Proč láska bolí, Deane? (Destiel)

4. Cože?!

Snad se Vám bude kapitola líbit 😂😈...

 Chvilku mi trvalo než jsem sebral odvahu, vyšel k černému autu a přistoupil k Deanovu staženému okénku. Seděl tam, koukal někam dolů na své dlaně a jemně se houpal do rytmu hudby z rádia. Byl tak nádherný, že se mi ho ani nechtělo vyrušovat. 

"Ahoj." "Ahoj," odpověděl krapet ponuře a ani se na mě nepodíval. "Mám jít pryč?" optal jsem se trochu nejistě. Dean byl chvíli zticha, ale potom mě celého sjel pohledem a skončil na mých očích. "Sluší ti to," pousmál se, sáhl na kliku, otevřel dveře a vystoupil. 

Byl jako nějaká módní ikona, i přestože měl na sobě svojí jen klasickou flanelku, bundu, džíny a rozcuchané vlasy. Úplně si mě získal. "Omlouvám se ti za všechno, Casi, neměl jsem tě tam tak nechávat," sklonil zrak a koukal se do země. Kdyby se jednalo o něco jiného, neváhal bych a objal ho, aby se cítil v bezpečí, jenomže teď by to všechno jenom tisíckrát zhoršilo. 

"A chtěl bys mi na to něco říct?" V mém hlase byla naděje, ale zároveň strach. Doufal jsem ve šťastný konec, když tu najednou: "Nechci se vázat." Řekl to jakoby nic. Jako by to říkal každý den... A co když říkal? 

"Takže konec?" zeptal jsem se a pokoušel se, aby nepoznal, že mi právě opět zlomil srdce. Proč za námi teda do háje jel? Jenom aby mě políbil, popletl mi hlavu, dal naději a pak řekl, že se nechce vázat? Co má tohle znamenat? 

Dean se mi podíval do očí, chytil tvář do dlaně a začal se přibližovat. "Co to děláš?!" zakřičel jsem a odstrčil ho. 

"Co myslíš?" usmál se jako by byl opilý. Teď mě vážně naštval... On se mnou chtěl zase jenom spát i po tom, co jsem mu řekl, že ho miluju? Možná je to u lidí normální...

"Ale no tak, Casi." Přiblížil se a jeho hlas byl mnohem hlubší než normálně. "Však já vidím jak se na mě koukáš." Opět se přiblížil. "Jak mě pozoruješ." Další krok. "Jak mě chceš." V tu chvíli už šeptal a přitáhl si mě k sobě za bok. "Nepřemýšlej chvíli nad ničím." A s těmito slovy mě opět políbil. 

Chtěl jsem ho odstrčit, chtěl jsem se dostat z jeho sevření a jednu mu vrazit, ale nedokázal jsem to. Byl jsem možná dokonce šťastný, když mě chytil za ruku, dotáhl k bunkru, kde mě ještě jednou políbil a pak jsme za sebou vešli dovnitř. 

Na Sama ani Jacka jsme nenarazili, což nám upřímně hodně pomohlo a hned jak jsme zapluli do Deanova pokoje, začalo nebe a zároveň peklo. Připadal jsem si, jako bych právě došplhal k tomu nejvzdálenějšímu cíli... té největší odměně a už neměl v plánu se jí vzdát. Ztrácel jsem se v každém jeho polibku a věděl jsem, že i on v tom mém. 

Jeho horké dlaně mi tančily po holé kůži... Vždycky věděl kam s nimi. Měl jsem na sobě už jen košili a kalhoty, avšak Dean už přišel o všechno oblečení z horní části těla. "Bože... Tohle mi tak moc chybělo," zamumlal do polibku a při tom mi jednou rukou rozpínal pásek. 

"Deane..." "Ano, Casi?" usmál se a moje kalhoty už byly někde na druhé straně pokoje. 

"Nechci, abys mě zase opustil," řekl jsem se vší vážností a pověsil se mu kolem krku. "Nechci jenom tohle..." To znělo o dost víc zoufale než jsem si přál. 

