O 3 měsíce později
Taehyung pov.
Jungkookie je pořád v kómatu. Přestávám věřit že se ještě probere. Každý den jsem tam za ním chodil. Každý den jsem se ptal doktorů jestli bude v pořádku. A dozvěděl jsem se...
Nic.
Vůbec nic.
Právě teď sedím vedle něj na posteli a držím tu jeho křehkou, bledou ruku.
Dívám se mu do tváře a čekám na sebemenší pohyb. Nic.
Odcházel jsem domů. Byl už jsem přesvědčený že se neprobudí.
Chtěl jsem se přidat k němu. Život bez něj není život.
Stál jsem v koupelně a díval se na sebe do zrcadla. V ruce jsem svíral malou kovovou věc. Věc, která změní úplně všechno. Věc, která zkrátí moje utrpení.
Napustil jsem plnou vanu vlažné vody. V oblečení jsem vlezl dovnitř. V ruce jsem stále svíral onu kovovou věc. Pomalu jsem s ní přejel po zápěstí. A pak znovu. A znovu. A znovu.
Pomalu jsem začal upadat do bezvědomí.
"Miluju tě Jeone Jungkooku." Vyřkl jsem těsně před tím než jsem upadl do bezvědomí.
Jimin pov.
Šel jsem zrovna z obchodu. Prošel jsem kolem Taeho a Kookova pokoje. Dveře byly dokořán otevřené. Přišlo mi to divné. Postavil jsem se mezi futra. "Halo? Je tu někdo?" Zavolal jsem do pokoje.
Nikdo se neozýval.
Vešel jsem tedy opatrně dovnitř.
Obešel jsem celý pokoj, ale nikoho jsem nenašel. Zbývala už jen koupelna.
Byly pootevřené dveře a svítilo se tam.
Vešel jsem pomalu dovnitř.
"Panebože!" Zakřičel jsem snad na celou kolej.
Rychle jsem vytočil číslo záchranky.
Tae tam ležel s podřezanými žilami.
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
Přijela záchranka, naložili Taeho a odvezli jo do nemocnice.
Jungkook pov.
Pořád jenom tma.
Slyšel jsem Taeho jak na mě mluvil. Každý den za mnou byl. Každý den.
Jenže dneska zněl mnohem smutněji než obvykle. Nebyl tu ani tak dlouho jako vždy.
Nechtěl jsem, aby se už dál trápil.
Pokusil jsem se otevřít oči.
Nic.
Zkusil jsem to znovu.
Nic.
Zkoušel jsem to dál.
A vždy....
Bez výsledku.
Pokusil jsem se o to znovu. Tentokrát už naposled.
A ...
__________________~•~_________________
Doufám že se líbilo😊
Omlouvám se za chyby💛
Luv Yaa🌱
