Ta druhá z minulosti

3. Kapitola

5.9.1991

Týden uběhl jako voda a dnes je pátek. Dnes máme dvouhodinovku lektvarů, pak volno, následně bylinkářství a po obědě přeměňování. Nejvíce se těším na lektvary, i když jsem slyšela, že to není oblíbený předmět. Hlavně kvůli profesorovi. Prý nadržuje Zmijozelu a odebírá body bezdůvodně. A hlavně nesnáší Nebelvír. Uvidím co je na tom pravdy.

Šla jsme do sklepení a za mnou šli Ron a Harry. Pokud vím, tak ti dva na ně nemají žádný talent. Já ano, jelikož jsen třetí nejmladší mistryně lektvarů. První je moje máma a druhý táta. Máma se stala mistryní ve čtrnácti, táta v patnácti a já v šestnácti. Asi je naše rodina dobrá.

Došla jsem před učebnu a tam jsem se zastavila. Před ní čekali jak studenti z Nebelvíru, tak že Zmijozelu. Se zazvoněním nás profesor Snape pustil do třídy a my si tak mohli sednout. Já si sedla k Freye, která seděla ve třetí lavici.

Profesor spustil výklad o tom, co můžeme, co nemůžeme. Následně o tom, jak jsou lektvary důležité, přičemž jsem se ušklíbla. Pak nám vykládal, že každý rok dostane 'pařezy'. Hold nikoho nemá v lásce. Pak vyvolával jména studentů a u Harryho se zastavil a obdařil ho pronikavým pohledem, pod kterým se Harry zavrtěl. Pak bylo mé jméno a mě obdařil stejným pohledem jako Harryho. Já si z toho nic nedělala a udělala na něj podobný pohled. On ho ignoroval a pokračoval v seznamu.

Když ho přečetl celý, tak ho odložil a zřejmě se rozhodl Harryho přezkoušet, protože mu položil tři nejjednodušší otázky. Harry na ně odpověď neznal, takže jsme přišli o body. Pak vyvolal mě s poznámkou, jestli jsem stejně neschopná jako Harry. Jen jsem se na něj ušklíbla tím úšklebkem, který umí pouze člen rodu Malfoyů. Bylo vidět, že ho to zarazilo. Pak jsem s úsměvem odpověděla. Celá třída na mě koukala obdivně, ale já tomu nevěnovala pozornost. Snape byl asi naštvaný, protože neměl proč odebrat body. Pak nám zadal jednoduchý lektvar na léčení vředů. Byl to strašně primitivní lektvar, ale stejně se moc lidem nedařil. Já jsem ho dovařila jako první a Snape ke mě došel. Zkontroloval barvu a hustotu, ale i tak mi neměl co vytknout. Vzala jsem lahvičku, dala do ní lektvar, podepsala jsem ji a pak ji dala na katedru. Vrátila jsem se ke stolu a uklidnila všechny věci. Po mě dovařil Fleamont. Tomu dal Snape deset bodů. Takže nadržuje Zmijozelu. Fley se po mě podíval a usmál se. Úsměv jsem opětovala a rozhlédla jsem se po třídě. Harrymu a Ronovi vybuchl kotlík a to bylo dvacet bodů dolů. No skvělé.

Dvouhodinovka skončila a já jsem šla do knihovny. Dostali jsme esej na bezoár. Všichni mumlali, jak je to nespravedlivé, ale bohužel. V knihovně jsem si sedla k Freye a šla jsem pro určitou knihu. Mohla jsem tu esej psát v komnatách mé mámy, ale nechtělo se mi. Sice tam má spoustu zajímavých knih, ale ty použiji později. Pustila jsem se do eseje, abych ji měla co nejdřív z krku.

Dopisovala jsem poslední slovo eseje, uklidila jsem knihu a schovala jsem vše do tašky. Odešla jsem z knihovny a zamířila do skleníků. Měli jsme momentálně bylinkářství.

Ve skleníku už všichni čekali jen na profesorku, která po chvíli přišla. Vysvětlovala nám další rostliny a bylinky, které jsme minule nestihli. Nakonec i tahle hodina skončila a my jsme se mohli vydat na oběd.

U stolu jsem neseděl dlouho, protože jsme měli ještě přeměňování a já nechtěla přijít pozdě. Usadila jsem se v lavici a čekala jsem na ostatní. Ke mě si přisedla Freya a následně vešla profesorka. Pokoušeli jsme se změnit sirku v jehlu. Všichni to zkoušeli a zatím se to nikomu nedařilo. Já jsme jen mávla hůlkou a moje sirka se přeměnila v perfektní jehlu. Profesorka prošla kolem mojí lavice, vzala si jehlu a prohlédla si ji.

