Rande s hvězdou [Dylan O'Brien]

16

Po tom, co mě Dylan začal líbat přede všemi na očích přímo před fontánou lásky Di Trevi, jsme se ruku v ruce odebrali k cestě a přivolali si taxíka, který nás odvezl přímo před hotel. Trochu se i divím, že Dylana nikdo nepoznal. Možná, že tady jsou lidé jen jiní.

Musím se přiznat, že když jsem si teď konečně lehla do postele, nohy mě po procházce od Kolosea k fontáně celkem dost rozboleli. Potřebuju si minimálně na chvíli dát ten pravý chill, jenže to by můj spolubydlící v apartmánu nemohl být zrovna Dylan.

,,Dáme večer párty? Zásob tady máme celkem dost," křičí na mě z předsíně, kde se nachází i podle něj "malý" bar. Občas si říkám, kde tu nekonečnou zásobu energie bere.

,,Nejdřív bych si chtěla dát jídlo," okřiknu ho zpátky a pořádně se zachumlám k polštáři, který je tak krásně měkoučky, že by na něm i malé, ubrečené miminko spalo do pár vteřin.

,,Tak jdeme?" rozlepím oči a vidím Dylana, který stojí mezi dveřmi, ,,slíbil jsem ti super večeři, tak vstávej."

Polštář si položím na hlavu. ,,Jak můžeš mít pořád tolik energie! Mi se teď nikam nechce." Alespoň na malou chvíli bych si chtěla odpočinout, ale toho se asi nedočkám.

,,Tak já nám objednám jídlo tady," klepne si do dveří a vrací se zpátky do předsíně, kde pomocí telefonu volá na recepci, aby objednal jídlo z restaurace k nám do pokoje.

Pomalu mi dochází, že se opravdu musím zvednout, abych se aspoň posadila na gauč. ,,Jsem fakt vyřízená," spadnu na něj jako pytel brambor.

,,Vidíš, já ti říkal, abychom k fontáně jeli taxíkem. Neeee, paní tvrdohlavá musela jít pěšky," nechává mě se pořádně podusit ve vlastní šťávě.

Ani si to neuvědomuji a na gauči přímo odpadnu. Na chvíli usnu.

Vzbudí mě až Dylanovo buzení. ,,Vstávej, Adrianno, máme tady večeři," něžně mě pohladí po tváři a já ztěžka rozlepím oči. ,,Jak dlouho jsem spala?"

,,Asi půl hodiny. Vstávej, čeká nás pravá italská pizza. Máš ráda pizzu, ne?" ptá se mě a míří rovnou na terasu.

,,Jasně, neznám člověka, co by neměl rád pizzu," zasměju se a pomalu se z gauče zvedám. Nohy mi úplně zdřevěněli, takže mám docela problém se na terasu dostat, aniž bych nevnímala křeče v nohách.

Hned získám lepší pocit, když se postavím na dřevěné parkety, které jsou po celé terase a pěkně vyhřáté od sluníčka. Slunce svítí a my máme dokonalý výhled na Koloseum, které jsme odpoledne navštívili.

Opřu se o zábradlí a vychutnávám si ten kouzelný pohled, který si budu pamatovat až do konce svého života.

,,Pojď jíst, než to bude studené," slyším mlaskat Dylana, určitě to už s tím jídlem nemohl vydržet.

Znovu se rozhlédnu po ohromném výhledu. ,,Je tady tak krásně," přímo se rozplývám, když v tom mě Dylan chytí kolem pasu a políbí zezadu na tvář.

,,Ty jsi krásná, amore mio," promluví italsky a já se jen musím pousmát. ,,Co to znamená?"

,,Má lásko," políbí mě na krk a já se k němu blesku rychle otočím, abych mu jeho polibky mohla opětovat na ústa.

,,Děkuji ti za tenhle výlet, moc si toho vážím, Dylane," políbím jej znovu a obejmu. Je to opravdu nádherná chvíle, jako vystřižená z filmu z amerického filmu. Už jen chybí nějaká živá hudba.

Když Dylana konečně pustím, vrhnu se rovnou ke stolu, kde je nachystaná večeře. Pravou italskou pizzu jsem v životě nejedla, takže si vychutnávám každé sousto a musím uznat, že ty naše české se jím zdaleka nevyrovnají. A ta americká verze pizzy? Z daleka se nepřibližuje ani k té naši české, je to spíš jako obří, hrubý koláč.