I need you Fovvs

Thirty-one

Pohled Ryee

Ráno jsem se vzbudil první, bylo ještě brzo...Ještě ani nezvonil budík, podíval jsem se na spícího blonďáčka vedle mě. Je hrozně roztomilý až to není možné.

Oblékl jsem si boxerky a tepláky, na tričko jsem kašlal je tu hrozný vedro.
A jsem přeci doma takže tady mužů chodit jak chci.

Sešel jsem dolů do kuchyně kde byl už Paul.
,,Dobré ráno"
,,dobré rááno bráško"
,,děje se něco?"
,,jaká byla noc?"
,,jaká by jako měla být.....ou.."
,,hihihi"
,,ty jsi nás slyšel?..."
,,jo...To Andyho vzdychání bylo slyšet po celém bytě...ale nechápu proč tolik vzdychal když ti pořád říkal ať přidáš, to ho neumíš ani pořádně ošukat? Já bych z něj klidně vyšukal duši, rád bych ho slyšel křičet mé jméno"
,,co.jsi.to.řekl?!!"
,,slyšel jsi dobře"
,,Andyho se ani nedotkneš...JE TI TO JASNÝ!!! A pokud ano zapomenu na to že jsi můj bratr a dám ti přes hubu tak že to jen tak nerozchodíš"
,,neboj se bráško.."
Přišel ke mě blíž a stoupl si vedle mě, a zašeptal mi do ucha:
,,ale vždycky s ním nebudeš, neuhlídáš ho, neochráníš ho.."
(Proč jsem to nebral vážně? Kdyby jo, nestalo by se to a on by tu semnou ještě byl...)

Řekl a odešel z bytu...Já tam pořád stál...nepobíral jsem to co právě řekl...ne učitě si zase dělal jen srandu tohle mu je podobné.

>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>
Dělal jsem snídani když v tom jsem uslyšel kašlání..Nebylo to normální kašlání ale takové to hnusné dávivé.

Šel jsem se raději podívat jestli je Andy v pořádku, když má to astma.
Když jsem byl už skoro tam kašlání přestalo.
,,jsi v pořádku Andy?"
,,jo dobrý"
Viděl jsem Andyho jak pokládá zpátky na noční stůl svůj inhalátor.
,,dýchá se ti zase dobře? Kdyby něco tak řekni"
,,jo neboj se v pořádku"
,,není ti něco zníš nějak divně.."
,,jo jen mě bolí docela hlava"
,,tak si zase lehni, donesu ti snídani a prášek a ve škole tě omluvím...nebo víš co? Já zůstanu s tebou doma a kašlu na školu, stejnak se mi tam nechce"
,,ne jen klidně běž já to zvládnu"
,,to mě jako tady nechceš?"
Řekl jsem uhraženým tónem a zkřížil jsem si ruce na prsou.

,,jo chci"
Já mu na to neodpověděl a odvrátil od něj pohled.
Andy se zvedl a přišel ke mě. Chytl mě za ruce a díval se na mě.
,,chci, chci, chciii...nebuď uražený nebo naštvaný. Teď opravdu nevím jestli to hraješ nebo ne.."
Andy byl smutný a sklopil zrak do země.
Na tohle jsem se dívat nemohl a tak jsem si vzal mezi palec a ukazováček jeho bradu a zvedl jeho hlavu tak aby se mi díval do očí.
Následně jsem ho lehce políbil na rty a usmál se na něj.

,,Andy na tebe bych se nikdy nezlobil"
,,Dobře"
,,tak já ti donesu snídani a ten prášek"
,,jo dobře...Já si půjdu dát sprchu třeba to trochu pomůže"
,,mmhh"

Šel jsem dolů do kuchyně a dal vařit vodu na čaj.
Mezi tím jsem Andymu dodělal snídani což bylo vlastně jen müsli s bílým jogurtem, Já jsem si ke snídani dal uplně to samé.
Voda se dovařila a já zalil naše čaje.
Dal jsem to na tácek a ještě tam položil i ten prášek pro Andyho.

Šel jsem nahoru do pokoje a položil tác na stůl, Andy v pokoji nebyl a tak jsem se šel radši za ním podívat do koupelny.
Našel jsem ho jak se opírá o futra dveří u koupelny a zhluboka dýchá.
,,v pořádku andílku?"
,,c-co...jen se mi zamotala hlava a musel jsem se opřít abych nespadl"
,,a už dobrý??"
,,No popravdě moc ne..."
,,pojď já ti pomůžu"
Řekl jsem a opatrně jsem si ho vzal do náruče.
On nijak neprotestoval a přitiskl se ke mě ještě víc.

Odnesl jsem ho do jeho postele a trochu ho zakryl dekou aby mu nebyla zima.
,,na ven si ten prášek"
Andy se pomalu posadil a vzal si odemně hrníček a prášek.

Zase si lehl a zachumlal se do deky.
,,nebudeš ani snídat?"
Řekl jsem s plnou pusou müsli.
,,n-nemám ani hlad"
,,cože? Andy-"
,,nene...ne že bych nechtěl jíst, ale nemám ani chuť na jídlo"
,,Dobře"

Odložil jsem svojí teď už prázdnou misku a podíval se na Andyho.
Pořád se snažil co nejvíce zachumlat do deky a všiml jsem si že se mu klepou rty a cvaká zubama.
Ihned jsem se vydal k němu.
,,je ti zima?"
,,hmm trochu"
,,Počkej chvilku"

Šel jsem do své šatní skříně a vzal tam jednu mikinu pro Andyho.
Zase jsem se k němu vrátil a podal mu ji.
,,obleč si ji"
,,vždyť tady mám svoje oblečení"
,,ty odmítáš mojí mikinu? To odkdy?"
,,ne neodmítám"
Řekl a oblékl si mojí mikinu"
,,trošinku posuň ať se k tobě taky vejdu"

Andy se poposunul a já si vlezl k němu pod deku.
Zase jsem ho do ní zachumlal a on se mi položil na hruď.
Jen co si na mě lehl už jsem cítil jak se klepe.
,,Ježiši Andy vždyť se celý klepeš"
,,hmm"

Zamumlal a zavrtal se mi do hrudi...Já jsem si ho co nejvíce na sebe přitiskl a hladil ho rukou po zádech aby ho ještě trochu zahřál, protože se vážně hodně klepal.
Dal jsem mu pusinku do vlasů a pohladil ho po nich.
,,jen se prospi andílku, pak ti bude lépe"
Řekl jsem a Andy jenom zakýval hlavou.

Po chvíli jsem si všiml že pravidelně oddychuje a už se tolik neklepal.
To mi říkalo to že usnul.

Nakonec jsem si opřel svojí hlavu o tu jeho a taky zavřel oči.
Přeci jen bylo docela brzo tak jsem šel taky ještě spát...

>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>
Ahojj
Zdravím vás všechny😊😊
Jep Andy je nemocný...
Doufám že se vám kapitola líbila a že se vám líbí i knížka.
Tak se zase uvidíme příště!
❤❤❤❤

××Elle