Between // h.s. (CZECH/TRANSLATION)

8.

Belle

Fakt to dělám. Mé rty jsou na jeho, nohy mám kolem jeho pasu, když objímám jeho trup. Oba ležíme v jeho velké posteli a ohmatáváme se.

„Bože, zlato," sténá, když má ruka spočívá na jeho rostoucí bouli.

Věděla jsem, že Harry nelhal a věděla jsem, že z něj nemluvil alkohol, když říkal, že ke mně něco cítí, chci říct, v podstatě přiznal, že mě chtěl pozvat ven, musím se mu líbit, ne? Co řekl v galerii, byla taky pravda. Vůbec to nebyl alkohol. Kromě toho, opilá mysl mluví podle střízlivého srdce.

Že?

Tohle nebyl jen opilecký sex... Líbila jsem se mu a... on se líbil mně?

Dokážu nad tímhle myslet, zatímco otírám boky proti jeho, způsobující, že potěšeně sténá.

Harry mi svlíká tričko, zatímco já pro něj dělám to samé, páni, je potetovaný.

„Krása." Vzdychá. Ne! Neříkej takové věci.

„Harry, převezmi otěže... prosím." Dyším, zatímco mé rty cestují nahoru a dolů po jeho krku.

„Ne tak dominantní, huh?" škádlí mě, zatímco nás převrací a dělá cestičku z polibku mezi mými prsy. Oh.

„Mmm," sténám, když cítím jeho ruku kousek pod kalhotkama. Dělá pomalý pohyb a za chvíli pod ním lapám po dechu a vzdychám. Bože. Je dobrý.

„H-Harry!" pištím a držím se pelesti, když začínám dosahovat vrcholu, ale Harry je takový kretén, že přestává a nechává mě frustrovanou.

„Myslíš to vážně!" bručím.

„Trpělivost, zlato," mumlá mi proti břichu. Zanechává kradmé polibky na mém břichu, pak sjíždí ke spodnímu prádlu. Kouká na mě a v duchu mě prosí o povolení je svléct, spěšně kývu hlavou.

O minutu později jsem na pokraji křiku nad pocitem jeho jazyku, švihá s ním a nasává, tahám ho za vlasy. Doslova cítím, jak se culí. Ten malý hajzlík se culí, protože ví, jak moc si to užívám.

„Už-už," nestíhám dokončit větu, místo toho se dělám na Harryho jazyk, prodlužující si na něm orgasmus.

„Tak dobrá, Belle," říká, pak mě vášnivě líbá, až se z toho uvnitř celá motám.

Odtahujeme se pomalu, naše oči se střetávají s tolika emocemi. Nemůžu to dost vysvětlit, ale bylo to něco. Jako bychom v tom druhém hledali emoce? Říkala, že to nedokážu vysvětlit.

„Belle, vždycky ses mi líbila. Něco na tobě je, nemůžu na to přijít, ale jsi tak jiná než já a to mě nutí, abych chtěl být blíž k tobě." Pomalu kroutí hlavou, ví, že tahle slova to nevystihovala. „Jsi tak krásná." Drží mě za čelist a obdivuje můj obličej nebo měla bych říct mou „krásu". „Přitahuješ mě." Dech se mi zadrhává v krku nad jeho slovy. Nachází mě záhadnou a to je to, co jsem vždycky chtěla, aby mě někdo viděl jako nějakou záhadu, kterou potřeboval vyřešit.

„Dej mi pusu." Strkám nosem do jeho, čekající na to, až ty jemné rty poslechnou. Bere mi těmi rty dech.

Něžně mě pokládá pod sebe, zatímco pořád dokáže oždibovat můj krk a rty.

„Seš si jistá?" dívá se na mě, čekající na mou odpověď a odpovídám s přikývnutím a úsměvem. Chci to. Opravdu to chci. Navádím jeho kámoše k mému vstupu, cítím, jak se do mě více cpe a začínám si zvykat na jeho velikost. Dobře, au. Je trochu velký.