Between // h.s. (CZECH/TRANSLATION)

2.

Belle

Rukama jsem si hrála se šaty, když jsem zírala na hodiny přede mnou a seděla jsem v kanceláři s perem v puse, přičemž jsem jej nervózně kousala.

Ještě pár minut, Belle. Ještě pár minut a potkáš se s Malcolmem.

Připomnělo mi mé vědomí, načež jsem dále zírala na hodiny, tentokrát jsem vstala, byla jsem tak nervózní, ne, vyděšená! Co když by to byl fakt on, co všechno měl na profilu? Pak co? Šli jsme na rande, jen tak? Neměla jsem kluka dva roky a skoro jsem se začínala bát faktu, že bych jednoho zase mohla mít. Vím, že jsem změnila mé necitelné způsoby, ale co když jsem příliš citlivá? Co když to nesnáší? Co když budu na něm lpět!

Najednou dovnitř vtrhl Simon a posadil se na židli, zírající na mě vážným, pevným pohledem, štval mě fakt, že mě vyrušil z myšlenek.

„Co chceš," vzdychám.

„Belle, potřebuji, abys mi pomohla najít Angelicu!" zakřičel. Stážisté, vždycky panikaří, zmínila jsem, že to byl můj bratránek?

Vzhlížím na hodiny, abych se ujistila, že mi skončila směna.

„Nep, mám padla." Culím se a beru kabelku.

„Ale no tak!"

Ignoruji Simona, přičemž vycházím z kanceláře, jde za mnou a otáčí si mě k sobě čelem.

„Hledá ji šéf!" syčí a převracím oči.

„Je venku a kouří... hezký den, bratránku!" mávám mu a rychle odcházím. Beru mobil, vidím, že mi přišlo upozornění ze seznamky. Je to zpráva.

M: Jsem tady:)

B: Budu tam za pět minut!

Odpovídám, než pískám na taxík.

**

Chodím po Central Parku patnáct minut a nikde ho nemůžu najít. Psal mi, ptal se mě, kde jsem a odpověděla jsem, odepsal „Nevadí, myslím, že tě vidím."

Ne. Nevidíš mě Malcolme, protože kdybys mě viděl, mluvili bychom spolu.

Rozhoduji se sednout si u fontánky. Věděla jsem, že to je špatný nápad. Nikdy jsem se neměla takhle rozhodnout, že? Jaký idiot si online hledá pravou lásku? Zoufalec, který jsem já. Jsem zoufalý idiot.

„Belle?" volá na mě jemný hlas a okamžitě se otáčím, abych se setkala s očima, jsem si téměř jistá, že patří Malcolmovi.

„Mal-."

„Ahoj," vydechuje, zatímco se na mě jemně dívá.

„Páni," vydechuju a jdu k němu blíže.

„Tak rád tě poznávám, Belle." Objímá mě a tuhnu. Přísahám, že jsem právě slyšela přízvuk, britský? Australský?

„Ty jsi?"

„Brit? Jo, jsem," chechtá se a v duchu omdlívám. Je tak roztomilý!

„Dobře, takže se chceš projít?" ptám se, ukazuji rukama na zem pode mnou.

„Vlastně jsem doufal, že tě vezmu ven na večeři," říká a mé oči se překvapeně vykulují.

„Ou-."

„No, oba jsme se přihlásili na seznamku, abychom se seznámili, takže jsem si myslel, kdyby to vyšlo, proč neudělat rezervaci v opravdu pěkné restauraci? Tak jsem to udělal," vysvětluje a usmívám se. Awe, je tak roztomilý a nebudu lhát, je naprosto roztomilý a já mám slabost na dětské tvářičky.