Ta druhá z minulosti

10. Kapitola

10.7.1992

Je to už třetí den, co jsem u Freyi. Její rodiče jsou úplně jiní, než ti mí. Tihle se o mě opravdu zajímají a mají mě rádi. Taky mě ujistili, že jsem u nich kdykoliv vítána. To mě naprosto dojalo. A jinak co se stalo? Vlastně nic. Jen jsem pořád chodila do Nebelvír manoru. Chtěla jsem od rodiny být co nejdál.

Je ráno a paní Hillová, teda Lotta, chystá snídani. U stolu už sedí pan Hill, teda Frank, a Freya.

,,Dobré ráno." pozdravím všechny a sednu si ke stolu.

,,Dobré ráno." odpoví jednohlasně. Lotta nám podá snídani a já se do ní s chutí pouštím. Je opravdu super, že vám někdo udělá něco pořádného.

Po snídani jsem se s Freyou vydala do parku. Měli jsme schůzku s Robem a Dracem. Já a Draco jsme se dohodli, že jim řekneme pravdu. Jak se zachovají, je jen na nich. Přišli jsme do parku a kluci už čekali na lavičkách.

,,Jdeme?" zeptala jsem se, sotva jsme došli. Kluci jen přikývli a vydali jsme se do Robertova domu. Jeho rodiče byli ve vězení a prarodiče mimo zemi. Super místo na promluvení.

Usadili jsme se v Robově ložnici a čekali jsme, kdo začne.

,,Já vám musím něco říct." ozval se po chvilce mlčení Rob.

,,Jak povídej." vyzvala jsem ho.

,,J-já jsem poloupír." řekl.

,,Páni." hvízl Draco.

,,Taky chci něco říct." ozvala se Freya.

,,Máš ještě větší tajemství než já?" zeptal se Rob.

,,Asi. Já jsem upírka." přiznala.

,,Narozená upírka?" ověřovala jsem si. Ona jen přikývla.

,,Tak když už jsme u těch tajemství, tak já a Astra taky máme jedno." začal Draco.

,,Víte. Kdysi bylo vysloveno jedno proroctví. Bylo vysloveno v roce 1017." pokračovala jsem.

,,Znáte jeho znění?" optala se zvědavě Freya.

,,Dva mladí hrdinové, snoubenci,

vrátí se zpátky, aby zachránili nevinné.

Narodí se do rodiny, do které se

přiženit měli. Dívka zanedbaná

rodinou, chlapec otcem mučený.

Dívka v původní koleji, chlapec v
koleji

protější. Musí se znovu spojit a porazit

zlo, mocnější než to původní.

Pomohou jim jejich přátelé. Láska je

mocnější než síla a chlapec s dívkou se

spojí láskou nejmocnější." odrecitovala jsem jeho znění.

,,Páni. O kom se v tom mluví?" tázal se Rob.

,,O nás. Víte já jsem doopravdy Fleamont James Potter. A Astra je doopravdy Isabell Katherine Malfoyová." vysvětlil Draco. Teď na nás koukali s otevřenou pusou.

,,To jako fakt?" dostala ze sebe Freya.

,,Jo." přikývla jsem.

,,Tak to je pikantní tajemství. Ty totiž jsi zanedbaná rodinou." řekla Freya.

,,Já vím. Máme porazit Voldemorta." řekla jsem.

,,A my vám máme pomoct. Jenom. Kdo je to původní zlo?" zeptal se Rob.

,,Původní zlo je pán Zla, Temný pán atd. Měl spoustu přezdívek. Ve skutečnosti to byl kluk. Byl to náš spolužák, byli jsme ve stejném ročníku, jen v jiné koleji. My jsme byli v Nebelvíru a on ve Zmijozelu. Jeho pravé jméno je Theodoros Ignotus Weasly. " odpověděl na otázku Draco.

,,Weasly? Zajímavý. Počkat ty jsi byl Nebelvír a ve Zmijozelu jsi jen kvůli proroctví?" zareagovala na Dracovu odpověď Freya.

