Ta druhá z minulosti

27. Kapitola

1.9.1994

Začíná další školní rok. Děsím se, co se zase stane, protože v prváku tu byl Voldemort, ve druhém Voldemort ovládal Siennu a loni uprchlý vězeň z Azkabanu, který je stále na útěku. Prostě to, co chce zažít každý student. Ale abych si trochu zlepšila náladu, tak jsem ukecala Lily a Jamese, aby mi podepsali povolení do Prasinek. Zabralo to hodně času, protože nechtěli, ale nakonec se mi to povedlo. To je momentálně jediné plus.

Z postele jsem se dnes dostala až kolem desáté. Nevím proč, ale moc se mi nechtělo. Rychle jsem se oblékla a spěchala si vzít aspoň něco k snídani. Do kuchyně jsem přiběhla jak velká voda a vzala si pomeranč. Za chůze jsem ho oloupala a pak ho začala jíst.

,,To je dost, že jdeš!" vykřikl mým směrem Harry, když mě viděl v předsíni.

,,Sorry. Zdržela jsem se v pokoji." odsekla jsem. S ním se nedá normálně mluvit.

,,Přestaňte se hádat." vložil se do toho Remus.

,,My se nehádáme. Jen si vyměňujeme názory." odpověděla jsem. Nikdo na to nic neřekl a přemístili nás. Objevili jsme se na nástupišti 9 a 3/4. Hned jsem si odnesla věci do kupé vrátila se zpátky za rodinou.

,,Tak ahoj." rozloučila jsem se a okamžitě odešla do vlaku. Vlezla jsem si do kupé a čekala jsem na svou nejlepší kamarádku.

,,Iso!" uslyšela jsem za sebou něčí hlas.

,,Freyo!" otočila jsem se za hlasem, vyskočila na nohy a objala ji.

,,Gratuluji k tomu výkonu na mistrovství." řekla mi, když se posadila.

,,Díky." poděkovala jsem.

,,Slyšela jsem, že ti to rodina nevěří."

,,To máš pravdu, ale nedělám si z toho hlavu. Hlavní je, že tu pro mě jsi ty, Fley a Rob. Víc nepotřebuji." usmála jsem se.

,,Však já vím." souhlasila. Vlak se konečně rozjel a my jsme se začali bavit o novém školním roce. Bohužel, ale byli jsme přerušeny otevíráním dveří.

,,Můžem? Všude jinde je plno." zeptal se někdo ode dveří. Otočila jsem hlavu a viděla jsem naše golden trio. Podívala jsem se na Freyu, ta nepatrně kývla.

,,Dobře." přikývla jsem. Oni si hned sedli. Já jsem se pustila do rozhovoru s Freyou, který jsme teď vedli latinsky. Naučila jsem ji nějaký základ, a tak jsme si mohli aspoň trochu povídat bez toho, aby nám někdo rozumněl.

,,Jakým jazykem mluvíš?" zeptal se mě naštvaný hlas. Harryho hlas.

,,Copak, Pottere? Štve tě, že nevíš o čem mluvíme?" ušklíbla se Freya.

,,Vidíš jak si chytrá." podotkl Harry kousavě.

,,Bav se se svými kamarády a nás nech být." vložila jsem se do toho.

,,Nebudeš mi říkat, co mám dělat!" zařval Harry.

,,To ani nechci. Uklidni se. Nikdo tě nechce poslouchat." řekla jsem.

,,Co si to dovoluješ?" prskl na mě Harry.

,,Nejsi o nic víc než já. Nejsi můj nadřízený, nebo někdo jiný, ke komu bych měla mít úctu. Jsi můj o deset minut starší bratr. Nic víc, nic míň." pronesla jsem v klidu. To Harryho naprosto vytočilo. S úsměvem jsem se otočila a Freyu a pokračovali jsme v rozhovoru.

Blížili jsme se k cíli, a tak jsem si musela obléct hábit. Udělala jsem to jednoduše, pomocí kouzla. To samé jsem udělala u Freyi. Dělám to tak už od doby, co jsem jí přiznala, kdo jsem. Převléct se kouzlem je lehčí a rychlejší než normálně. Zase jsem si sedla a pokračovala v rozhovoru. Po chvíli vlak zastavil a my jsme šli ven. Teda já jsem sebe a Freyu přemístila. Přemístila jsem nás do nepoužívané učebny ve třetím patře.