What if the serum didn't exist [divergent FF - CZ]

36. kapitola [part 2]

Tobias POV:

Dny volna by byly z celého období výcviku vůbec nejlepší, kdyby nováčci pořád neměli něco, co potřebují nutně prokonzultovat s jejich lídrem. Letošní várka má opravdu štěstí, že už tady Eric neotravuje, protože by je všechny za jejich dotěrné dotazy pověsil na půl hodiny nad propast.

Zrovna jsem šel do jídelny, kde na mě měl čekat Zeke, když za mnou někdo volal jménem. To by bylo normální, ale tahle osoba použila moje opravdové jméno, které tu zná jen Tris. A ta teď má být v pokoji nováčků a oznamovat jim výsledky.

"Jofreyi?" podivil jsem se, když jsem za sebou spatřím malou postavu kluka, jehož trénuji. "Co potřebuješ?"

"Je to naléhavý, vážně," řekl nervózně. Těkal přitom očima po zdech, což je jasný příznak nervozity a všeho s tím spojeným.

"Povídej." Pokrčil jsem rameny a dal si ruce do kapes.

Jofrey se rozhlédl. "Tady ne."

"Mě to tady připadá celkem fajn," namítnul jsem se smíchem.

"Budeš si myslet, že jsem se zbláznil," začal. "Ale to by si myslel každý člověk z vašeho města."

"Počkej - jak to myslíš? Z vašeho?" Svraštil jsem obočí.

"Říkal jsem ti to," zamumlal. "Jde o to, že my jsme taková třetí strana, která se nazývá My."

"Pokračuj," pobídl jsem ho.

"Byli jsme sem posláni zpoza Zdi."

"Vždyť ty jsi vyrostl v Neohroženosti, Jofreyi. Od přeběhlíka by tyhle kecy vyzněly lépe, to mi věř. Nemůžeš být ze světa za Zdí."

"To si jen myslíš. A propos," dodal, "neříkej mi Jofrey. Není to mé jméno."

"Tak ok, pane z agentury My-"

"Není to žádná agentura," zavrčel.

"To cpi někomu jinýmu. Takže ty mi tu tvrdíš, že jsi nevyrostl u Neohrožených a že se nejmenuješ Jofrey."

"Ne tak docela," odkašlal si. "V Neohroženosti jsem už od mých šesti let. Ale za tu dobu, za těch deset let, jsem nikdy nezapomněl, kdo doopravdy jsem a co je mé poslání."

"Tak proč tu jseš?" Tohle všechno mi přerůstá přes hlavu, je to moc šokujících informací najednou. Za Zdí existuje život. Jofrey, kterého znám už odmala, není Jofrey. Pak je tu taky tajemný spolek My.

"Kvůli poslání."

"A to je??" zeptal jsem se netrpělivě.

"Zničit Zeď a nastolit nový systém," řekl. Přísahal bych, že se mu v očích rozsvítila malá světélka.

"Proč začínají všichni vést řeči o tom, jak se to tu ve městě celé předělá? Proč se všichni snaží něco měnit a zavádět pravidla? Kdo mi vysvětlí, co lidem vadí na systému frakcí tak moc, že ho mermomocí chtějí zrušit? Není jim snad dostatečně dobré to, co mají? Ani ti odpadlíci se nemají zas tak špatně. A kdo by jim pomáhal a dával všechny věci, kdyby nebylo Odevzdaných? Systém frakcí přeci funguje dobře, jen lidi se moc zajímají o to, co je za Zdí!" To bylo na mě moc. Už jsem měl pocit, že mi vybouchne hlava. A já si celý život myslel, že to je jen snůška nesmyslů, starých povídaček.

Jofrey, který vlastně Jofrey není, se doširoka usmál a odhalil tak bílé zuby. "Vidím, že ty," ukázal na mě prstem, "že ty už o tom něco víš. Nemám pravdu?"

Jeho pohled na mě měl spalující účinek. "Pracuji na Zdi. Všichni tam o tom něco víme," odsekl jsem.

"I ty informace, které tam dostáváte, nejsou tak úplně pravdivé. Vy netušíte, jaká je pravda!" vykřikl přes celou chodbu.

"Jofrey?" oslovil jsem ho.

"Jsem Dylan, ale říkej mi jak chceš," ušklíbnul se.

"Omluv mě na chvíli." Poplácal jsem ho po rameni. Na druhém konci chodby jsem totiž spatřil něco, co upoutalo moji pozornost.

Čus bus:DD (nejotravnější pozdrav na světě)

part 2 of 3! :D Zítra by měla být další, pokud to stihnu napsat :)) Taky jsem vám chtěla poděkovat za 2.7k přečtení, to je úplně asdfghjkl!! *.* Pokud do tý doby, než to dokončím, bude 4k (if u know what i mean), něco vymyslím :DDD - nedává to smysl, já vím

Enjoy! :3