Taehyung pov.
Otevřel jsem dveře do pokoje a pomalu vstoupil dovnitř.
Po celém pokoji se rozléhalo pípání různých přístrojů.
A teď jsem se na něj podíval. Měl porcelánově bílou až šedavou pokožku. Rty měl tmavé až skoro fialové. Ruce nehybně podél těla.
Chtělo se mi z toho pohledu brečet. Nikdy jsem nevěřil, že by se něco takového mohlo stát. Že by jsme dopadli takhle. Že by takhle dopadl Jungkook.
Ani jsem si to neuvědomil a po tváři mi stekla jedna neposedná slza. A další. A další. A za chvilku už mi z očí tekly vodopády slz.
Začaly se mi podlamovat kolena.
Nějak jsem se dobelhal k posteli, na které ležel můj Kookie.
Sedl jsem si na okraj postele a vzal jsem do své ruky tu jeho. Byla hrozně studená. Na to se mi vehnaly do očí další slzy.
Nemohl jsem tomu uvěřit. Pořád jsem tomu nemohl uvěřit.
"Jungkookie vím že mě teďka neslyšíš, ale budu ti to opakovat pořád. Miluju tě. Miluju tě víc jak svůj vlastní život. To ty si mě držel celou tu dobu ještě naživu. To kvůli tobě žiju. Neměl jsem dovolit to co se stalo. Promiň mi to Jungkookie. Už nikdy nikomu nedovolím, aby ti ublížil. Už nikdy. Je mi to moc líto. A ještě jednou se omlouvám." Teď jsem se naplno rozbrečel.
Pořád jsem ve své ruce svíral tu jeho.
Pustil jsem ji a položil zpět na postel. Vzal jsem si do dlaní jeho obličej a pomalu jsem své rty přitiskl na ty jeho.
Byl jsem na něj tak něžný jako kdyby byl ze skla.
Jungkook pov.
Tma.
Tma.
Tma.
A stále pořád tma.
Najednou tlumeně uslyším hlas. Ale zatím jsem nevěděl komu patří.
Na to se někdo dotkl mě ruky. Snažil jsem se otevřít oči, ale nešlo to.
Pak jsem ten hlas uslyšel znovu. Okamžitě jsem poznal, že ten hlas patří Taemu. Byl to Tae.
Začal mi něco říkat a přitom brečel.
"Jungkookie vím že mě teďka neslyšíš, ale budu ti to opakovat pořád. Miluju tě. Miluju tě víc jak svůj vlastní život. To ty si mě držel celou tu dobu ještě naživu. To kvůli tobě žiju. Neměl jsem dovolit to co se stalo. Promiň mi to Jungkookie. Už nikdy nikomu nedovolím, aby ti ublížil. Už nikdy. Je mi to moc líto. A ještě jednou se omlouvám."
'Ne! Tae! Nesmíš si to dávat za vinu! Ty za nic sakra nemůžeš!'
Chtel jsem začít křičet z plných plic. Ale jak už jsem říkal. Nešlo to.
Tak moc jsem se chtěl pohnout. Nešlo to. Nic. Vůbec nic.
'Tae slib mi, že neuděláš žádnou hloupost. Prosím.'
__________________~•~_________________
Doufám že se líbilo😊
Omlouvám se za chyby💛
Luv Yaa🌱
