I need you Fovvs

Thirteen

Pohled Ryee

Už je to asi týden co není Andy ve škole a já vůbec nevím co s ním je, ani Jack a Brooklyn.
Přijde mi to divné, protože naposledy kdy jsme se viděli to bylo v den kdy jsem mu ošetřoval ty rány na a on byl u nás doma.

Třeba je jen nemocný nebo mě prostě nechce vidět, že jsem něco třeba provedl. Proč sakra myslím tak negativně? Určitě je jen nemocný.
A pročpak máš o něj takový strach Ryanku?
'Já nevím, něco mi říká že se mu něco stalo'

Bože já jsem asi nemocný, že si takhle povídám se svým svědomím, což si vlastně povídám sám se sebou.
Ale každopádně musím zjistit co je Andymu.

>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>

Když jsem jen tak pitomě čuměl na tabuli dostal jsem nápad, mohl bych zajít k němu domů a zeptat se ho proč není ve škole nebo co s ním je.
Možná bych mu měl donést i úkoly co máme, protože až se vrátí do školy, nebude nadšený z toho kolik toho teď máme a že on nemá vůbec nic z toho hotového.

Ale jediný problém byl ten že nevím kde bydlí, naštěstí znám člověka co to určitě bude vědět.

Konečně zazvonilo a to utrpení s tou starou babkou skončilo, jo myslel jsem učitelku.
Vyšel jsem ze třídy a na chodbě se snažil najít toho debila co vyšel dřív než já takže jsem ho nestihl odchytnout.

Když jsem ho konečně našel, přidal jsem do kroku a šel za ním.

,,Čau Maxi"

,,Nazdar Ryei, co potřebuješ?"

,,Hele myslím si že ty nejspíš víš kde bydlí Andy ne?"

,,Vím no"

,,Řekl by jsi mi kde prosím, něco od něj potřebuju"

,,Jo jasně"
Max mi popsal celou cestu a řekl číslo bytu.

,,Díki moc Maxi, snad to najdu"

,,Jo není zač, měj se"

Odešel jsem a namířil si to ke své skříňce.
Vzal jsem si věci a ještě do ruky nějaké papíry a sešity co jsem dostal od některých učitelů pro Andyho, dal jsem je do mé docela prázdné tašky, ve které se válela tak možná jedna propiska a nějaký ten sešit.
Zapl jsem zip a hodil si ji přes rameno. Ještě jsem napsal Mikeymu že si musím něco zařídit a ať na mě kdyžtak nečeká.

Šel jsem jak mi řekl Max a asi za dvacet minut jsem byl před tím domem kde bylo několik bytů.

Vešel jsem hlavními dveřmi a k mému štěstí bylo otevřeno.
Šel jsem po schodech do třetího patra kde jsem konečně našel byt číslo 13.
Zazvonil jsem na zvonek a s nejistotou čekal až mi někdo otevře.

Pohled Andyho

Seděl jsem u sebe v poji a bez přemýšlení vytvářel na mém predloktí jeden šrám za druhým. Bylo to nějakou chvíli po té co Dave odešel a zas mě zmlatil.

Sice jsem si řekl, že bych s tím měl přestat, ale prostě to nešlo.

Zase jsem brečel, už jsem toho měl dost, všeho.
Několik dní jsem zase nespal, i když nechodím do školy, ale to je kvůli němu, teta s tím nic nedělá, ta si včera odjela na pár dní někam doprdele a mě tady nechala zase s ním.

Šel jsem do koupelny a omýval si své předloktí od krve, když jsem se trochu uklidnil a oplachl si obličej domem se rozezněl zvonek.
Podíval jsem se do zrcadla jak hrozně vypadám, protože kdyby mě takhle někdo viděl asi by se mě lekl.