Between // h.s. (CZECH/TRANSLATION)

17.

Belle

Odešla jsem z Harryho bytu poté, co usnul. Snažil se co nejlépe neusnout, protože věděl, že když usne, budu pryč, ale jeho tělo ze sebe vydalo to nejlepší a ve tři ráno chrápal.

Teď jsem na cestě k Malcolmovi. Chtěla jsem si s ním vážně promluvit, zaslouží si to.

***

Vím, že Malcolm nebude ochotný mě pustit dovnitř, beru náhradní klíč, který mi dal, když jsme spolu byli, a otevírám si dveře, pohled, který se mi naskytuje, je pro slova moc. Sedí na zemi opřený zády o zeď, kolem sebe má hromadu polštářů, skoro jako by si mohl vytvořit bariéru mezi sebou a světem.

Pomalu jdu k němu, má sklopený pohled, dokud před ním nestojím. Nakonec vzhlíží, v jeho očích je tolik bolesti a ublížení. Dívá se na mě, jako bych byla cizí.

„Ahoj, Malcolme." Věnuju mu polovičatý úsměv.

„Čau," promlouvá, než shlíží do klína.

Klekám si k němu, rozhoduju si udělat pohodlí, tak si před něj sedám do tureckého sedu.

„Musíme si promluvit."

„Jo, musíme," souhlasí a věnuje mi plnou pozornost.

„První, co chci říct, je mi to líto a-."

Jsem přerušena Malcolmovým odfrknutím, jsem trochu iritovaná, když kroutí hlavou se smíchem.

„Co je tak směšné?"

„Není ti to líto," říká mi, jako by mi dokázal číst mysl. Tak moc se plete. Kdyby mi to nebylo líto, ležela bych teď s Harrym v posteli.

„Kdyby mi to nebylo líto, nikdy bych ti neřekla pravdu. Kdyby mi to nebylo líto, ani bych tady nebyla!" bráním se.

„Já vím, že tady nechceš být, běž za Harrym." Ignoruje mě a jde pryč. Tak to ne. Chystám se mluvit a on bude poslouchat.

„Nikdy jsem nechtěla, aby se to stalo!"

„Jdu do prdele." Otáčí se Malcolm ke mně s ostrým tónem, který mě překvapuje. Páni, je opravdu naštvaný a naprosto chápu, proč se mnou takhle mluví.

„Malcolme-."

„Ne! Jdi do prdele!" ukazuje na mě, jeho vysoká postava se nade mnou tyčí a za chvíli taky vstávám.

„Přestaň-."

„Byl jsem v pohodě, Belle! Byl jsem naprosto v pohodě, ale teď jsem ubohý!" křičí a pokouším se co nejlépe udržet slzy.

„A nejhorší je, že jsem si to zasloužil..." Vzdychá, zajíždí si frustrovaně rukou do vlasů.

„Ne, nezasloužil sis to, nic z toho sis nezasloužil." Jdu blíže k němu, pokládající mu ruce na stáhnutá ramena.

„Ale ano..." Kroutí hlavou. Co tím myslí? Nikdy neudělal nic špatného.

„Začal jsem s tebou chodit jen proto, že jsem potřeboval rozptýlení."

„C-cože?" zmateně se mračím.

„Když jsme se tady s Harrym poprvé přestěhovali, nedávno se se mnou rozešla přítelkyně, byl jsem vždycky smutný a povaloval jsem se kolem, úzkost prosakovala střechou a byl jsem v hrozném stavu," vysvětluje. „Tak se Harry rozhodl, že mi pomůže tím, že mi vytvoří profil na seznamce. Našel tě a... jo."

Shlížím na své nohy, nevím, jak odpovědět. Fakt, že si myslí, že udělal něco špatně, jen dokazuje, jak je sladký.

„Ale pak jsem se do tebe zamiloval a jsme tady." Krčí rameny.

„Oh, Malcolme," vzdychám, než ho pevně objímám, schovávající si obličej do jeho krku, slzami mu smáčím triko.

„Co jsi udělal, nebylo špatně. Jen jsi chtěl být znovu milován," říkám a cítím, jak přikyvuje.

„A myslel jsem si, že jsi mě milovala," jeho hlas se láme, způsobuje mi v hrudi ostrou bolest.

„Nikdy jsem si tě nezasloužila," šeptám mu do rameno, než se odtahuji z obětí.

Naše uslzené oči se střetávají a věnuju mu polovičatý úsměv. Nemůžu uvěřit, že jsem tomuhle muži ublížila, tomuhle krásnému, sladkému a starostlivému muži.

„Nezůstanu s Harrym," říkám. Nezasloužím si ho potom, co jsem udělala. Nemůžu zlomit Malcolmovi srdce a pořád být s jeho nejlepším kamarádem. To není správné.

„Ne?" zvedá obočí.

„Vás dva jsem zničila." Kroutím hlavou. „Byli jste nejlepší kamarádi, než jsem mezi vás přišla."

Malcolm zůstává tiše, nechávající mě mluvit, protože ví, že je to pravda. Všechno jsem posrala.

„Bydleli jste spolu, proboha! Teď se kvůli mně Harry vystěhoval a jsi sám, to je poslední věc, co potřebuješ!" po tvářích mi začínají rychle téct slzy při mém vzteku a sebe nenávisti. „Potřebuješ svého nejlepšího kamaráda, ale nemůžeš ho mít kvůli mně! Podváděla jsem tě, hrála jsem si s tvým srdce a nenávidíš ho?" shlíží na své ruce, prokřupávající si klouby. „Malcolme, podívej se na mě, prosím," prakticky škemrám a využívám šance vzít ho za ruku. „Prosím, slib mi, že mu odpustíš. Nikdy se mezi vás dva už nebudu plést, naprosto vám zmizím ze životů." Kroutí hlavou, jako by mi v duchu říkal, abych přestala prosit. „Prosím, odpusť Harrymu, je to tvůj nejlepší kamarád."

Malcolm mi hledí do očí, palcem mě hladí po tváři, stírající mi slzy.

„Dobře, Belle." Přikyvuje a široce se usmívám.

„Děkuju! Moc ti děkuju, Malcolme." Brečím, než ho vtahuju do dalšího obětí. Jeho paže se kolem mě ovíjejí a něžně mě zvedá, způsobující, že pištím.

„Bože, budeš mi chybět," mumlá mi do vlasů a po zádech mi přebíhá mráz z jeho teplého dechu.

„Taky mi budeš chybět, moc."

Jsem ráda, že to šlo hladce, i když bylo těžké říctsbohem prvnímu muži, kterého jsem milovala před Harrym. Jen si můžu představit,jak těžké bude rozloučit se s Harrym, s mužem, kterého hlubocemiluji.

_______

Asi k tomu nemám co říct, snad jen, myslete na to, že 23. srpna bude konec.