What if the serum didn't exist [divergent FF - CZ]

28. kapitola

Tris POV

"Vstávej, trénink začíná!" probudilo mě.

"Dík za hezký probuzení," zamumlala jsem a posadila jsem se na posteli. Podívala jsem se na budík, který stál na malém nočním stolku. "Proč mě budíš tak brzo?" zeptala jsem se rozespale.

"Není to jen tak," odpověděl. "Běž si vzbudit Christinu a přijďte před pokoje nováčků."

Protože jsem ještě napůl spala, neobořila jsem se na něj s tím, aby mi nerozkazoval. Přece jenom ví lépe než já, jaké je trénovat nováčky. Já pouze vím, jaké je to být trénovaná. Před byt Willa a Christiny jsem dorazila zrovna ve chvíli, kdy ze dveří vycházel Will, oblečený do trochu formálnějšího oblečení, než bylo v Neohroženosti zvykem, neboť pracuje na úřadech v Hlavě.

"Co tady děláš?" zeptal se mě polekaně.

"Přišla jsem vzbudit Christinu. Dneska začínáme trénovat."

Will přikývnul. "Tak to hodně štěstí." Vešla jsem do jejich bytu. Byla jsem tu jen párkrát, ale je to tu tak malé, že se člověk ani nemusí moc rozhlížet, aby zjistil, kde je ložnice. Jakmile jsem se, přiblížila k posteli, Christina se prudce posadila a vytřeštila na mě oči.

"To jseš jenom ty..." oddechla si.

"Jak si mě slyšela?" zeptala jsem se napůl překvapeně a napůl vyděšeně.

"Mám speciální superschopnosti," zavtipkovala. "Přineseš mi kafe?"

Odešla jsem do kuchyně a v nespočetně mnoho malých skříňkách jsem našla malý sáček s kávou. Christina se za mnou plížila jako přízrak.

"Prober se," popíchla jsem ji. "Myslíš, že tě takhle bude někdo poslouchat?"

"Já jen nejsem zvyklá vstávat dřív jak v deset," odpověděla a rychle vypila celý hrníček. "Pochop to, do salonu stejně před jedenáctou nikdo nechodí."

"Tak to si budeš muset zvyknout," odvětila jsem a táhla jsem ji ze dveří.

"Kam vlastně jdeme?" zeptala se.

"K jejich pokojům."

Tobias na nás už čekal, opřený o zeď v tričku, které nosil i loni na naše tréninky. Vypadalo, že jsem nebyla jediná, která si toho všimla, neboť Christina na něj ukázala a chystala se něco říct, ale Tobias ji přerušil. Jediné, co nám řekl, bylo abychom tam nakráčely a vzbudily je. Pomalu jsem otevřela dveře a nahlídla jsem dovnitř. Úplně všichni spali. Christina se kolem mě protáhla a rozsvítila světlo.

"Vstávat!" zakřičela. Polovina se posadila, ale ostatní pořád leželi. "Všichni do Jámy. Máte pět minut." Překvapeně jsem se na ni podívala. "Ty bys je nejraději po jednom budila," odpověděla na můj pohled. "Někdo musí bejt ten, kdo je vzbudí, ať už jakkoliv mírumilovně," prohlásila ještě a vydala se směrem k Jámě. "Jdeš?" ohlídla se na mě.

"Máš připraveno, co jim řekneš o výcviku?" zeptám se.

"Myslela jsem, že o to se postará Čtyřka," odpoví. Tobias, který se záhadně dostal vedle nás, přikývne.

"Váš výcvik se bude skládat z několika částí," začne Tobias, jakmile se do Jámy dotrousí všichni nováčci. Pár z nich si zvědavě stoupne na špičky. "V první fázi se naučíte technikám boje a jak zacházet se zbraněmi. Dřete svá těla, dokud můžete. A to, že už se vám nechce, vás neomlouvá." Odmlčí se pohlédne na ně, jako by hledal ty, kteří nemají šanci tuto část výcviku zvládnout. "Druhá fáze se možná zdá primitivní, ale nic lehkého to není, pokud ovšem..." zase udělal pauzu.

Pokud ovšem nejste divergentí, dořekla jsem za něho v hlavě. "Ve druhé fázi se setkáte se svými největšími strachy."

Promluví vysoký černovlasý kluk, pravděpodobně ze Sečtělosti. "Jak poznáte, čeho se bojíme?"

"Říká se tomu sérum," odpoví Tobias. "Odkojenci za mnou, přeběhlíky mají na starosti Tris a Christina."

