Between // h.s. (CZECH/TRANSLATION)

16.

Belle

„NE!" křičím, přičemž prudce otevírám oči, těžce dýchám, načež vstřebávám okolí.

Když cítím Malcolmovy ruce na mých pažích a vidím, jak Harry na mě znepokojeně zírá, vím, že jsem se probudila ze strašlivé noční můry.

Byl to sen.

„Jsi v pořádku, zlato?" ptá se Malcolm.

„Belle, co se děje?" táže se Harry.

Jsem v nemocnici, bolí mě hlava jako prase, ale ne. Neříkejte mi, že mám dvanáct stehů.

„Co se stalo?" ptám se.

Malcolm mě drží za ruku a palcem mě konejšivě hladí.

„Spadla jsi a bouchla ses do hlavy, zlato, ale neboj se, žádný otřes mozku. Jen sedm stehů."

Hádám, že lepší než dvanáct.

„Ou." Mé oči přistávají na Harry, jeho zelené planoucí oči zírají do mých, vypadají světlejší než obvykle.

„Harry mi všechno řekl. Jsem tak rád, že tam pro tebe byl, když já ne," říká, ale dále zírám do Harryho očí.

„Jo." Usmívám se na něj a Harrymu posílám rychlý úsměv.

„Brzy budeš moct jít domů," říká mi Malcolm a přikyvuji. Ježiši, nemůžu se Malcolmovi ani podívat do očí, protože vím, že když to udělám, tak se všechna ta vina, že miluju Harryho, na mě svalí a způsobí mi psychické zhroucení.

„Můžeme jít k tobě domů?" ptám se ho, naprosto se vyhýbám Harryho pohledu a Malcolmovému rovněž, shlížím si do klína, nechci jim čelit po tom snu.

„Samozřejmě, že můžeme, kotě." Dává mi Malcolm pusu na klouby a po zádech mi přebíhá mráz, jeho polibky mi začínají připadat cizí, jako bych měla jít domů s Harry, líbat Harryho, být s Harrym.

***

Když vcházíme do známého bytu, nemůžu si pomoct, ale shlížím na své nohy. Nemůžu uvěřit, že se opravdu cítím nepříjemně. Svědí mě kůže z toho pocitu, jak se mě Malcolm dotýká kolem pasu.

„Měla by sis lehnout." Pokyvuje k jeho pokoji.

„Máš v pokoji čisto?" zvedám obočí a potlačuje smích. Věděla jsem to, nikdy si tam neuklízí.

„Um, tak co kdyby sis místo toho vzala pokoj pro hosty." Vede mě k Harryho pokoji. O bože. Je to tady tak prázdné, všechny jeho obrazy jsou pryč, jeho pokoj vypadá naprosto jako prázdné plátno.

„Je tady docela prázdno od doby, co se Harry vystěhoval," vzdychá a něžně mi pomáhá si lehnout.

Při zvuku jeho jména se v mém břichu objevují motýlci.

„Ale to je v pořádku." Sklání se ke mně. „Jednou budeme žít společně." Dává mi pusu na spánek, přičemž šeptá tato slova a to je poslední kapka.

Začínám vzlykat a zakrývám si obličej rukama, kroutící opakovaně hlavou.

„Páni, zlato, co se děje? Bolí tě hlava?" začíná panikařit a uklidňuju se, nechci, aby měl panický záchvat.

„N-ne, to..." Začínám brečet a uklidňuje mě a hladí mě rukou po zádech. Nezasloužím si ho, musím mu to říct.

„Je to Harry," říkám nakonec a zamračeně se na mě dívá.

„Harry?" vyslovuje jeho jméno, jako by bylo jedovaté. „Co ti udělal?" vstává a rychle ho beru za paži, abych ho zastavila.

„Ne, není to, co udělal... ale co-co jsme udělali," brečím a znovu si zakrývám obličej, stydím se, abych se na něj vůbec podívala. „Měli jsme předtím sex a řekl mi, že mě miluje, ale nedokázala jsem to říct zpátky, protože miluju tebe." Držím jeho čelist, ale Malcolm zírá na stěnu před sebou, vstřebává každé slovo. „Nemůžu už takhle žít, Malcolme, je to příliš, nechci ti ublížit, ale-."