Between // h.s. (CZECH/TRANSLATION)

5.

Belle

Cítila jsem se kolem něj krásně.

Cítila jsem se jako princezna, choval se ke mně tak. To proto jsem ráda, že jsme dneska ráno všechno vyřešili. Malcolm a já jsme mluvili o jeho nemoci, a čím si prošel, seděla jsem a poslouchala jsem celou dobu, chtěla jsem vědět, jestli byl teď v pořádku a dát mu najevo, že kdyby mě kdykoli potřeboval, byla jsem po jeho boku.

Teď před ním stojím jen v kalhotkách a podprsence, když držím dvoje šaty. Nebyla jsem si jistá, které si obléct k Harrymu do galerie a potřebovala jsem jeho pomoc.

„Líbí se mi ty modré." Lehl si zpátky do mé postele, přikývla jsem a oblékla jsem si je. Šaty sklouzly po mém těle, dokud perfektně neobjímaly můj hrudník a nevlnily se kolem mého pasu a nohou. Vzhlédla jsem, abych přistihla Malcolmovy oči hluboce zírat do mých se chtíčem a obdivem.

„Vypadáš ohromně." Jde ke mně, než pokládá ruce na mé boky a líbá mě na čelo.

„Děkuji," říkám, strkající nosem do jeho.

Jeho mobil začíná zvonit a vidím, že mu volá Harry.

Dívám se na hodiny nad mou hlavou a vidím, že je 17:12. Sakra! Jeho výstava už začala!

„Sakra!" mumlá Malcolm, než zvedá hovor. „Jsem na cestě, Harry. Jo, dvě minuty cesty. Dobře, uvidíme se tam." Zavěšuje, otáčí se ke mně a bere mě za ruku. „Pojď!" směje se, způsobuje, že dělám to samé, než vybíháme z mého bytu k jeho autu.

**

Všechno bylo bílé. Bílé zdi. Bílé gauče. Bílá podlaha. Jak nudné.

Cítila jsem se, jako bych byla jediná věc, které vyčnívala z výstavy, a to nebyla dobrá věc. Zatímco všichni měli na sobě bílé vršky a černé spodky, stála jsem tam v tmavě modrých šatech a oslnivých podpatcích.

„Zvládli jste to!" pozdravil nás Harry, ale dokázala jsem jen zírat na jeho triko. Rozhodně potřebuji tohle tričko. Co nejdřív.

„Ukaž nám tvoje mistrovské dílo, kámo." Plácá ho Malcolm po zádech, než Harry přikyvuje a vede nás k jeho prvnímu plátnu. Bylo to to, co jsem poprvé u nich viděla. Mechanický motýl.

„Říkám tomu bateriová moucha," říká hrdě a musím se bránit, abych se nezačala smát.

„Bateriový-." Strčil do mě Malcolm a přiměl mě tak, abych si přestala dělat srandu z Harryho. Celou dobu se culím, přičemž se pokouším sebrat.

„Co je tohle." Ukazuje Malcolm na druhý. Je to obrovské bílé plátno s lehkými barvami, vypadá to, že to mělo být nějaký rybník, ale nějak se to změnilo na změť barev. Nebudu lhát, bylo to moc hezké.

„Ou, tomuhle říkám... Mysl." Gestikuluje rukama, jako by vytvářel imaginární duhu.

„Proč mysl?" ptám se, Harry zůstává tiše a kroutí hlavou.

„O můj Bože," Malcolm tiše lapá po dechu vedle mě, způsobující, že k němu otáčím hlavu.

„Co je?" ptá se Harry.

„Co tady dělá doktor Lade?" kroutí Malcolm hlavou, zatímco hledám osobu, o které mluví.

„Je to můj psychiatr," vysvětluje. Páni, proč by byl tady? Zná Harryho?

„Pozval jsi ho tady, Harry?" Harry kroutí hlavou se zmateným výrazem.

„Ou, dívá se tímhle směre," syčí, než dělá něco, co mě dost šokuje. Pouští mě za ruku a dělá ode mě pár kroků.

