Rande s hvězdou [Dylan O'Brien]

Ve světle reflektorů

Stát na červeném koberci v záři reflektorů, součást života každé celosvětově známé celebrity, což znamená, že pro nějakou servírku z České Republiky zcela nedosažitelný moment. To jsem si aspoň myslela.

Stojím na červeném koberci v Hollywodu, abych se zúčastnila premiéry filmu. Z každé strany na mě míří foťáky a blesky mi blikají přímo do obličeje. Ze všech rohů svítí reflektory, aby dokonale osvítily každou hvězdu na téhle události.

A kdo jsem vlastně já? Pouhá servírka, která se dostala tam, kde být neměla.

Před několika měsíci bych neřekla, že se na takovém místě někdy ocitnu. Před několika měsíci jsem byla normální holka z Prahy, která měla normálního přítele a normální život. To všechno se během mrknutí oka změnilo.

Netušila jsem, že můj útěk do Seattlu změní můj život úplně do základů. Netušila jsem, že za pár týdnů od seznámení s NÍM budu utíkat před fotografy a dávat si hodně velký pozor na to, kde jdu sama a kde se ukážu. Jasně, to že změním stát i kontinent mi bylo jasné od začátku, ale některé věci se prostě předpokládat nedají.

Při seznámení s NÍM jsem byla tak naivní a v mnoha směrech, i když teď znám pravdu, nejspíš pořád jsem. Nemohla jsem tušit, co všechno se pro mě změní.

Přestěhování k mé kamarádce Lyss bylo v pohodě. Od první minuty se mi snažila pomoc. Nevěděla jsem však, že jedna noční procházka mi může změnit celý život, že tu noc potkám pana tajemného, který mi ukradne mé srdce i duši.

Dylan se zdál z počátku jako normální muž, který sice má pár tajemství, ale nikdy byste neřekli, že má tajemství velikosti Big Benu. Romantické filmy, na které jsem koukala jako náctiletá, se rázem staly skutečností.

Změnila bych něco od chvíle, kdy jsem se nastěhovala do Seattlu? Nevím, na tuhle otázku nejspíš nejsem úplně zralá odpovědět, protože Dylan byl ten kousek, který mi v životě chyběl. S ním si připadám jako na obláčku poletující nad zemí, s ním jsem to skutečně já. Jenže všechno má své pro a proti.

Teď, jak tady stojím na červeném koberci ruku v ruce s Dylanem, na premiéře jednoho z hollywoodských  filmů, který se snaží posílat úsměvy do všech foťáků a kamer, nejsem si jistá, jestli takový život můžu žít napořád, jestli se doopravdy s Dylanem k sobě hodíme.

,,Všechno v pohodě?" ptá se mě, protože mě už zná dostatečně na to, aby zjistil, jak moc jsem nervózní a nejistá. Vždy dokáže poznat, když se něco děje.

Z každé strany slyším: ,,Podívejte se tady! Úsměv, prosím! Dylana a jak dlouho jste spolu? Plánujete svatbu? Co slečna Scodelario?''

Je toho na mě moc. Pouze se na Dylane usměju a říkám si, jak moc se můj život změnil. Jak moc mě změnil Dylan.