,,Výborně slečno Potterová. Deset bodů pro Nebelvír." řekla profesorka a pokračovala dál. Jen jsem usmála a začala jsem si číst v učebnici. Ke konci hodiny se povedlo Harrymu ji mít špičatou a u Hermiony byla stříbrná. Jinak nikdo nic.

Zazvonilo a já jsem se vydala na kolej. Bohužel pro mě měla dnes Buclatá dáma náladu si povídat, a tak mě stálo hodně času ji přemluvit, aby mě pustila. Nakonec se mi to povedlo a mohla jsem se vydat do ložnice. Tam jsem si uklidnila všechno učení a vzala jsem si svůj starý deník. Vedla jsem si ho už v době, kdy jsem sem chodila prvně. Našla jsem ho v téhle posteli. Evidentně jsem ho tady nechala. Vzala jsem si pero a začala jsem si zapisovat svůj nový život.

Když jsem to dopsala, tak do ložnice přišla Freya.

,,Kde si byla?" zeptala jsem se.

,,V knihovně. Psala jsem esej do lektvarů." odpověděla mi.

,,Mohlas říct. Pomohla bych ti."

,,Třeba příště, Astro. Určitě nabídku pomocí využiju. A kdybys ty chtěla pomoct, tak jsem tu pro tebe." usmála se.

,,Díky." poděkovala jsem a následně jsme pustily do debaty o tom, jak se nám líbil první týden.

,,Musím říct, že nebyl zlý. Jen nejhorší byly lektvary." přiznala Freya.

,,Taky myslím. A taky si myslím, že když na lektvary máš talent, tak si tě Snape nebude moc všímat." řekla jsem svoji teorii.

,,Určitě máš pravdu. Mě lektvary jdou. Takže na mě nebude mít velkou pifku." zašeptala.

,,Klid. Velkou pifku má na mě a Harryho. Nikomu to neříkej, ale můj táta a jeho kamarádi ho na škole šikanovali. Takže mě a Harryho přirozeně nesnáší. Taky mám štěstí, že mě lektvary jdou a Harrymu ne." vysvětlila jsem.

,,Páni. A neboj, nikomu to neřeknu." ujistila mě a já jsem se usmála. Za veselého rozhovoru jsme se vydaly na večeři. Sedly jsme si ke stolu a začaly jsme jíst.

Neměla jsem moc velký hlad, takže jsem se brzo zvedla od stolu. Odešla jsem do KNP, kde na mě už čekal Draco. Objala jsem ho a políbila. Polibek mi oplatil, a tak jsme tam stáli a líbali se. Odtrhli jsme se a já jsme ho objala. Ani jeden jsme nepotřebovali mluvit. Nepotřebovali jsme slova, abychom si rozuměli. Když se znáte dlouho, tak to víte i bez slov.

Dlouho jsme tam jen seděli a objímali se a chvilkama se i líbali. O půlnoci jsem se zvedla a oba jsme odešli na své koleje. Použila jsem zastírací kouzlo a šla jsem k obrazu Buclaté dámy. Nebyla nadšená, když jsem jí probudila a se zbytečnými řečmi mě pustila dovnitř.

Potichu jsem prošla společenskou místností a plížila jsem se do ložnice. Potichu jsem otevřela dveře a zjistila, že holky už spí. Jako myška jsem se převlékla do pyžama a vlezla si do postele. Začala jsem přemýšlet na famfrpálem. Kdysi jsem hrála na poštu chytače. Možná bych se mohla příští rok přihlásit. Bohužel je pravidlo, že se může hrát až od druhého ročníku. Já jsem hrála už od prvního. Tehdy se mohl přihlásit i prvák, ale teď je to jinak.

Pomalu se mi zavírali oči a já se propadla do svého snů o tom, jak chytám zlatonku na rozhodujícím zápase v sedmém ročníku, který jsme hráli se Zmijozelem. Byla to má nejhezčí vzpomínka spojená s famfrpálem. Teda až na tu, kdy mě do týmu vzali. Jakmile sen skončil, tak jsem upadla do černé tmy, která znamená, že se mi nic nezdá a spala jsme bezesným spánkem.

Teď kapitola jednoho školního dne. Snad se líbila a budete v této četbě pokračovat. Claire