Ta druhá z minulosti

Epilog

1.9.2011

Je to tady. Dnes do školy odjíždí můj nejstarší syn Scorpius. Asi bych měla říct, co se stalo během šestnácti let. Po vystudování Bradavic jsem se dala na dráhu profesionálního hraní famfrpálu. Všichni mě znají pod mým původním jménem. Denní věštec to totiž po porážce Voldemorta rozmázl a vědí to všichni. Taky už jsem třináct let paní Potterová. Konečně se mi splnil sen a Fleye jsem si vzala. Taky spolu máme dvě děti. Syna Scorpiuse a dceru Jane. Scorpovi je jedenáct a Jane devět. Taky Harry se oženil s Ginny. Mají spolu tři děti. Dvanáctiletého Jamese, jedenáctiletého Albuse a devítiletou Lily. Pak jsou taky spolu Freya a Rob. Mají jedenáctiletou dceru Katherine a osmiletého syna Lucase. Katherine a Scorp jsou nejlepší kamarádi stejně jako Jane a Lucas.

Z Fleye se stal bystrozor a teď je vedoucí oddělení. Jsem za něho hrozně ráda, že se mu v práci daří. Taky i já jsem kapitánka irského národního týmu. Takže my jsme bezproblémová rodina.

Momentálně vyprovazím Scorpa. Jede poprvé do Bradavic a je hrozně natěšený.

,,Mami!" zavolal na mě Scorp. Došla jsem k němu a klekla si na zem.

,,Copak, zlatíčko?"

,,Do jaké koleje si myslíš, že se dostanu?"

,,Scorpe, je jedno v jaké koleji budeš. Sice já byla v Nebelvíru a tvůj táta je Nebelvír, ale kvůli věštbě šel do Zmijozelu. Neboj se. Je jedno, kde budeš. Budeme tě mít rádi v každé koleji." uklidňovala jsem ho. Scorp přikývl a odběhl. Podívala jsem se tím směrem a uviděla Freyu a Roba.

,,Ahoj." přivítala jsem se s nimi.

,,Čau." pozdravila mě Freya a objala mě.

,,Teto!" vykřikli Kath a Lucas a objali mě.

,,Jak se máte?" zeptala jsem se.

,,Dobře." odpověděli jednohlasně. Já jsem se tomu zasmála.

,,Do které chceš koleje, Kath?" otočila jsem se na Freyinu dceru.

,,Asi Nebelvír." řekla.

,,Já taky." přidal se Scorpius. Usmála jsem se a pobídla ho, ať proběhne přepážkou. Koukal na mě jak kdybych spadla z Marsu, ale nakonec se přece jen sebral a proběhl sloupem. Já šla hned za ním.

,,Páni." vydechl Scorp společně s Jane.

,,Mami, kdy pojedu já." ozvala se Jane.

,,Za dva roky, zlatíčko." odpověděla jsem jí.

,,Já chci jet teď." rozčilovala se.

,,Taky pojedeš, Jane. Jen si musíš počkat." ozval se za námi hlas.

,,Tati!" vypískla Jane a skočila na Fleye.

,,Tak si to stihl." řekla jsem a dala mu pusu.

,,Přece si tohle nenechám ujít." prohlásil a odnesl Scorpovi kufr.

,,Tak se měj a piš." řekla jsem Scorpovi a objala ho.

,,Neboj mami." odpověděl. Pak se Scorp obrátil k Fleyovi a taky ho objal. Pak se ještě otočil na Jane.

,,Budeš mi chybět." vzlykla Jane.

,,Ty mě taky, sestřičko." řekl Scorp a objal ji. Zezadu je ještě objala Kath a Lucas.

,,V klidu Jane. Já s tebou budu." řekl Lucas.

,,Spoléhám na tebe Lucu. Pohlídej mi ji." zašeptal Scorp Lucovi, který přikývl. Já se tomu musela jen smát.

,,Tak běžte, ať vám to neujede." pobídla jsem je. Scorp a Kath se ještě rozloučili a nastoupili do vlaku a sedli si do kupé. Lucas objal Jane, která mu vzlykala do trička. Zamávala jsem Scorpovi a vlak se rozjel. Já jen sledovala, jak mizí v dáli.

,,Tak jdeme domů, Jane." řekla jsem a vzala svoji dceru za ruku.

,,Už teď mi chybí." zašeptala Jane.

,,O Vánocích ho uvidíme, Jane. A pojď, zajdeme si na zmrzlinu."

,,Jo!" vypískla Jane a táhla mě k východu. Prošli jsme přepážkou zpátky na mudlovské nástupiště a já ji vzala na zmrzku. Freya s Lucasem šli s námi, zatímco Rob a Fley šli zpátky do práce.

Jane se deset minut rozmýšlela co chce, než si konečně vybrala. Já se nad jejím rozhodováním jen smála. Stejně to měla i Freya Lucasem. Jane a Lucas si zmrzlinu vybírali pečlivě.

,,Je to divné, že? Najednou máš doma jedno dítě místo dvou." řekla Freya.

,,Já vím. A to za dva roky odjede i Jane. Je to hrozné, jak ten čas letí." povzdechla jsem si.

,,Čas nezastavíme."

,,Ja vím." povzdechla jsem si. Jane dojedla, rozloučili jsme se a já nás přemístila do Malfoy Manor. Jane se zavřela u sebe v pokoji a já si sedla do knihovny. Tak tohle je život, který jsem si vysnila. Milující manžel a dvě děti. Tohle je život, která jsem chtěla mít už před tisícem let, než mě v osmnácti otrávili. Kdybych to vzala teď, tak mi je 1011. V životě Astrid Potterové mi je 31 let. Jenže teď jsem Isabell Potterová. Konečně mám svůj vysněný život. Sice po tisíci let, ale mám. A teď už ho stačí jen žít, protože nikdy nevíte, který den je váš poslední.

Konec!

Tak tohle je už konečná. Jsem ráda, že jste si tuhle knihu přečetli až do konce. Chtěla bych poděkovat Caroliinee14, CarolineKJ14, Clarejost11 a Luna-upirka
Opravdu děkuji za podporu. Mám vás ráda. Vaše Claire