Proč láska bolí, Deane? (Destiel)

14. Pocity jsou děsně složité

Ahojky všem, konečně je tu nová část (dokonce nejdelší) 😂 Helen_life1 dočkala jsi se své vysněné části se Stephanií 😂😎, takže takhle kapitola je speciálně pro tebe 🥰❤. Pěkné čtení všem a děkuji za každou odezvu 😇.
Kdyby to bylo MOC, ozvěte se 😂.

"Tak jak se cítíš?" usmál se na mě Dean, když jsme přišli k němu do pokoje.

Bylo už k večeru a Sam s Jackem jeli nakoupit jídlo. Vždycky mi přišlo trochu zvláštní jak obyčejná rodina se vlastně skrývá za celou tou oponou z lovení, bolesti, ztráty a zachraňování lidských životů i celé planety.

"Jo, super... Vlastně možná i víc než super," usmál jsem, zpevnil sevření jeho ruky, otočil ho zády ke zdi a silou ho na ní přimáčkl. "Sakra, Casi..." vydechl s hlasem plným chtíče a rukou mi zajel pod flanelku i tričko až na kůži. V tomhle jsem ho chápal víc než dobře...

Vášnivě jsem ho políbil a vložil do toho tak moc úsilí, kolik mi jen dech dovoloval. Přeci jen jsem teď byl člověkem a všechny ty pocity i doteky byly pro mě najednou o tolik silnější a intenzivnější.

"Casi? C-Casi..." "Copak, Deane?" Naše hlasy byly tak hluboké, že jsem se toho sám trochu lekl. "Určitě to chceš? Jakože... určitě? Jsi si jistý? Protože jestli ne, tak-" Přiložil jsem mu dva prsty na rty, abych ho utišil a usmál se. "Chci to, Deane. Věř mi, že tohle vážně moc chci."

Můj zelenooký zachránce mě jemně chytil za zápěstí, dovedl k posteli a lehl si na ní. Věděl jsem, že čekal až půjdu za ním a jako zpravidla nad ním dominantně získám převahu, ale protentokrát čekal zbytečně.

"Deane, sedni si, prosím," požádal jsem ho a sám se posadil na okraj matrace. "Chtěl bych ti něco navrhnout... Nevím, jestli se ti to bude líbit nebo tak, ale..." Dean mi dal ruku na rameno a začal z něj pomalu vyslékat flanelovou košili. "Ať je to cokoliv, tak bude, slibuju," usmál se a políbil mě na odhalený krk.

Podíval jsem se lovci do očí a věnoval mu důvěřivý pohled. I přestože mi bylo jasné, že mi Dean nijak neublíží a věřil jsem mu, byl jsem dost nervózní, když jsem si už jen v triku a kalhotách lehl na postel a Deana stáhl nad sebe.

"Chci to zkusit, prosím..." Lovcovi se v očích zablýskla taky trocha strachu, ale zároveň čisté radosti. "Řekni to ještě jednou," přikázal mi hrubým hlasem a celým svým tělem mi znemožnil se dál pohnout. Jeho novou roli převzal dokonale. "Co myslíš?" "Co myslíš ty, že myslím?" zasmál se a krátce mě políbil na klíční kost, kde na mně zanechal další svou značku. Zamyslel  jsem se a se zavřenýma očima, naprosto oddaný svému příteli vydechl do tiché místnosti jedno nejobyčejnější: "Prosím."

Dean hlasitě polkl a zkousl si ret. Co jen takové slovíčko vyřčené ve správnou chvíli dokázalo provést dospělému lovci... Chytil mě za tvář, hladově mě políbil a když už nám došel dech, přesunuli jsme se k oblečení.

Jako první jsem o všechno přišel já, ale Dean také nemusel čekat tak dlouho... Nebyl totiž jediný, kdo by toho druhého nejraději zlíbal do posledního milimetru jeho kůže.

"Miluju tě, Casi," šeptal proti holé kůži na mém břiše, když ho obsypával směrem dolů polibky. Vážně jsem myslel, že se z něj na místě zblázním.

Trochu jsem se prohl v zádech, když mi olízl špičku a pak přejel jazykem po celé mè délce. "Jsi zatraceně nadhernej, Casi, víš to?" promluvil Dean po delší době. Chtěl jsem mu nějak odvětit, ale s jeho hlavou mezi mýma nohama a tou neskutečnou slastí šířící se mým tělem to byl nadlidský úkol.