Ta druhá z minulosti

23. Kapitola

25.5.1994

Školní rok se blíží ke konci. Dnes je taky poslední výlet do Prasinek. Rozhodla jsem se, že se tam půjdu aspoň podívat. Sice pod zastíracím kouzlem, ale i to se počítá. Jde se až odpoledne, takže mám ještě čas si to promyslet.

Z postele jsem se dnes dostávala docela dlouhou. Vlastně mě Freya musela polít vodou. Potom jsem z postele vyletěla jako střela. Naštěstí jsem byla suchá. Převlékla jsem se a společně s Freyou odešla na snídani.

Bylo brzy na to že je sobota, takže moc lidí na snídani nebylo. Bylo totiž půl deváté a většina studentů v tuhle dobu ještě spí. V klidu jsem posnídala a pak odešla do knihovny. Sedla jsem si ke stolu a začala si psát esej. Freya si ji psala taky a já jsem jí pomáhala.

,,Jak ses rozhodla?" zeptala se mě Freya, když jsme skončili.

,,Asi půjdu, ale pod zastíracím kouzlem. Chci se tam konečně podívat." odpověděla jsem jí na otázku.

,,Zasloužíš si to. Tvůj bratr chodí pod neviditelným pláštěm a ty vůbec. Je to poslední výlet." souhlasila Freya.

,,Víš, že Klofan přijde o hlavu?" změnila jsem téma.

,,Ano. Má se to stát dnes." přikývla.

,,Chudák." povzdechla jsem si.

,,To jo. Dracův otec je debil." zašeptala.

,,To opravdu je." potvrdila jsem. Dál už jsme to nerozebírali a pokračovali jsme v další eseji.

Všechno bylo napsáno a byl čas oběda. Vydala jsem se do síně svižným krokem. Ve dvě se totiž jde do Prasinek. Sedla jsem si ke stolu a nabrala si jídlo. Dnes trochu míň, protože vůbec nemám hlad. Dojedla jsem a vydala se na kolej, abych si mohla obléct něco pohodlnějšího.

Bylo za pět minut dvě a já jsem šla na školního pozemky. Když jsem byla z dohledu, tak jsem použila zastírací kouzla. Šla jsem za Freyou a položila jí ruku na rameno. Lekla se a otočila. Neviděla mě, takže jí to došlo.

,,Vylekala si mě." zašeptala.

,,Omlouvám se." řekla jsem stejně tiše. Freya předložila povolení a šla do Prasinek, já jsem ji následovala. Šla jsem tiše, aby mě nikdo neslyšel. Rozhlížela jsem a málem jsem Prasinky nepoznala. Už jsem to říkala dříve, ale změna je velká. Tehdy měli Prasinky asi dvě desítky obyvatel a teď jich má víc.

Jako první jsme šli do Medového ráje. Šeptala jsem jí, jaké mi má koupit sladkosti a nenápadně jí dala peníze do kapsy. Freya si koupila ještě něco sobě, zaplatila a šli jsme dál. Šli jsme k Džinovi v láhvi. Potřebovala jsem pár pergamenů a ještě inkoust. Freya to potřebovala taky. Vybrala jsem si inkoust, vzala pergameny a Freya to za mě zaplatila mými penězi. Když mě nejde vidět, tak si to nemůžu zaplatit sama.

Poslední zastávka byla u Tří košťat. Tam, podle Freyi, mají nejlepší máslový ležák. Upřímně se těším, až ho ochutnám. Sedli jsme si ke stolu a Freya si objednala jen pro sebe. Mě slíbila, že mi ho dá ochutnat. A tak se taky stalo. Madam Rosemerta jí donesla ležák a já se trochu napila. Musím uznat, že je to výborné.

,,Výborný." zašeptala jsem. Freya se usmála a přikývla. Bohužel naši pohodu přerušil Ron s Hermionou.

,,Nazdar Hillová." pozdravil ji Ron. Já jsem poznala, že vedle Hermiony je Harry. Cítila jsem jeho magii.

,,Hezký odpoledne Weasly." zavrčela Freya nazpět.

,,Kde máš tu svou jedinou kámošku?" zeptal se jí Weasly.

,,Na stejném místě jako ty toho svého kamaráda Pottera. To znamená na hradě." odpověděla mu v klidu.

,,A co že nešla?" zajímal se Weasly.

