Rande s hvězdou [Dylan O'Brien]

47

O dva měsíce později

Čas plyne jako voda. Den ode dne ze mne vše postupně opadá. Dylan v mé hlavě přestal hrát tak velkou roli, skoro jsem na něj přestala myslet, i když mé srdce to táhne pořád za ním zpátky do LA.

Na vzdory tomu všemu jsem se i smířila s tím, že nemůžu zakazovat Lukášovi s Dylanem vyvolávat přes Skype. Sice mi to není dvakrát příjemné, ale jak se ukázalo, i Dylan časem přestal na něj mít tolik času, jak by si nejspíš sám představoval.

Poslední dva měsíce se nevěnuju ničemu jinému než charitě pro vybudování školy kousek od Petřínu, která by se zrenovovala a stala se z ní škola pro autistické děti. Ten barák není bůh ví jak velký, ale taky se bude jednat jen o malou školu s pár třídami, takže by to mělo ke všemu stačit. Dokonce má i vlastní zahradu a tělocvičnu, co víc si přát. Město sice už přihodilo nějaké peníze, pár známých taky, ale pořád to nestačí k tomu, abychom koupili a vybavili budovu jako je tahle. Navíc proti nám stojí další kupec, kdo ví odkud, takže pokud mám opravdu zájem, budu si muset pohnout.

K celému návrhu se přidalo hned několik českých i zahraničních celebrity. Nebudu tady lhát, díky tomu, že se o mě psalo skoro ve všech novinách, mám teď celkem dost přívrženců, kteří se snaží díky charitě, sehnat peníze na budoucí školu. Přidalo se plno influencerů, youtuberů, probíhá veřejná sbírka.

Zbývá pár dní do Vánoc a já se rozhodla uspořádat benefiční večírek. Pozvala jsem snad každého, kdo mě napadl. Pozvánka byla dokonce poslána do všech novin, i samotní lidé ať přijdou podpořit a přispět.

Dnes večer nás čeká mimořádný večer, doufám, že všechno půjde podle plánu.

Než všechno vypukne, musím vyzvednout Lyss s Coltonem, Tylerem a Sophií, kteří jsou tak milý a podporují mě v bláznovství, které mne napadlo. Nevím, co bych si bez přátel jako jsou oni, mohla počít.

Stojím před letištěm a opírám se o dveře vypůjčeného SUV od táty. Kolem mne prochází spousta lidí, dnes je to opravdu rušný den.

Na štěstí mým přátelům z USA srp zdálo nejvhodnější nikomu o jejich výletu neříkat. Letiště je obeznámeno tím, aby vše zůstalo v tajnosti. Přiletí Tylerovým soukromím letadlem a zaměstnanci je ihned vyvedou ven. Dneska by opravdu nebylo fajn, kdyby je čekala spousta fanoušků, už tak máme s časem dost velký skluz.

Než se naděju, vycházejí z terminálu ven. Už z dálky si všímám osoby navíc, která s nimi letěl neměla. Je to Jeff, Coltonův přítel Jeff, se kterým přestal před několika týdny svůj vztah utajovat.

Rozběhnu se jako malá holka a skáču Coltonovi kolem krku. ,,Tak moc jsi mi chyběl," vyslovím a podívám se na ostatní. ,,Vy všichni jste mi moc chyběli," neotálím a s každým se přivítám.

,,Holka, ty seš úplně změnila, jsi ještě krásnější než předtím," podá mi poklonu Tyler a Sophie se hned připojí: ,,Tak dlouho jsme se neviděli, měla jsi se aspoň v LA jednou ukázat!"

,,Měla jsem moc práce, žádný volný čas, potřebovala jsem něco, čemu bych mohla věnovat všechen svůj čas," a přestala myslet na Dylana, ovšem tuhle poznámku raději neprozrazuju.

Lyss mě obejme kolem krku a žene nás všechny do auta. ,,Měly bychom si pohnout, než na nás začne fungovat ten časový posun."