Proč láska bolí, Deane? (Destiel)

11. Já právě teď nemám čas

Čím víc píšu, tím horší mi to přijde 😂 (já vím, tohle je děsná motivace ke přečtení téhle části 😅).
No... Snad hezké čtení 💖

Vzbudil jsem se s Deanovou hlavou na mém hrudníku. Chvíli jsem se zamyslel nad tím, jak asi vysvětlíme Samovi s Jackem to, že u mě Dean strávil celou noc, ale pak se ke mně přivinul o něco víc a ze mě všechen strach opadl.

Když spal, vypadal tak nevinně a sladce. Usmál jsem se, poupravil Deanovi vlasy, co mu napadaly do obličeje a pokoušel se dýchat co nejklidněji, abych ho omylem neprobudil.

Po půlhodině úžasného výhledu jsem ale najednou začal pociťovat nepříjemný tlak v břiše, značící přeplněný močový měchýř a tím se odstartoval další problém... Tohle byla jedna z věcí, které jsem na bytí člověkem opravdu nesnášel. Bylo to tak omezující, zdlouhavé a celkově brrr... Nikdy si na to nezvyknu.

Nevěděl jsem jaká bude Deanova reakce až zjistí, že strávil celou noc se mnou v posteli, ale po dalších pěti minutách vymýšlení všemožných konců jsem došel k jednomu závěru - Všechno na světě bude lepší než to vypustit do matrace jak nějaké mimino.

"Deane?" Zatřásl jsem s ním trochu, ale on jen něco zamumlal a spal dál. Obrátil jsem oči v sloup a pokusil se zpod něj vymanit... Marně.

"Ale no tak." Posunul jsem mu hlavu o kus dál, načež on se mi do hrudníku zavrtal o to víc a ještě si přeze mě položil majetnicky nohu. "Deane!"  okřikl jsem ho šeptem. "Casi!" udělal to samé on na mě. Jak je možné, že se dospělý muž choval víc jako dítě než dvouletý Jack?

Zkusil jsem to na něj mile a začal ho výskat ve vlasech. "Deane, prosím, já akutně potřebuju na záchod..." Chvíli se nehnul a když už jsem si začínal myslet, že mě zas ignoruje, tak odtáhl celé své tělo a překulil se na bok vedle mě.

"Díky." Vysoukal jsem se z vyhřáté postele a vyběhl k toaletě.

V tom zmatku jsem si ani neuvědomil, že bych na sebe neměl nijak upozorňovat a když jsem zahlédl Jacka na konci chodby, bylo už pozdě. "Ahoj Casi, neviděl jsi někde Deana? Steph volala, že měli včera jít někam na večeři, ale nepřišel a teď jí nezvedá mobil..."

Zarazil jsem se a snažil se co nejrychleji něco vymyslet. Naneštěstí to nejlepší, co mě napadlo, bylo prostě a jednoduše utéct. Ano... utéct.

Jakmile jsem za sebou zabouchl dveře od koupelny, svezl jsem se po nich zády dolů a složil hlavu do dlaní. Připadal jsem si jako ten největší idiot na planetě. A pak mi došla jedna věc... On se kvůli mě Dean vzdal večeře se Stephanií? A bylo to schválně nebo chtěl jen počkat než usnu a potom jít za ní, ale zaspal?

"Deane... Asi by sis měl zkontrolovat mobil," podotkl jsem hned jak jsem otevřel dveře do mého provizorního pokoje.

K mému překvapení tam Dean pořád byl. Seděl na okraji postele jen v boxerkách a mém tričku na spaní a prohlížel si jeho dárek pro mě, který jsem včera večer odložil na noční stolek.

Kdy se převlékl? A kde to triko vůbec našel? Chtěl jsem se ho na to zeptat, ale Dean mě zarazil. "Ty sis ho fakt nechal..." pousmál se s pohledem na noční stolek. "Jo, jasně, že jsem si ho nechal, vždyť jsi říkal, že dárky se nechávají."

Dean se na mě podíval a já se automaticky usmál. "Měl by ses ozvat Stephanii, shání tě a nechci, abys u ní měl kvůli mě problém." Zavřel jsem za sebou dveře a přišel k němu o kousek blíž.

