Rande s hvězdou [Dylan O'Brien]

46

Sedíme v jedné cukrárně na Pankráci a Lukášem se cpe čokoládovou zmrzlinou. Po celou tu dobu, co po mě začal křičet kvůli Dylanovi, na mě nepromluvil. Hraje uraženého a to sakra dobře.

,,Takže ty ses s ním doopravdy rozešla, Adrianno?" Kárá mě mamka za to, jaká jsem kráva. Kdybych věděla, jak rychle se ona i brácha do mě pustí, okamžitě bych tenhle výlet vypustila z hlavy.

Podívám se na mámu smutnýma a zároveň znuděnýma očima. ,,Ne, tak úplně, mami, prostě jsem odjela. Dylan ať chtěl nebo ne, jednou by přišel na to, že já nejsem pro něj tou vhodnou osobou. A neboj, taky mi to bylo dost dobře naznačeno."

,,Naznačeno?" Pozastaví se máma a strčí si do pusy kousek jablečného koláček. ,,Jak to myslíš?"

,,Tak jak to říkám," fouknu si pod nos při vzpomínce na Kayu, Tessu a tu šílenou premiéru filmu, o kterém jsem do dneška ani neslyšela. Mám takovou radost z toho, že se pořádně neuchytil. Alespoň něco se té mrše nedaří. Jen se na ní vzpomenu a rázem chci i já svůj jahodový koláč vyzvracet ven.

Máma si vzdychne, polkne sousto a chytne mou ruku do té své. ,,Nemusí být všechno tak zlé, jak se zdá. Podívej se na mě a na tvého tátu. Před pětadvaceti lety nás chtěla jedna jeho spolužačka rozdělit a vidíš? Pořád jsme spolu a zamilovaní. Všechno chce jen čas a pevné nervy."

,,Jenže tohle není žádná Dylanova spolužačka, ale prvotřídní děvka," vycením přes zuby a máma mě hned sekne pohledem. Kývne k Lukáškovi a mi vůbec nedochází, že po celou tu dobu jsem si nemusela dávat pozor na pusu. Hold, teď už budu muset. ,,Promiň," zašeptám.

Lukášek svůj pohled stále směřuje do kelímku se zmrzlinou a jen mírným hláskem zmíní: ,,V pohodě, však na mě tady vůbec nezáleží." Párkrát ještě do zmrzliny dloubne lžičkou, ale nakonec ji od sebe odstrčí. Při pohledu na něj se cítím ještě víc na houby.

,,Co se děje?" Zeptá se ho mamka a pohladí jej po vlasech. ,,Všechno v pořádku?"

,,Ne," založí si ruce na hrudi a kouká uraženě do zdi. ,,A abyste věděli, nepřestanu si s Dylanem volat. Už jsem ho naučil spoustu českých frází, takže to hodlám dokončit."

,,Cože jsi?" Nahnu se přes stůl, přijde mi, jako bych špatně slyšela. ,,Ty učíš Dylana česky?"

,,Jo, a aby jsi věděla, tak ho to učím od té doby, co jste se přestěhovali k Dylanovi."

,,Tak dlouho? Proč mi o tom nikdo neřekl."

,,Mělo to být pro tebe překvapení, jenže ty musíš všechno pokazit," zvedne se od stolu a utíká od nás pryč rovnou za dětmi, kteří si hrají na průlezkách.

Polévá mě horko, nic nemůže být horší, než když Váš malý brácha poučuje. Cítím se fakt hrozně. ,,Tohle jsem posrala." Kývnu k mámě a položím si obličej do dlaní.

,,Co ten slovník, slečno? Všechno bude dobrý," snaží se mě uchlácholit, ale já vím moc dobře, že tohle mi vůbec nepomůže. 

,,Ne, mami, posrala jsem to. Proč jen musím být tak hloupá. Proč jen nemůžu žít normální, klidný život jako všichni ostatní?" Ptám se z posledních sil. Jestli tohle všechno Dylan dělal kvůli mě, o jakých věcí ještě nevím?

POZDĚJI VEČER, PO přivítání s tátou a rodinné večeři u jednoho stolu, u kterého jsme takhle naposledy seděli skoro rok zpátky, jsem se rozhodla, že si pročistím hlavu menší procházkou. Celý měsíc jsem většinu času trávila sama. Moje oblíbené místo byla jedna malá kavárnička naproti Kolosea. Taky mě bavilo koukat na fontánu lásky, kde to míst ve mě vyvolalo vždy neskutečný pocit nostalgie.