Between // h.s. (CZECH/TRANSLATION)

14.

Naštvaná. Rozzuřená. Absolutně vzteklá!

Harry si nedělal srandu, když říkal, že se nevyspím.

Bydlí o čtvery dveře dále a i tak jsem slyšela každého, kdo mluvil a radoval se přes hlasitou hudbu.

Bylo o víkendu díkuvzdání, takže hodně lidí z našeho patra bylo pryč, což znamenalo, že na patře jsem zůstala s Harrym sama, kromě ještě jedné dámy, která bydlí na konci chodby. Vím, jaká je, zřejmě je na té párty taky spolu s celým zatraceným městěm. Harry byl chytrý. Nikdo by to na něj neřekl nebo ho nevyhodil. No, kromě mě.

Rozhodla jsem se být milá, ale jsou dvě ráno!

Tohle teď muselo skončit.

Naštvaně vycházím z bytu a jdu k jeho. Bez zaklepání vcházím a lapám po dechu nad pohledem přede mnou. Je to doslovný kotel!

Muzika mi bušila v uších a nemohla jsem se ani přes všechna ta těla procpat.

A dost.

Nacházím stereo a spěchám k němu, rozhodně to ubližuje mým uším ještě více vzhledem k tomu, jak blízko jsem, ale tohle brzy bude u konce, když to hovno vypnu.

Když nacházím zástrčku, vypojuji stereo. Lapání po dechu a bučení slyším kolem sebe, ale je mi to jedno.

„Párty skončila. Všichni VEN!" křičím. Vážně, nikdo z těch lidí nemá práci? Já jo.

„Belle, co to, kurva?!" objevuje se v davu Harry s nějakou holkou zaháknutou kolem něj.

„Nekurvuj! Někteří z nás mají zítra práci, Harry! Potřebuju spát!" křičím.

„Proč nejdeš spát ke tvému příteli?" krčí rameny.

O můj bože, je blbý?

„Ještě jednou... Zítra mám práci. Malcolm bydlí na druhé straně města!" křičím s frustrovaným zaskuhráním.

Harry vzdychá, než kroutí hlavou.

„Dobře. Všichni ven," říká poraženým tónem.

No, to bylo jednoduché.

„Jo, to je ono! Běžte domů a namalujte svoje pocity!" ukazuju na dveře, když všichni ti hipsteři jdou kolem mě s naštvanými výrazy. Culím se na každého z nich, a když jsou všichni venku, dívám se na Harryho, který stojí s nějakou holkou po jeho boku.

„Uh... Ahoj." Mávám na ni, ale jen si odfrkuje.

„Zůstává se mnou," informuje mě, načež si ji přitahuje blíže.

Nechutné.

„Ou... v tom případě dobrou noc." Přikyvuji na oba a než se můžu vůbec otočit k odchodu, už se líbají.

Opět, nechutné.

***

Jdu k mému bytu a vzdychám, když si všímám, že mám všude zhasnuto.

Super.

Pomalu jdu dovnitř, natahující ruce před sebe, abych ucítila vypínač, ale místo toho o něco zakopávám a padám.

Pronikavě křičím, když padám k zemi s ránou a bolestím lapám, když na mě padá věšák, zasahující mě přímo do hlavy.

„Kurva!" začínám se cítit mdle z tvrdé srážky se zemí a věšáku. O bože... To fakt bolí.

„Sakra, sakra, sakra!" kňučím a bojuju s nutkáním brečet, když se pokouším zjemnit pulsující bolest v hlavě.

Cítím něco teplého na krku.

Ale ne! Krvácím?!

„Belle?!" slyším Harryho hlasitý hlas rozléhat se chodbou. Brzy utíká dovnitř a používá mobil, aby našel nejbližší vypínač. Když se rozsvěcí, odhaluje mou situaci.

Setkávám se s jeho očima, nemá na sobě nic kromě boxerek.

„Jsi v pořádku?" jeho tón zní znepokojeně, když ze mě zvedá věšák a pomáhá mi vstát.

„Jo, jsem-." Vstávám a okamžitě cítím bolest. „To je jedno," skuhrám a padám na kolena, Harry mě drží blízko, přičemž si prohlíží mnou ránu.

„Ježiši, Belle, ty krvácíš!" kňučím, když se dotýká mé hlavy.

„Jak je to špatné?!" láme se mi hlas. Je to hluboká rána? Budu potřebovat zašít? Doufám, že ne.

„Není to špatné, ale nemůžeš spát. Rozumíš?" mluví, když jde do kuchyně a bere utěrku.

„To bude těžké." Mluvím unaveně. Harry ke mně spěchá a přikládá mi utěrku k ráně.

„Auu," kňučím a držím se ho za zápěstí

„Musíš zůstat vzhůru, Belle."

„Mhm," mručím se zavřenýma očima.

„Ne, Belle, zůstaň se mnou. Hele, dívej se na mě." Naklání mou bradu, abych se na něj dívala, a přísahám, že jeho oči jsou naprosto podmanivé.

„Jsem fakt ospalá." Opírám se o jeho hruď, oči se mi pomalu zavírají.

„Belle, prosím! Nespi." Jeho hlas panikaří, ale jsem příliš omámená na to, abych se na něj podívala. „Sakra! No tak, Belle! No tak, zlato, dívej se na mě. Zůstaň se mnou!" křičí.

Zlato.

To slovo stačí na to, abych na něj vzhlížela s vykulenýma očima.

„Proč mi pomáháš? M-myslela jsem si, že mě nenávidíš." Dívám se dolů, ale Harry mě rychle drží za čelist, zvedající mi hlavu, abych se dívala do jeho krásných očí.

„Nikdy bych tě nemohl nenávidět, Belle."

A když mě líbá na čelo, vím, že ho taky nenávidím.

Ve skutečnosti. Mohla bych ho milovat.

___________

Absolutně nevím, co bych k tomuhle řekla. Ale budu fakt ráda, když vy mi k tomu něco hezkého řeknete.:DD Nechci říct, že Harry má srdce, protože ho má celou dobu a tak nějak by bez něj nemohl žít, ale chápete, ne?:D Prostě laska, srat na Malcolma!