"Už jsem se díval... Volala snad stokrát, její zprávy mi zasekaly mobil a přijde mi, že už se snad zbláznila..." Sklonil zrak a upravil si tričko s červeným logem skupiny AC/DC. Až teď jsem si uvědomil, že vlastně bývalo Deanovo... "Snad nevadí, že jsem si ho půjčil? Nechtěl jsem spát v té flanelce a džínách." Zase se usmál a já na něj zíral jak idiot. Takže tu se mnou přespat chtěl, neusnul omylem... Nikdy jsme spolu popravdě nezůstali v posteli celou noc, natož bez sexu.

"Casi?" oslovil mě a já zpozorněl. "Co? Ne, jasně, že nevadí," vykoktal jsem ze sebe. "Dobře... Mimochodem, Casi, můžu ti něco přátelsky říct?" Kývl jsem hlavou jako znak souhlasu. "Jsi zatraceně moc sexy..."

Podíval jsem se na svůj odraz v zrcadle na druhé straně pokoje. Měl jsem ze spánku rozcuchané vlasy, rozvázaný šedý župan, bílé trenýrky a dokonce i rány na mém obličeji začínaly měnit svou pestrobarevmost na pleťovou. Sám jsem musel uznat, že jsem vypadal lépe než za posledních pár dnů.

"Ehm... Díky." Začervenal jsem se a začal si župan zavazovat. "Ne, ne, to nemusíš, mně to nevadí," ozval se hlubokým hlasem Dean. "Ale mělo by..." Rychle jsem dokončil uzel a zahlédl Deanův provinilý pohled.

"Tohle všechno je špatně... Nejen ty a já tady, v tomhle oblečení, ale i Steph, co se o tebe někde strachuje a Jack se Samem, co tě všude hledají... Tohle není normální." Máchl jsem kolem sebe rukama a snažil se nedívat na to, jak se Dean právě teď tváří a jak dobře vypadá.

Taky to bylo poprvé, co jsem Stephanii pojmenoval jen Steph, protože jsem s ní popravdě trochu soucítil. Už jsem pochopil, že láska bolí a ta bolest je jednou z nejhorších, jaké jsem kdy zažil, takže jsem nechtěl, aby si tím zbytečně prošla i ona jen kvůli tomu, že se Dean zrovna v tento moment rozhodl pro mě.

"Ale říkal jsi, že ti to tričko nevadí..." "Vždyť víš, že tady nejde o žádný pitomý triko, Deane..." protočil jsem očima a dovolil si na něj trošku zvednout hlas.

"Možná máš pravdu v tom, že bych se měl Steph ozvat, že jsem v pohodě." Dean sáhl pro mobil, já si sedl do křesla naproti němu a poslouchal.

"Jo... Já... Ano, Ste- Jo, omlouvám se... Ne, dneska domů nepřijdu... Nejsem s žádnou ženskou, proboha," zvýšil trochu hlas asi aby jí vůbec překřičel. Z druhé strany hovoru byl slyšet pláč a smutek, ale i vztek a nenávist. Popravdě jsem si jí v takovém stavu ani nedokázal představit... Ta večeře měla být, aspoň z toho, co jsem pochopil, hlavně o seznámení Deana s jejími rodiči.

"Ne, nejsem s holkou, přísahám..." pokračoval Deanův hovor. Najednou se na mě podíval a na chvíli se odmlčel, takže byl slyšet ženský tlumený vztek.

Jenomže potom řekl něco, co mě upřímně zahřálo u srdce a zároveň neskutečně rozesmálo: "Jsem s Casem, takže teď fakt nemám čas, ahoj."  A hovor zavěsil s překvapenou mlčící Stephanií na druhé straně.

"Vážně jsi jí právě řekl to, co jsem slyšel?" smál jsem se a Dean se ke mně rychle přidal.

Tohle mi chybělo... Jen my dva, smích, žádná starost a taky stoupající adrenalin z toho, kdy sem vtrhne Sam až zjistí, co se stalo.

Bylo mi Stephanie trochu líto, ne, že ne, ale fakt, že Dean právě odkopl svou přítelkyni i s jejími rodiči jenom kvůli svému kamarádovi? A navíc kvůli mně? To bylo mnohem silnější.

"Pojď za mnou..." šeptl Dean po chvíli s vážným výrazem a poklepal rukou na místo vedle něj. Všechna radost jako by se lusknutím prstů vypařila z místnosti a zanechala za sebou jen příjemně bolavé břicho. Zvedl jsem se a přesedl si k němu.