Podíval se mi zpříma do očí a natiskl se čelem na to mé. "Nikdy to přece není a ani nebylo jenom o tomhle, ne?" Objal jsem ho a on mě položil na postel. Všechno to bylo o dost jemnější než jindy a já měl pocit, že tohle může být začátkem něčeho mnohem krásnějšího. 

Líbal mě od čelisti přes krk, klíční kosti a bradavky až po břicho a dolů. Byl jsem upřímně šťastný a nevědomky se usmíval. Potom sjel až boxerkám, políbil mě přes látku a pak odhalil kořen mého penisu. 

Zalapal jsem po dechu, když mě poprvé po déle jak měsíci chtíče vzal do pusy. Jen tak tak jsem si stihl ústa zakrýt rukou, abych nevykřikl. 

Právě v tyhle momenty mě Dean Winchester přiváděl k šílenství. "T-teď já, Deane," zašeptal jsem po chvíli. Bylo mi jasné, že dlouho nevydrží ani jeden z nás. Až moc dlouho jsme byli od sebe. 

Sundal jsem mu zbytek oblečení a vyměnili jsme si pozice, díky čemuž jsem měl opět možnost ho vidět jak ze mě šílí. Tiskl látku povlečení, měl zavřené oči a pootevřené rty. Věděl jsem, že snad každá holka na zemi by dala všechno možné, jen aby dostala šanci ho tady takhle vidět. Vidět ho a moct si s ním dělat cokoliv se mi jen zachtělo...

Odsunul jsem se od něj a on konečně otevřel oči. Kdybych nevěděl, že má normálně přírodní barvu jasně zelenou, řekl bych, že jsou černé a teď dokonce se šibalskými jiskřičkami.

Usmál se a stáhl si mě za ním dolů do polibku. Přál jsem si, aby ta chvíle a pocity trvaly navždy. 

Dean kolem mě omotal nohy, já sáhl do šuplíku v nočním stolku a vytáhl z něj z části spotřebovaný lubrikant. Lovec zaklonil hlavu, vzdechl a nehty mi zaryl do zad. Lhal bych, kdybych řekl, že tohle není jeden z nejkrásnějších pohledů, jaký znám. 

Když bylo po všem, my leželi na posteli čelem ke stropu a vydýchávali předchozích pár minut, začala se mi v hlavě probouzet otázka: "Co jsem to zase udělal?" 

Podíval jsem se na Deana. Měl zavřené oči, ruce složené na břiše a od boků dolů měl přehozenou přikrývku. 

"Deane?" oslovil jsem ho s srdce mi začalo bít jako splašenému koni. "Co se děje, Casi?" Tón jeho hlasu byl jemný, ale zároveň s nádechem nezájmu. "Jak to bude teď?" Lovec na mě pohlédl a potom sklonil zrak. 

"Však víš, že to nejde... Taky bych chtěl-" "Ale?" přerušil jsem ho. Nechtěl se mnou být, protože mám mužskou schránku? Nebo protože jsem anděl? Nebo by se za mě prostě musel stydět? A nebo mě snad vážně nemiluje a chce se mnou jenom spát? Hlavou se mi honilo tolik otázek a popravdě jsem si nebyl jistý, zda na ně chci znát odpověď. 

"Ale..." začal a byl dost nervózní. "Mám přítelkyni." 

"Co?!" vyjekl jsem překvapením. Čekal jsem všechno, ale tohle... tohle teda ne. 

"Ššššš! Ještě nás uslyší Sam nebo Jack." Nevěděl jsem, co říct a i kdyby něco říkal on, nevnímal bych ho. 

Jenom jsem tam seděl na posteli přikrytý dekou na určitých částech těla a koukal do prázdna. Ani nevím jako dlouho jsem tam tak byl, ale když jsem se trochu vzpamatoval a rozhlédl se po pokoji, Dean už byl zase pryč.

Co se to právě teď stalo?