Between // h.s. (CZECH/TRANSLATION)

11.

Belle

Nikdy jsem si nemyslela, že bych souhlasila s tím, že se s Harrym vyspím za Malcolmovými zády. Není to vůči Malcolmovi fér, ale pokaždé, co jsem si řekla, že se s Harrym normálně a profesionálně pobavím a že to neskončí naší aférou, skončila jsem nahá v jeho nebo mé posteli.

Nenávidím se, fakt, a nechápu, proč prostě od Malcolma nemůžu odejít. Nemůžu! Nevím, jestli chci být s Harrym nebo Malcolmem. Hádám, že část mě mi říká, že Malcolmovi pomůžu s jeho úzkostmi a nemůžu ho opustit. Nechci. A další, menší část mě mi říká, abych opustila oba a nechala je žít jejich životy, ale nechci to, protože jsem příliš sobecká.

Seděla jsem na Malcolmově posteli, načež jsem čekala, až se v koupelně doholí. Nejhorší část je, že Harry je tady taky, cítím to trapno a vím, že Harry to cítí taky. Slyším ho, jak si píská v kuchyni, způsobující, že mi buší srdce. Vina se fakt umí projevit.

„Hele, zlato? Už budeš?" říkám nahlas z Malcolmovy postele a čekám na jeho odpověď, ale slyším jen těžké dýchání. „Malcolme?" říkám a pořád jen to těžké dýchání, teď je to spíše mručení, jako by měl bolesti. Začínám se bát a klepu na dveře koupelny.

„No tak, otevři, Malcolme," prosím ho.

„Nemůžu! Nemůžu! Nemůžu! Kurva! Nemůžu!" náhle vzlyká a okamžitě začínám kopat do dveří.

„Malcolme!" křičím.

„Já. Moje hlava! Nemůžu!" jeho dýchání zní nerovnoměrně, a když slyším rozbíjení skla, kopu ještě silněji.

„Prosím! Jen otevři dveře! Prosím!" prosím ho se strachem v hlase. Bála jsem se, že by si ublížil.

Najednou přispěchal Harry, natáhl se nad dveře a vytáhl náhradní klíč. Odemyká koupelnu a pohled přede mnou je srdce rvoucí. Malcolm leží na zemi a bouchá se rukama do hlavy. Bylo to, jako by se pokoušel něco dostat z hlavy.

Harry spěchá k němu a drží ho. Omotává paže okolo Malcolmova trupu, chytající jeho paže, takže by si méně ublížil. Malcolm doslova brečí v jeho náruči a vypadá tak nešťastně a zranitelně. Brečím nad tím. Hlavně proto, že nemůžu uvěřit, že jsem udělala tak hroznou věc někomu, kdo si to nezaslouží. Sakra, nikdo si nezaslouží být podváděn.

A já si nezasloužím lásku.

„Vzal sis dneska prášky, kámo?" mluví na něj rychle Harry, zatímco se co nejlépe pokouší Malcolma zastavit, aby si ublížil.

„Nemyslel jsem na ně. Nevím, proč jsem zapomněl. Proč bych zapomněl? Nikdy nezapomínám, Harry! Proč?" mluví rychleji, je to jako by se chystal vybouchnout.

„Malcolme, prosím... zhluboka dýchej," říkám mu.

„NEMŮŽU!" křičí a naklání se, takže má hlavu na kolenou. Ruce se mu třesou, zatímco vzlyká mezi koleny.

„Ne...," říkám pro sebe, zatímco si utírám plno slz.

„Belle, podej mi, prosím, jeho prášky," naléhá Harry a rychle poslouchám.

Malcolm si bere dva, aniž by je zapíjel. Páni, je na ně tak zvyklý.

„Belle, prosím, nedívej se na mě. Prosím. Počkej venku, budu tam za deset minut. Prosím," Malcolm mě prosí, abych odešla, přičemž schovává obličej do dlaní.

Jdu k němu a klekám si k němu. Úplně ignoruji fakt, že Harry je vedle nás, beru Malcolmovu ruku a líbám ji, zatímco se hluboce dívám do jeho očí.