsem připojila fourtris video, mělo by být napravo v médiích. Jestli máte čas, tak se prosím koukněte. Je to sice na yt, ale dala jsem to jako soukromý, takže to zobrazíte jen v případě, že na to máte odkaz (což vy máte :DDD).
,,Becoming fearless isn't the point. That's impossible."
ČTEŠ
What if the serum didn't exist [divergent FF - CZ]
Fanfic[No war - What if the serum didn't exist] Neohrožení nebyli naočkováni. Válka nezačala. Tris si vybrala svoje povolání. Jenže klid v Chicagu je jen zdánlivý. Něco se chystá, a Tris a ostatní se to nedozvědí zrovna nejpříjemnějším způsobem.