Rande s hvězdou [Dylan O'Brien]

28

O dva měsíce později

,,Pohni tím svým pěkným zadkem, Malerova!" Troubí Dylan z auta, ve kterém stojí na ulici před domem a čeká, až se konečně s kufry dostanu dolů za ním a společně můžeme odjet do LA. Pobyt v Seattlu sice byl až nečekaně krásný, ale já se musím přesunout společně s filmem o dům o stát dál.

,,Ještě chvíli, prosím," mávnu na něj z okna pokoje, který byl poslední tři měsíce mým domovem. Tak nerada tady Lyss nechávám, kdyby existoval jakýkoliv způsob, jak si ji zabalit do kufru, tak to udělám. Jenže... Lyss má tady svoje zázemí, svou práci a kamarády, místo měnit nechce. Vlastně se ji ani nedivím.

Posbírám poslední věci do kufrů a dotáhnu je ke vstupní dveřím. Lyss už čeká v kuchyni, opřená o zeď a slzy se ji valí do jejich krásných očí.

Přiběhnu k ní a obejmu ji. ,,Děkuji ti za všechno, nebýt tebe, tak se ještě pořád užírám z rozchodu s Vojtěchem a tvrdnu v Praze."

,,Nemáš mi za co děkovat. Jen doufám, že až se s Dylanem usadíte v Los Angeles, budu moct přijet aspoň na víkend," pořádně mě stiskne a zasměje se, ,,budeš mi chybět, Ady."

,,Ty mi taky," slza mi nakonec ukápne, ale já se rychle musím vzpamatovat. Utřu si ji do rukávu a usměju se. ,,A ohledně Dylana, pořád je to na stejné vlně, pořád se skrýváme, přestává mě to už bavit. Za chvíli mu končí smlouva, tak uvidíme, co se změní." 

,,Všechno bude v pohodě, vždyť si přeci americká Popelka," dělá si ze mě srandu, tuhle přezdívku mi už nikdo, nikdy neodpáře. Většinou mi tak říkají jen, aby si ze mne udělali srandu.

S těžkým srdcem se znovu porozhlédnu po bytě, byl to dobrý čtvrt rok. Dokázala jsem tolik věcí a prakticky mě to ani nic nestálo. Vydělávám 3 x víc než v Praze za měsíc. Colton mi platí 540 dolarů týdně, což v přepočtu na české koruny dělá něco kolem 12 100? Neříkám, že si tady žiju jako královna, ale stačí mi to na všechno co potřebuju.

Táhnu za sebou jeden kufr dolů ze schodů a Lyss bere druhý. ,,Co tam proboha nosíš?" vzdychá u toho a já se jen musím smát. Za poslední tři týdny jsem si stihla nakoupit několik pěkných kousků oblečení a skvělé parfémy. Přeci to tady nenechám.

Zhluboka se nadechnu, když vycházím z činžáku, abych nasála tu vůni domova. Když se podívám na Dylana, musím sama sobě gratulovat, jak nádherného mám přítele.

Dylan čeká opřený o auto a na očích má své klasické, sluneční brýle. ,,To to trvalo.," míří rovnou ke kufru auta, abych do něj mohla nacpat své věci. Jenže ... řekněme, že jeho kufr je plný i s jednou jeho taškou.

,,To jako fakt?" hodím po Dylanovi pohled, do tohodle určitě dva kufry nedám, ani kdybych chtěla.

,,Tohle auto je klasika, žádný pojízdný tranzit, hodíme ty sračky rovnou na sedačky," otevře dveře spolujezdce, protože tohle auto ani zadní dveře nemá. 

,,Jsi fakt sprostý Dylana," prokoulím očima a čekám, co vykouzlí.

Ano, když jsem viděla Forda napoprvé při našem prvním rande, říkala jsem si, jak je to super mít takové auto, prakticky veterána, ale teď Dylana proklínám, proč nemá klasického kombíka. Vždyť do toho auta nic nedám.

První kufr, který je o daleko větší než ten první, strčí Dylan na zadní sedačky úplně bez problémů, s tím druhým už problém je. 

,,Oba dva tam prostě nedám," vytáhne ho zpátky z auta ven, ,,pojedeme přes jedenáct set mil a já nechci být po celou dobu k volantu namáčknutý kvůli nějakému kufru, budeš ho tady prostě muset nechat." 

,,Ani náhodou!" chytnu kufr a praštím s ním o zem. Když ho otevřu, vytáhnu z něj jen ty nejpotřebnější věci jako je hygiena, šperky a spodní prádlo. Všechno to naházím do přední přihrádky auta. ,,Mám hotovo."

,,Právě si z mého auta udělala pojízdný šatník," sundá si brýle a prokoulí očima. 

V kufru zbylo pár oblečení, a tak ho znovu zavřu a vrazím do rukou Lyss. ,,Pěkný narozeniny." Usměju se, i když vím, že žádné narozeniny nemá.

,,Já, ale nemám," než stihne doříct větu, skočím ji kolem krku a obejmu. ,,Moc se mi bude stýskat, zavolám hned jak tam dorazíme."

,,Jedete na jeden zátah?"

,,Ne,ne, přespíme v Sacramentu, ale i tak to bude dost náročný. Kdyby Dylan netrval na tom, že auto bere za každých podmínek s sebou a nikdo jiný ho nesmí řídit, mohli jsme být v LA za pár hodin a ne s přespáním za dva dny."

Lyss se mé poznámce zasmála a znovu mě objala. ,,Tak už jeď, ať nepřijedete pozdě."

,,Pozdě jedeme už teď," oplatím ji úsměv a věnuji polibek na tvář, ,,jsi fakt ta nejlepší kamarádka." 

Do slova se mi ji nechce opouštět, nejspíš, kdybych nemusela do LA kvůli dotáčení filmu, tak bych zůstala tady. Nebo... co si to nalhávám,  Dylana miluju a nesnesu, ani když na pár hodin někde letí sám, zejména za Kayou, která mu v poslední době čím dál častěji telefonuje a píše zprávy.

Nasednu do auta a naposledy zamávám své kamarádce přes zatmavené sklo.

,,Připravena se posunout zase o kus dál?" pohladí mě po tváři Dylan, do slova si to vychutnávám. 

,,Jo, jsem připravená," mile se na něj usměju a chytnu ho za ruku, kterou drží řadící páku. ,,Dobře, Ady, vyrážíme."

Dylan šlápne na plyn a než se naděju, zajíždíme za obří ceduli s nápisem SEATTLE.