Ta druhá z minulosti

24. Kapitola

7.7.1994

Už je to týden, co jsme se vrátili z Bradavic. Moje rodina hned vzala Harryho na trénink a mě strčili k Nině Frankové. Je to Lilyina známá. Je to sice hezká ženská, ale nesnáší mě a já nesnáším ji. Hlídá mě už od sedmi let, ale jen za peníze. Kdyby je nedostávala, tak by mě ani nehlídala. Bydlí v Londýně, takže je lehké od ní utéct. Snažím se s ní trávit, co nejmíň času, protože to ocením jak já, tak i ona. Vlastně jí je jedno, kde jsem.

Zrovna dneska jsem se probudila u ní v bytě. Spím tady na gauči, protože tenhle byt je malý. Hned vstanu a celou svou 'postel' sklidím. To znamená odnesu peřinu, polštář a deku do skříně a složím gauč. Tuhle rutinu znám už dlouho, takže jsem zvyklá. Další mojí povinností je udělat snídani. Dnes jsem se rozhodla pro lívance s marmeládou a javorovým sirupem. Nic složitého. Odešla jsem do kuchyně, tu snídani uvařit. Celou dobu jsem si u toho pobrukovala mojí nejoblíbenější písničku. Dovařila jsem a nachystala to na stůl. Ještě jsem Nině udělala kafe a použila ohřívací kouzlo, aby to nevystydlo. Sama jsem si udělala horkou čokoládu a pustila se do těch lívanců.

Dojedla jsem a umyla nádobí. Pak jsem se šla převléct a potichu jsem opustila byt. Celý panelák stal uprostřed Londýna a já jsem se šla projít k Big Benu. Strašně jsem se nudila a co je lepší než se toulat po venku? Vlastně nic. Procházela jsem po Trafalgarském náměstí. Zašla jsem do jednoho rohu a přemístila se do domu Zmijozelů. Dlouho jsem tam nebyla, takže si to dnes půjdu omrknout. Celý dům je chráněný Fideliovým zaklínadlem a strážce je Helga z Mrzimoru. Takže není už jak zjistit, kde dům je.

Je to taková vilka. Vešla jsem do předsíně. Byla béžová a úplně jednoduchá. Hned za předsíni se nacházel přijímací salonek. Ze salonku se dalo jít do kuchyně, obýváku a jídelny. Kuchyň byla velice moderní, na to že ten dům je starý přes tisíc let. Obývák byl zmijozelský. Byl celý tmavě zelený. Jídelna byla hodně obyčejná. Z obýváku vedly dveře do malé místnosti, kde se nacházelo schodiště, které bylo točité. Tudy se šlo do prvního patra. V patře se nacházely ložnice, knihovna a pracovny. První dveře vpravo byla pracovna Salazara Zmijozela. Byla bílá a světle zelená, první dveře nalevo zase byla pracovna Helgy z Mrzimoru a ta zase byla žlutá. Druhé dveře nalevo byla knihovna. Druhé dveře napravo je ložnice Salazara a Helgy. Je bíle vymalovaná a má dřevěný nábytek. Je vážně pěkná. Třetí dveře napravo je koupelna. Je trochu tmavší, ale vystihuje jejich magii. Třetí dveře nalevo jsou od mojí ložnice. Je červená se dřevěným nábytkem. Úplně poslední pokoj je pro hosty.

Prošla jsem si celý dům a neviděla jsem žádné velké změny. Pamatuji si čas, který jsem tady strávila. Byl naprosto úžasný a jen těžko ho člověk nahradí. Byl čas oběda a já jsem šla kousek od domu, abych se mohla přemístit. Musela jsem jít vařit Nině. Nechtělo se mi zpátky z místa vzpomínek, ale musela jsem.

Přemístila jsem se do uličky kousek od Ninina bytu a šla jsem k tomu paneláku. Otevřela jsem byt, vyzula si boty a šla jsem do kuchyně něco uvařit. Tenhle byt se mi moc nelíbil. Je velice jednoduchý, ale není to můj styl.

Uvařila jsem a umyla nádobí. Šla jsem do ložnice, kde na posteli ležela Nina.

,,Nino, je oběd." řekla jsem a otevřela dveře.

,,To neumíš klepat?!" zakřičela na mě a vrazila mi facku.

,,Umím." pípla jsem.

,,Pravidla jsme si řekly, když jsem tě hlídala poprvé. Tak je laskavě dodržuj!" zavřískala. Poslušně jsem přikývla a nechala ji jít do kuchyně. Šla jsem za ní. Vzala si jídlo a šla do obýváku k televizi. Já si sedla v kuchyni a snědla si jídlo. Ona byla hrozně krutá. Byla jsem ráda, že odtud můžu utéct.