Spoléhám na to, že promluví Christina, neboť já mám sucho v krku. "Začneme s tím, jak přežít v boji a pokud možno neutrpět vážná zranění," řekne tak hlasitě, že mám pocit, že slyším několikanásobnou ozvěnu. Rozejde se do výcvikové místnosti. Musím přidat do kroku, abych jí stačila.

Odkašlu si. "Nemůžu tě dobíhat," řeknu jí. Nováčci se loudají několik metrů za námi, se sklopenou hlavou. Skoro nikdo si nepovídá. "Pohněte!" zakřičím na ně a na chvíli jdu pozpátku, abych měla jistotu, že zrychlili tempo.

"A abych nezapomněla," dodám, když dojdeme před dveře výcvikové místnosti, "na konci první fáze se s námi rozloučí osm z vás. Na konci druhé sedm."

"Cože?" zeptá se malá dívka se světle blonďatými vlasy. Vypadá slabá, ale já bych ji nepodceňovala.

"Prostě když na to nemáte, neměli jste sem lézt," prohlásí Christina. Při otevírání dveří, aniž by se ohlédla, řekne: "Mysleli jste si snad, že dostanete do ruky pistole a půjdete na Zeď? Takhle to nefunguje."

Po dopoledni vysvětlování úplně nejzákladnějších výpadů a kopů, čehož se ujala především Christina, jsem byla naprosto utahaná. Nejraději bych právě teď zalezla zpět do postele a spala.

"No tak, už jenom čtyři a půl hodiny," povzbudila mě. Tobias se přidušeně zasmál. Na zdejší odkojence byl sám, a přesto to zvládal v pohodě, ačkoliv si ještě včera stěžoval, jací jsou příšerní. Ignorovala jsem ho a otázala jsem se Uriaha, který seděl naproti mě vedle Christiny, jestli by nám odpoledne nepomohl.

"Dneska? To už asi ne," odpoveděl a opřel si hlavu o dlaň. "Ale zítra by asi mohl. Ale pomáhat vám budu jen do doby, než je začnete učit střílet," řekl. "Ode mě by se toho asi moc nenaučili," slabě se usmál.

"Počítáme s tebou," zasmála se Christina.

Odpoledne už nebylo tak příšerné, jako první část dne. Nám došla skoro celá energie, a oni na tom nebyli očividně o moc lépe. A přesně, jak jsem si myslela, jsem začala mezi nováčky hledat nás. Zas tak těžké to nebylo - Petera jsem našla hned, protože přesně takoví jdou do Neohroženosti s myšlenkou, že to tu všem nandají. Ostatní na něj pokřikovali Lucasi a vypadalo to, že za těch pár hodin už si stihl vytvořit vlastní partičku, jejíž členové na něj zírali jak na boha. Jeden kluk se dal přirovnat k Willovi, ale pouze chováním. Zjistila jsem, že to děvče, které se nás ráno tak překvapeně zeptala na systém vyhazování, je z Mírumilovnosti. Pár kluků se jí ptalo, jestli jim nechce natrhat nějaké květiny. Pokaždé se mi rozhořely tváře a nebýt Christiny, šla bych si to s nimi vyřídit. Také se mi podařilo získat jména těch dvou Odevzdaných, na které nesčetněkrát pokřikovali Škrobové. Dívka se jmenuje Eve a kluk zadrmolil něco na způsob Davida. Christina ještě vytáhla z někoho, kdo byl původně Upřímný - tvrdila, že to pozná na první pohled - že nejsou sourozenci, ale že David i tak ochraňuje Eve jako svou mladší sestru.

Všech devatenáct se jich rozdělilo na tři menší skupinky a pár jedinců na sebe nenávistě koukalo. Tohle byl ten důvod, proč chtěl Tobias zanechat souboje tělo na tělo - aby si vybili vztek uprostřed ringu a ne po nocích na pokoji. Jediní, kdo se k žádné skupince nepřipojili, byli David a Eve, společně s tou dívkou z Mírumilovnosti, ta ale stála stranou i od nich.

Takže když jsem vysvětlovala systém bodování, nestála jsem před jednou velkou skupinou šestnáctiletých, ale před hloučky semknuté těsně k sobě. Jako by nechápali, že na toto se tu nehraje.

Nazdárek :DD

Další kapitola, jak jsem slíbila :)) Přidávam to z mobilu, takže se kurzíva a tučný písmo asi nenapíšou :( Domů se totiž vždycky ve čtvrtek vracím až v půl desátý a nechtěla jsem vals nechat čekat, takžeee (!!) :D

Enjoy! 😊