Between // h.s. (CZECH/TRANSLATION)

18.

Belle

Měla jsem úplně nervy, jak jsem stála před Harryho dveřmi. Bojím se zaklepat, dokonce se mu bojím čelit. Vím, že hluboko uvnitř ho nechci ztratit, ale musím to ukončit, musím říct sbohem.

Dobře, jdu na to. Vše, co musím udělat, je, zaklepat! Proč to nezvládám?

„Jedna." Nadechuji se. Počítám do tří, děje se to. „Dva." Zavírám oči a psychicky se připravuju. „Tři," říkám nahlas a otevírám oči, než bouchám pěstí na dveře. O Bože.

Co když není doma? Co když spí? Je jedenáct dopoledne, nebyla bych překvapená, kdyby spal.

Mé myšlenky jsou přerušeny, když se dveře otevírají, rozšiřuji oči nad Harryho stavem. Má rozcuchané vlasy, kruhy pod očima a má totálně pohmožděnou čelist s rankami na tvářích a rtech. Malcolm z něj málem vymlátil duši.

„Harry-," začínám, ale jsem přerušena, když si mě Harry těsně přitahuje na hruď, tváře se mi tisknou k sobě díky faktu, že jsem měla obličej mezi jeho hrudí a silnými bicepsy. Fakt mě objímal tak pevně, jak mohl, skoro jako by se mě bál pustit.

„Neopovažuj se to znovu udělat." Vydechuje úlevou. Ale ne. Myslí si, že jsem přišla, abych s ním zůstala, když jsem tady, abych se s ním pořádně rozloučila.

„Harry, pusť mě, prosím." Můj hlas se láme, když se odtahujeme, hledí mi do očí se zamračením.

„Belle, co se děje?" ptá se, jeho tón je naplněn znepokojením, když mě bere za ruku a vede nás do jeho ložnice.

Sedám si na jeho postel a pro sebe vzdychám. Bože, tohle bude tak zatraceně těžké, ta naděje v jeho očích mě zabíjí.

„Harry, já... já nemůžu..." Zhluboka se nadechuji. „Nemůžu být s tebou."

Chvíli mrká a hlasitě polyká. Jeho ruce jsou na mých stehnech, přičemž si kleká na kolena.

„To nemyslíš vážně." Směje se polovičatě a naskakuje mi husí kůže, když cítím, jak mě hladí po stehnech.

„Přeji si, aby ne." Nemůžu zastavit malé vzlyknutí, které se mi dere z krku, načež si zakrývám obličej rukama. Nemůžu uvěřit, že ho nechávám jít.

„Hele, hele, Belle." Zvedá mou bradu, takže se naše oči setkávají. „Budeme v pořádku." Přikyvuje. „Ve skutečnosti budeme více než v pořádku!" usmívá se široce skrze slzy v očích. Nemůžu vystát pohled na jeho zraněnou tvář, vím, že mu ten úsměv přivádí bolest, protože se mu napíná ranka na rtu, a vím, že ho musí bolet čelist k zbláznění. Má tolik bolesti a pořád je na kolenou, utěšující mě.

„Nezasloužím si tě, Harry." Kroutím hlavou, nechci se mu vydat. Naposledy, co jsem se mu vydala, ho Malcolm zmlátil do krve.

„Ano, zasloužíš, přestaň to říkat, Belle." Jeho hlas začíná být hlasitější.

„Nemůžeme být spolu!"

„Proč ne?! Miluji tě, ty miluješ mě," ječí a vím, že začíná být frustrovaný.

„Nemiluji tě," lžu.

Harry se ostře nadechuje, jeho zelené oči se vpíjejí do mých, přičemž jde blíže.

„Lžeš."

„Nelžu," lžu znovu.

„Podívej se mi do očí a řekni, že mě nemiluješ, Belle," vyzývá mě a samozřejmě, že se na něj nemůžu podívat.

„Vidíš?! Teď mi řekni, proč nemůžeme být spolu," říká a dívám se na něj a z nějakého divného důvodu se ranka na jeho rtu otevírá a začíná zase krvácet.