,,Nemohla jít ze stejného důvodu jako Potter. Rodiče jí nepodepsali povolení, kvůli tomu zločinci." zavrčela Freya. Nechtěla se s ním bavit úplně stejně jako já.

,,Rone jdeme." pobídla ho Hermiona, ale Ron nevypadal, že chce jít. Vlezla jsem mu do hlavy. Chce Freyu jen provokovat, protože má jen jednoho kamaráda a to mě. To ale není pravda. Ona má ještě Draca a Roba, který je její kluk. Vylezla jsem z jeho hlavy a všechny jeho myšlenky poslala Freye. Ta se tvářila neutrálně.

,,Nech mě na pokoji, Weasly. Být tebou, tak jdu pomoct své rodině přežít." vyjela na něj. Ron naštvaně odešel a Hermiona šla za ním. Harry schovaný pod pláštěm tam ještě chvíli stál, než odešel za nimi. V tu chvíli jsem propukla v záchvat smíchu.

,,Bože." dostala jsem ze sebe. Po chvíli jsem se uklidnila a zvedla se od stolu. Freya dopila svůj ležák, a tak jsme se vydali zpátky do hradu. Na pozemcích jsem ze sebe odstranila kouzla a už viditelná šla do hradu.

,,Užila sis to?" zeptala se šeptem Freya.

,,Docela. Hlavně ten výstup Weaslyho." odpověděla jsem jí a šla jsem kolej. Převlékla jsem se a následně se vydala do knihovny, ale na chodbě jsem potkala nevítané hosty. A to svoji rodinu.

,,Co tady děláte?" ptala jsem se bez pozdravu.

,,Ahoj Astrid. Neviděla jsi Harryho?" zeptala se mě Lily.

,,Od oběda ne." odpověděla jsem s pokrčením ramen.

,,A nevíš, kde by mohl být?" pokračovala Lily.

,,Ve společenské místnosti není a ani v ložnici. Do knihovny pochybuji, že by šel a na žádné chodbě jsem ho neviděla. Takže netuším." shrnula jsem to.

,,Fakt nevíš?" ptala se Lily podezřívavě.

,,Ne. Ale můžete se zeptat Hermiony a Weaslyho, to jsou jeho kamarádi. Teda jakmile se vrátí z Prasinek." řekla jsem jim a chtěla odejít, ale zabránil mi v tom James.

,,Potřebujete ještě něco?" zeptala jsem se nervózně. Jejich přítomnost mi nebyla příjemná.

,,Opravdu nevíš?" ptal se James.

,,Mám jedno menší podezření. Harry má Pobertův plánek, neviditelný plášť a nepodepsané povolení do Prasinek. A jelikož je po tátovi, tak mohl jít do Prasinek na černo." pronesla jsem své podezření, které je pravdivé. Lily vypadala po tomhle prohlášení vyděšeně.

,,Něco na tom být může." souhlasil Sirius. Jen jsem překvapeně zamrkala. To je poprvé, co mi někdo z mé rodiny dal za pravdu. Naši konverzaci přerušil ředitel s tím, že Hermionu s Ronem napadl Pettigrew a unesl Rona a Harry šel za nimi. No co jsem říkala? Oni se hned rozběhli na pozemky. Já jsem tam ještě chvíli stála a pak jsem se šla do knihovny. V knihovně jsem si vzala knihu a začala si číst. Nepotřebovala jsem vědět, já to s nimi dopadne. Upřímně mi to teď bylo jedno.

Večer jsem se vracela na kolej, ale Sirius mě zatáhl na ošetřovnu. Tam ležel Harry s Ronem. Nevypadali, že by jim něco bylo.

,,Co se tam stalo?" zajímalo mě.

,,Vlezli jsme do Chroptící chýše a tam ležel Ron se zlomenou nohou a Pettigrew se chystal Harryho proklít. Už jsme ho měli, ale byl úplněk a Remus se proměnil a Pettigrew utekl." vysvětlil Sirius. Klasika. Prostě můj bratr se vrhl bezhlavě do nebezpečí.

,,Můžu jít? Jsem unavená." řekla jsem a čekala na jejich reakci. Žádná se nedostavila, a tak jsem pokrčila rameny a odešla do ložnice. Tam jsem se převlékla do pyžama a lehla si do postele. Dneska jsem byla opravdu unavená, a tak jsem rychle usnula.

Další kapitola ukončená. Tentokrát je taková slabší, ale stejně je dobrá. Snad jste si ji užili a budete dále pokračovat. Hezký den. Claire