Ta druhá z minulosti

35. Kapitola

2.7.1995

Dnes je ten nejlepší den. Jedu totiž na dovolenou! Pojedeme do Benátek. Hrozně se těším. Balila jsem už včera, protože jsem věděla, že dnes nebude čas. V sedm ráno mě tady vyzvednou, protože poletíme letadlem. Na to se těším, protože já se vždy na dovolenou přemístila.

Je půl sedmé a já mám ještě půl hodinu. Takže jsem vstala z postele, převlékla se a následně odešla do koupelny, abych si udělala ranní hygienu. Následně jsem šla do kuchyně, abych ještě trochu posnídala.

Rychle jsem do sebe naházela snídani a vydala jsem se, i s kufrem, před dům. Tam se totiž přemístila Lotta.

,,Ahoj." pozdravila jsem ji.

,,Ahoj, As." opětovala mi pozdrav a podala mi ruku. Já se jí chytla a Lotta nás přemístila do uličky kousek od letiště. Společně jsme šli do haly, kde už čekali Frank s Freyou a Robem.

,,Ahojky." pozdravila jsem se a objala Freyu a Roba.

,,Dobrý ráno." ušklíbla se Freya.

,,Máš dobrou náladu." podotkla jsem.

,,Jedeme na dovolenou, daleko od problémů." usmála se.

,,S tímhle souhlasím." opětovala jsem jí úsměv.

,,Tak pojďte." pobídl nás Frank a vydali jsme se za ním. Šli jsme na kontrolu zavazadel. Všechno jsem měla v pořádku a teď už nás čekal jen nástup do letadla. Předložili jsme pasy a letenky a mohli jsme nastoupit do letadla. Já s Freyou a Robem jsme měli tři sedadla vedle sebe a kousek od nás byla Lotta s Frankem. Teď už jsem čekala jen na odlet. Vytáhla jsem si mobil a sluchátka. Pustila jsem si hudbu. Tuhle věcičku jsem si koupila do letadla. Včera jsem byla nakupovat a to jsem tam nemohla nechat. Rodiče ani neví, že jsem si koupila mobil.

Vzlétli jsme a já se zaposlouchala do písniček, které jsem si pouštěl. Poletíme zhruba dvě hodiny, což není moc. Pokud vím, tak budeme bydlet v domě, který vlastní právě Lotta s Frankem. Už se těším až to tam uvidím.

Po dvou hodinách jsme konečně přistáli. Z letiště jsme šli pěšky právě do toho domu. Byl docela hezký a i vevnitř to nebylo špatné. Byl tam docela krásný výhled. Každý jsme měli pokoj sám pro sebe. Obývací pokoj byl hodně světlý. Slunce se tam dostalo úplně jednoduše. Kuchyň byla taky krásná, světlá, ale měla šedý nábytek. Koupelna působila jak z jiného století, podle toho, jak byla zařízená, ale bylo to stále luxusní. V prvním patře se nacházely čtyři ložnice. První patřila Frankovi a Lottě. Ta byla světlá s tmavším nábytkem. Druhá ložnice patřila Freye. To byl pokoj jak pro princeznu. Prostě luxus. Třetí ložnice připadla Robovi. Byla trochu tmavší, ale i tak krásná. A čtvrtá ložnice byla má. Byla světlá s béžovým nábytkem. Prostě trošku můj styl.

Okoukla jsem celý dům a vydala se do obýváku. Podle hodin je čtvrt na jedenáct a v Londýně čtvrt na deset. Tady jde čas o hodinu napřed. Rozhodli jsme se, že se půjdeme projít po městě. Upřímně jsem se těšila, protože v Benátkách jsem ještě nebyla.

Musím uznat, že Benátky jsou nádherné město. Všude samé slunce a hlavně město leží na laguně, takže taky voda. Úplně jsem si to tady užívala a byla jsem ráda, že tu jsem. Nakonec náš výlet dopadl tak, že nás Frank s Lottou přemístili na pláž u Jaderského moře. Já se hned natáhla na pláži, protože jsem na ní dlouho nebyla. Freya a Rob běželi do moře a Frank s Lottou si šli pro zmrzlinu. Já jsem ležela na slunci a užívala si to. Kdo ví, kdy se zase dostanu pryč z Londýna. Nakonec jsem se přece jen zvedla a šla do vody. Potopila jsem se a trochu si plavala. Přece jen, vodu miluji a bylo by divné, kdybych do ní nevlezla. A hlavně teď na dva týdny můžu hodit starosti za hlavu. Žádná rodina, žádný Voldemort a žádná válka. Kéž by to tak mohlo být pořád.