Taehyung pov.
"Všichni cestující si zapněte pásy, budeme přistávat." Ozvalo se najednou celým letadlem.
Podíval jsem se na to roztomilé stvořeníčko co vedle mě chrupkalo.
Odhrnul jsem mu pramínky vlasů co mu padaly do očí. "Jungkookie~ vstávej budeme přistávat." Nic. "Jungkookieee~" řekl jsem už trochu víc nahlas. Zase nic.
Tak ty takhle jo? No uvidíme.
Přiložil jsem své rty na ty jeho měkké nadýchané polštářky. Jemně jsem ho líbal. Okamžitě začal spolupracovat.
Ten malý hajzlík nespal!
Ač nerad tak jsem se od něj oddělil a dělal uraženého.
Kookie mě objal kolem pasu a políbil mě na krk. "Ale noták Taee~ já to tak nemyslel.~" pošeptal mi do ouška, které následně jemně skousnul. Na to jsem potichu zavzdychal. Na ouška jsem hodně citlivý.
"Kookie máme si zapnout pásy budeme přistávat." Řekl jsem mu a následně si zapnul pás. Kook udělal to samé.
"Tae myslíš si že si stihnu aspoň trochu nabít mobil?" Zeptal se mě Kookie.
Podíval jsem se na zásuvku co byla předemnou. Byla celá rozbitá a trčely z ní různé drátky.
"No to tak. Jen se na to podívej. Představ si že bojuješ tři roky v Afghánistánu a nakonec té zabije nabíječka v letadle." Řekl jsem a na to se Kook rozesmál.
Awww je tak roztomilý, když se směje. Asi se rozteču.
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
Letadlo bezpečně přistálo. S Kookiem jsme si šli vyzvednout svá zavazadla.
Hotel byl docela daleko od letiště. Rozhodl jsem se zavolat nám taxík. Mezitím jsme s Kookem čekali v kavárně co byla na letišti.
Já jsem si objednal espresso a rýžový dortík. Kookie si objednal kakao a sušenky. On je taková moje malá sušenka.
Mezitím co jsem jsem usrkával své espresso a ujídal z dortíků jsem pozoroval Kookieho. Vypadal tak roztomile, když jedl ty sušenky. Hned bych o celého spapal.
"Ale kdyby si mě spapal, tak by si mě už neměl" řekl Kookie smutně.
Počkat! Já to řekl nahlas?!
"J...já to řekl nahlas?"
"Jo." Odpověděl Kookie a u toho měl co dělat, aby se nezačal nahlas smát.
Začal jsem cítit jak se mi tváře začínají barvit do rudého odstínu.
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
Konečně přijel ten taxík. S Kookiem jsme si naskládali všechna svá zavazadla do kufru taxíku a šli si sednout.
Celou dobu jsem pozoroval Kooka. Nevypadal moc dobře. "Kookie děje se něco?" Zeptal jsem se opatrně. "Nic se neděje, jen mám špatný pocit, že se něco stane." "Neboj Kookie nic se nestane, slibuji." Řekl jsem a připletl si s ním prsty a políbil ho. Polibky mi začal oplácet.
Potom jsme se zase posadili každý na své místo. Chvilku jsme se pozorovali. Z toho nás ale vyrušil křik.
"Nefungují brzdy!!!"
"Cože?!" Vykřikl i jsme oba naráz.
Sakra! Sakra!! Sakra!!!
A co bude teď?!
Řidič kličkoval mezi auty a jen tak tak míjel lidi na přechodu. Přišlo mi že auto čím dál víc zrychlovalo.
Chytil jsem Kookieho ruku a připletl si s ním prsty. " Nikdy tě neopustím. Miluju tě." Řekl jsem. " Já tebe taky Tae a taky tě nikdy neopustím." Řekl Kookie a v očích se mu zaleskly slzy. Pomalu jsem mu je setřel.
Ani jsme si nevšimli že řidič opět křičí.
"Doprdele! Kamión!"
"Tae já se bojím." To bylo to poslední co jsem slyšel.
Prudký naráz.
Tma.
Tma.
A jenom tma.
__________________~•~_________________
Doufám že se líbilo😊
Omlouvám se za chyby💛
Moc se omlouvám že dlouho nevycházely kapitoly. Měla jsem toho moc. Úkoly, škola a celkově vlastně učení...😲
Luv Yaa🌱
