Rande s hvězdou [Dylan O'Brien]

41

,,Zlato, můžeš mi vysvětlit, proč ti vždycky všechno tak trvá?" křičí Dylan od schodu v přízemí, zatímco já se pořád nemůžu rozhodnout, které šaty si mám vzít na premiéru filmu té fúrie.

Dlouhé, červené, večerní šaty nebo modré koktejly? Můžu se z toho zbláznit, kde jsem sakra vzala tolik šatů? Do států jsem přiletěla jen se dvěma kufry.

Dokola pohybuji s ramínky šatů v šatníku do práva a do leva, před zrcadlem si je zkouším a domýšlím si, které by mi mohli sedět nejvíce. Jsem strašné nerozhodná.

,,Ještě pět minut!" zakříčím na něj zpátky a věnuju se dál své modní přehlídce. V tuhle chvíli by se mi tady opravdu hodila Lyss, vždycky věděla co si obléct, aby nejvíce zapůsobila. Škoda jen, že Lyss je několik stovek kilometrů daleko a zavolat ji nemůžu, protože jaksi už není čas.

Chvíli je klid, když v tom se Dylan ozve znovu. ,,Tos říkala i před deseti! Pokud do pěti minut nebudeš dole, odjedu sám."

Při takovém náporu přímo zavrčím a modré koktejlky hodím zpátky do šatny, snad ty červené šaty dlouhé až k zemi budou dostatečně sexy na to, aby alespoň na chvíli zastínili Kayu, která se bude určitě chtít vetřít mezi mne a mého snoubence.

Páni, pořád si nedokážu zvyknout na to, že říkám snoubenec. Je to opravdu zvláštní. Čas tady v Americe letí tak rychle, že mi to přijde jako včera, co jsem vyšla z letiště v Seattlu vstříc novým začátkům.

,,Řekla si pět minut," stojí Dylan u dveří šatny s rukama položenými na prsou a krásným úsměvem.

,,Jo,jo, můžeš mi zapnout ty šaty?" Hodím si vlasy na stranu a stojím dál před zrcadlem.

Dylan se postaví rovnou za mě a zapne dlouhý zip na mých zádech. Dívám se na něj přes zrcadlo a vidím, jak jeho ruka lehce hladí mou paži, končí až u krku, kde mě následně políbí. ,,Jsi nádherná, Adrianno. Každý chlap mi tě bude dneska závidět."

,,Jen aby mi tě nezávidělo až moc dam. Zejména Kaya se netvářila, že by to kamarádství brala bůh ví jak vážně." Otočím se k Dylanovi a on mě ihned chytí kolem pasu. Je zajímavé, co se mnou dělá pouhý jeho dotek. Mám sto chutí mu skočit kolem krku a doufat, že se mnou mrští o postel jako to udělal posledně.

Neváhám ani minutu a chytí jej kolem krku. Z dálky to musí určitě vypadat, jako bychom spolu tančili.

Dylan si mě ještě jednou změří pohledem a mile se usměje, stejně jako vždycky, když mi chce dát najevo, že nemám pravdu. Dělá to nejspíš proto, abych si nepřipadala nějak ublíženě, jenže dneska vím, že pravdu opravdu mám.

,,Přestaň být tak presimistická, vždyť tě tam sama pozvala."

,,Ano, nejspíš kvůli toho, aby mě mohla zesměšnit přes celým světem, to by se k ní tak hodilo," pustím Dylana se svého sevření a ustoupím od něj dál. Na křesle leží černé psaníčko od Gucciho, popadnu ho a postavím se z přímá. ,,Ty ji budeš vždycky hájit, jako by všechno co se stalo, nikdo nestalo."

,,To jsem neřekl."

,,Ale ano, prakticky řekl. Pořád bude v tvém životě, pořád se bude snažit mezi nás vrazit klín."

,,My se právě hádáme?" Zvedne jeho obočí a upraví si kravatu, kterou má ovázenou na své bílé košíli. Sakra, nemůžu se na něj dál dívat, hned ztrácím rozum a přestávám myslet na všechno, co jsem měla na jazyku.

,,Adrianno?"

,,Co?" Pozvednu oči z jeho košile zpátky na obličeje.

,,Děláš to zase."

,,Co dělám?"

,,Vůbec mě nevnímáš."

Fouknu si pod nos a postavím se přímo přes něj. ,, Promiň, občas se prostě zamyslím a úplně vypnu." Hned ho chytím za ruku, aby mě slova působily věrohodnější.

,,Hmm," pohlédne na mě a kousne se do rtu. ,,Nechci, aby ses strachovala, budu tady už navždy jen pro tebe až budeme svoji, tak to bude oficiální a nikdo se mezi nás nebude moci vetřít a to ani Kaya. Kdyby tě dneska nějak obtěžovala, prostě odejdeme."

,,Slibuješ?"

,,Slibuji," usměje se jako vždycky a pramínek vlasů mi zasune za levé ucho.

Srdce mi začíná bušit stejně rychle jako při prvním polibku. Stačí jen, že se ke mě naklání a následně líbá. Stále si na tenhle život jako vystřižený z romantického filmu zvykám a Dylan mi to vůbec neulehčuje.