Ta druhá z minulosti

33. Kapitola

24.2.1995

Dnes se koná druhý úkol turnaje. Hrozně se na něho těším. Pokud jsem se to dozvěděla správně, tak si šampioni zaplavou. Bohužel pro ně je únor, takže voda nebude nijak teplá. Vůbec nevím, co hodlají použít, aby vydrželi hodinu ve vodě. Má jim být něco odcizeno a to mají najít. Je to trochu jiné, než ten původní, protože tehdy museli vydržet déle než hodinu. Nikdo nevěděl, jak dlouho tam bude, takže se snažili najít něco, aby v té vodě nezemřeli.

Probrala jsem se v sedm. Úkol má být zahájen v devět hodin, takže za dvě hodiny. Vylezla jsem z postele a snažila se dostat do koupelny. Dnes to byl náročný úkol, protože jsem strašně nevyspalá. Nakonec jsem se tam přece jen dostala a udělala ranní hygienu. Pak jsem se převlékla a šla zpátky do ložnice s úmyslem vzbudit Freyu. Jak jsem předpokládala, tak Freya spala. Zkusila jsem ji probudit jemně, ale nešlo to. Stáhla jsem z ní peřinu, ale pořád nic. Tak jsem přešla na klasickou metodu s vodou.

,,Aquamenti." šeptla jsem a Freyu polil proud vody.

,,Do háje, Isabello!" vykřikla a rozhlížela se, kde jsem.

,,Promiň, ale jemně to nešlo. Nereagovala si. Když jsem ti vzala peřinu, tak stále nic. Na tebe totiž platí jen voda." hájila jsem se.

,,Fajn, fajn." zamumlala a odešla do koupelny. Bohužel probudila i ostatní obyvatelky pokoje.

,,Co se stalo?" ptala se rozespale Hermiona.

,,Ale nic. Jen jsem probudila Freyu. K její smůle vodou. Je půl osmé a za hodinu a půl začíná druhý úkol, takže se připravte." řekla jsem lhostejně. Holky rychle vyletěly z postele a začaly se chystat a já se tomu jenom smála. Po chvíli přišla Freya z koupelny. Byla už převlečená, a tak jsme se vydali na snídani. Jsem zvědavá, jak bude úkol probíhat.

Ve Velké síni bylo docela živo. Všichni si asi přivstali, aby stihli úkol. Já jsem si v klidu sedla a pokusila se aspoň trochu najíst. Byla jsem docela nervózní, protože mi dnes měli rodiče sdělit své rozhodnutí na tu dovolenou, o které jsem je informovala před dvěma měsíci.

,,Co si tak nervózní?" ptala se mě Freya.

,,Jen mi dneska mají říct rodiče, jestli můžu jet s vámi na dovolenou." vychrlila jsem ze sebe.

,,Aha. To bych taky byla nervózní, kdybych měla takové rodiče jako ty." souhlasila a dál už se neptala. V klidu jsme posnídali a pak se vydali na tribunu. Museli jsme přeplout jezero, abychom se tam dostali. Nakonec jsme to zvládli a v klidu si sedli. Bylo za deset minut devět a čekalo se jen na zahájení. Z tribuny jsem viděla šampiony, ale Harry chyběl. Ovšem po chvíli přišel.

,,Vítám vás u druhého úkolu! Dnes ráno bylo naším šampionům něco odcizeno. Mají hodinu na to, aby to získali. Začínáme za tři..........dva...........jedna.......TEĎ!" zakřičel Pytloun. Všichni šampioni skočili do vody. Nám nezbývalo nic jiného než čekat.

Do konce zbývalo asi patnáct minut. Zatím se vynořila pouze Fleur, kterou napadli ďasovci. Jediné, co si přeji je, aby se nikdo neutopil.

Bylo už těsně před limitem. Už se vrátili i Cedrick s Viktorem. Poslední člověk, který byl v jezeře, byl Harry. Abych byla upřímná, tak jsem docela nervózní. Sice ho moc nemusím, ale utopení bych nepřála nikomu.

Nakonec se i Harry vynořil. Podle pořadí se ve finále o první místo dělili Cedrick a Harry. Hned za nima byl Viktor a Fleur byla poslední. Upřímně jsem to moc nečekala. Vraceli jsme se zpátky do hradu. Já s trochu zmatenějšími pocity. Šli jsme zpátky na kolej. Ve společenské místnosti byla moje rodina společně s Harrym, Ronem a Hermionou.