„Budu hned zpátky." Fakt jde pryč?"

„Chceš, abych šla s tebou?" ptám se slušně, doufající, že by mě chtěl představit, ale jen potřásá hlavou.

„Nemyslím si, že je to dobrý nápad, Harry pohlídáš ji? Díky," mluví rychle, než odchází za doktorem. Vážně? Co, je mnou ztrapněný?

„Dej mu čas, Belle," promlouvá Harry, jako by mohl číst, co se mi honí hlavou. Vím, že Malcolm není připraven o nás nikomu říct, ale opravdu se musí chovat tak, jako bych byla nějaká nemoc? Doslova se ode mě odtrhnul, když uviděl, že se jeho psychiatr díval na nás, držící se za ruku. Tak moc jsem ho ztrapňovala?

Zaháním tyhle myšlenka a otáčím se k Harrymu s malým zazubením.

„Takže, chceš mi vysvětlit význam tohoto obrazu?" ptám se ho, chci změnit téma. Zdá se, že Harry to chápe a oddechuje, než přikyvuje.

„Jo, jasně." Uhlazuje si vlasy dozadu, než se dívá na jeho umění.

„No, vytvořil jsem to před pár týdny," začíná a přikyvuji hlavou, aby pokračoval. „Mělo to být jezero...," vysvětluje a v duchu si gratuluji, že jsem to věděla.

„Co se stalo s tím, že se z toho stalo něco více než jezero?" nakláním hlavu. Harry se na mě jemně dívá a zubí se, než se otáčí zpátky k malbě.

„Já, uh, byl jsem trochu naštvaný a frustrovaný, z někoho, něčeho," opravuje se a otáčí se ke mně. Směju se a přikyvuji hlavou.

„Byl jsem tak naštvaný, že jsem začal všude rozhazovat barvy, ne jen na plátna, ale i po studiu." Dívá se na boty, jako by se styděl nebo byl zklamaný.

„Tyjo, co tě tak naštvalo?" ptám se.

„Hádám, že to byla spíše žárlivost než vztek." Harryho oči se střetávají s mými a pak sjíždí k mým rtům, než se vzpamatovává a párkrát mrká, pak se vrací ke svému obrazu. Dobře...?

„Žárlivost?" můj hlas je tlumený. Harry zůstává tiše a hlasitě si povzdechuje. Kroutí hlavou, načež dále zírá na podlahu.

„Jo."

„Na co?" čekám na jeho odpověď. Neodpovídá, dokud nepokládám ruku na jeho rameno a doslova můžu cítit, jak se jeho svaly uvolňují, páni. Byl dost napnutý.

„Zasloužím si, co má on...," říká tiše, je to skoro neslyšitelné. Ale slyšela jsem ho. Slyšela jsem ho hlasitě a jasně, skoro jako by to bylo jen pro mé uši.

„Har-."

„Jsem zpátky." Přehazuje Malcolm paži kolem mě, než mi dává pusu na tvář, dívám se, že jeho doktor není nikde k vidění. Otáčím se k němu čelem a dávám mu pusu na rty, cítím na nás Harryho oči.

„Co jsem zmeškal," říká mi Malcolm, dívám se na Harryho, který se na nás oba dívá se závistí.

„Nic," říkám, zatímco se stálé dívám na Harryho bez emocí.

Jestli to, co řekl, znamená to, co si myslím, pak má se mnou pěkný problém. Nedovolím mu, aby se pokusil mě a Malcolma rozdělit. Nemůže ke mně nic cítit. Ale na druhou stranu bych mohla přehánět. Harry mohl mluvit o něčem jiném. Kromě toho, pro mě je to totální cyp, nikdy bych se mu nelíbila.

Alespoň doufám.

_____________

Tak teď by mě zajímalo, co si myslíte o celé té situaci. Jste šikovní, protože někteří dobře ví, co se bude dít.:DDD 

Jinak Harry nahoře. Mňamka jako.:) <3

Edited.