,,Přesně." potvrdila jsem.

,,Je pravda, že jsi pravnučka zakladatelů Bradavic a vládkyně živlů?" zeptal se Rob. Jen jsem přikývla. Dále jsme se bavili a my jsme jim vylíčili minulý život. Byli z toho nadšení. Každý jsme řekli své největší tajemství a všem se ulevilo, že ho za to neodsoudíme. Takhle pevné má být přátelství.

S kluky jsme se rozloučili až kolem čtvrté. Byl čas se vydat k Freye domů. Bylo osvobozující, že někdo ví pravdu a podrží vás. Přesně takhle to cítím u Freyi a Roba. Cítím, že mě nezradí. Že mě nepodrazí. Taková má být důvěra mezi lidmi.

Freya i Rob konečně pochopili proč ani jeden nemusíme Weaslyovi. Právě kvůli jejich předkovi, který téměř zničil svět. Ukázali jsme jim i vzpomínky, takže to i viděli. Pochopili,  proč nám říkají 'váleční hrdinové'.

Celou cestu jsme si s Freyou povídali. Hrozně mě zajímal její život upírky. Vysvětlila mi, že může mít děti, protože je narozená jako upírka. Přeměněný upír děti mít nemůže. A ona taky stárne, ale s tím rozdílem, že stárnutí může zastavit.

Vešli jsme do domu a hned jsme zapadli do Freyiny ložnice. Začali jsme přemýšlet, jak budou vypadat naše prázdniny. Já to měla celkem jasné, protože zase budu s Ninou Frankovou. Freya ta 15. července jede do Itálie za tetou. Ona má obrovské štěstí.

V šest hodin nás Lotta zavolala k večeři. Musím říct, že Lotta vaří skvěle. Kdyby chtěla, mohla by se jako kuchařka živit.

Po večeři jsem zase zalezl do ložnice. Chtěla jsem svůj čas strávit s Freyou, dokud můžu. Za pět dní Freya odjede a já pojedu k Nině. Ta ženská je hrozná. Já ji nemám ráda a ona nemá ráda mě. Hlídá mě jen proto, že za to dostává zaplaceno. Jak říkám, je to hrozná ženská.

Bylo už jedenáct a já si stále povídala s Freyou. U Potterových by mi to neprošlo. Jsem ráda, protože rodiče Freyi nám stanovili večerku na jednu ráno. To znamená, že do jedné můžeme být vzhůru. Pro mě to je jako splněný sen.

O půlnoci jsme se zvedli a vystřídali jsme se v koupelně. Pak jsem si lehla do postele a zase jsem začala uvažovat. Byla jsem ráda, že jsem řekla Freye pravdu a že před sebou nemáme žádné tajemství. To bylo na vztahu důležité. Bezmezná důvěra a tu my máme. Nevím jestli ji má i Harry a Ron, ale ti my jsou jedno. Oni mají teď někde trénink a já si užívám klid. Hodně zasloužený klid. Taky jsem Freye a Robovi přiznala, že to já kdysi porazila Voldemorta a že jsem to byla já kdo zachránil školu. Samozřejmě se ptali na podrobnosti. Tak třeba Voldemorta jsem porazila kvůli Zmijozelově kledbě. To prokletí brání členům rodu, aby se zabili navzájem. A s tím kamenem jsem taky všechno řekla. Slíbili mi, že mi budou pomáhat. A to je hlavní. Mám přátele, kteří mě podrží a nenechají mě spadnout na dno. Stejně jako já je.

Začala mi padat víčka a já jsem cítila, jak jsem unavená. Byla jsem ráda, že jsme v posteli, jinak bych sebou sekla. Zavřela jsem oči a pomalu se nechala vtáhnout do tmy.

Další část napsaná. Tuhle knihu si vážně užívám. Upřímně doufám, že i vám se líbí. Claire