,,Běž." pobídla mě Freya. Musela jsem se dvakrát nadechnout než jsem za nimi šla.

,,Ahoj." pozdravila jsem je a sedla si do křesla.

,,Ahoj." opětovali mi pozdrav.

,,Co říkáš na ten úkol?" zeptala se mě Hermiona.

,,Upřímně jsem nečekala, že si zaplavete v únoru. Ale zase to nebylo nijak hrozné." sdělila jsem své pocity.

,,Taky si myslím." souhlasila Hermiona.

,,A teď proč si asi tady." spustila Lily.

,,Zajímalo by mě, jestli mě pustíte." přiznala jsem.

,,Přemýšleli jsme o tom dlouho. Původně jsme tě pustit nechtěli, ale nakonec to není zase tak špatný nápad, protože ty jsi nikdy nebyla mimo Londýn. Můžeš jet, ale je to naposledy." sdělil mi James. Já jsem koukala s otevřenou pusou, protože jsem si myslela, že je budu muset přesvědčovat.

,,D-děkuji." dostala jsem ze sebe.

,,O čem je řeč?" zeptal se Harry, který nevěděl, o čem se mluví.

,,Freyini rodiče koupili dovolenou v Itálii pro pět. Freya si mohla pozvat dva kamarády. A pozvala mě a svého kluka." vysvětlila jsem.

,,To si děláš srandu!" vykřikl Harry.

,,Ne nedělám. A tobě to může být jedno. Už si v Itálii stoprocentně byl." řekla jsem.

,,No a co? Jenže ty tam jedeš na dovolenou a já tam byl v rámci tréninku!" vykřikl hystericky.

,,Mě je to jedno. Jsem ráda, že se konečně dostanu mimo Londýn. A teď, když dovolíte, tak půjdu informovat Freyu, že pojedu. Zatím." rozloučila jsem se a odešla do pokoje za Freyou.

,,Dovolili to." vychrila jsem ze sebe, když jsem došla do ložnice.

,,Cože?!" vykřikla Freya.

,,Můžu jet." potvrdila jsem s úsměvem.

,,Panebože." vydechla a objala mě.

,,Normálně mi to řekli. Já si myslela, že je budu muset přemlouvat." řekla jsem.

,,Napíšu to našim." řekla zvesela a šla pro pergamen.

,,Pozdravuj je."

,,Budu." potvrdila mi. Napsala dopis domů a po své sově ho poslala.

,,Já mám takovou radost!" vypískla.

,,To já taky." opětovala jsem její nadšení. Společně jsme se vydali do knihovny, kde jsme měli schůzku s klukama.

Když jsme přišli do knihovny, tak na našem místě už kluci seděli. Potichu jsme se k nim přikradli ze zadu a zakryli jim rukama oči.

,,Kdo jsem?" zeptala jsem se sladkým hláskem.

,,Moje nejdokonalejší přítelkyně." odpověděl Fley. Sundala jsem mu ruce z očí a on se na mě otočil.

,,Jak jsi to věděl?" otázala jsem se.

,,Znám tě. A jedině tobě voní ruce po belgické čokoládě." usmál se. Já jsem si mu sedla na klín a dala mu pusu.

,,Stejně jako tobě voní ruce po vanilce." zašeptala jsem.

,,Máš pravdu." přikývl.

,,Já vím."

,,A co říkali vaši na tu dovolenou?" zajímal se.

,,Povolili to. Ale myslím, že tím něco sledují." řekla jsem svou teorii.

,,Proč myslíš?"

,,Protože mi nikdy nic nepovolí. A když už, tak za nějakým účelem." vysvětlila jsem.

,,To by dávalo smysl." potvrdil. Už jsem to nechtěla probírat, a tak jsem přitiskla své rty na ty jeho. Nakonec se naše pusa změnila na válku jazyků a já si to užívala, ostatně jako vždy.

Rozdělili jsme se až deset minut před zakázem vycházení. Potichu jsme s Freyou dostali z knihovny a šli zpátky do ložnice. Všechno proběhlo bez problémů a brzy jsme byli zpátky v ložnici. Já hned zapadla do koupelny a následně do postele. Byla jsem po dnešku docela vyčerpaná. To se projevilo i na rychlosti mého usínání. Usnula jsem sotva jsem se dotkla hlavou polštáře.

Další ukončená kapitola. Doufám, že jste si ji užili a bude i nadále pokračovat. Těším se brzy. Claire