Tři Přání [Drarry]

Kapitola 1: Návrat ztraceného

,,Tak ať už to máme za sebou," prohlásil Harry, když spolu se svými kamarády vystupoval z vlaku. Byl celkem studený den a jako každý jiný školní rok se studenti vrátili do Bradavic. Ovšem letošní rok byl jiný. V kouzelnické škole přes celé letní prázdniny probíhaly opravy škod napáchaných při bitvě. Ministerstvo rozhodlo, že mladí kouzelníci a čarodějky budou opakovat svůj ročník. Většinu žáků ze sedmého ročníku tato informace moc nepotěšila, jelikož si mysleli, že se vyhnou zkouškám.

,,Co tím máš na mysli?" zeptal se nechápavě Ron, který si při vylézání z vlaku přišlápl svůj hábit a málem se skácel k zemi.

,,Už vidim, jak mě budou všichni oslavovat, zdravit a tak. Však víš - chlapec, co přežil. Dvakrát," zakroutil Harry otráveně očima. Celé léto se totiž tmavovlásek snažil zůstat co nejdál od společnosti kouzelníků. Výjimkou byla samozřejmě rodina Weasleyových a Hermiona. V Doupěti strávil spoustu času čtením novin, aby měl aspoň trochu přehled o tom, co se děje. Naneštěstí jediné, co se ve zprávách řešilo, byla porážka Voldemorta a zachráncovo zmizení. Harry opravdu nestál o pozornost a už vůbec ne o zdlouhavé rozhovory, ve kterých by se pořád opakoval. Když netrávil čas Harry s milou rodinou, poflakoval se po mudlovském světě a přemýšlel.

Přestože by se mohlo zdát, že v Doupěti se bavil, nebyla to pravda. Rodina zrzků se pořád vzpamatovávala ze smrti jednoho z dvojčat. Harryho přítomnost dost pomáhala Ronovi a Ginny. Brýlatý hrdina dělal v létě úplně všechno pro to, aby se jeho nejlepší přítel a jeho přítelkyně cítili v rámci možností šťastně.

Když se skupinka kouzelníků ze sedmého ročníku vydala ze zastávky ke kočárům, procházeli okolo mnoha lidí. Harry zaslechl v jejich špitání své jméno hned několikrát. Ne, že by mu vadili fanoušci, obtěžovalo ho všechno to mluvení o něm. Všechny ty dívky, co si o něm dříve myslel, že je to blázen, a teď si doma ze zdí sundávají plakáty svých oblíbených zpěváků, aby se jim tam vešel tmavovlasý chlapec.

Harry se na ně naštvaně podíval. Když si dívky špitající si v hloučku všimly jeho nevrhlého pohledu, zmateně od něj odvrátily pohled a změnily téma.

,,Proč ti to tak vadí? Já bych si to na tvém místě užíval. Chlast, sláva, holky..." vykládal zasněně Ron Harrymu. Zrzek ale brzy přestal, protože Hermiona, která jejich konverzaci zaslechla, se po Ronovi ohnala svou brašnu plnou knih, učebnic a pomůcek.

Trojka brzy dorazila ke kočárům. Nasedli do jednoho z nich a Ron se s jeho přítelkyní dali do řeči. Po cestě si Harry připadal trochu jako páté kolo u vozu. Po tom, co se při bitvě stalo, spolu trávili co nejvíce času. I když je tmavovlásek podporoval a byl rád, že si spolu rozumí, někdy mu vadilo, že ti dva se zašijou někam do koutu a jeho nechají samotného v pokoji. Samozřejmě, že se tehdy mohl bavit se svojí rudovlasou přítelkyní, ale nemělo cenu si lhát. Síla jejich vztahu ochabovala a vášeň se vytrácela. Zažili spolu opravdu hezké chvíle, na které ani jeden z nich nezapomene. Harry věděl, že jeho city k Ginny mizí, ale také věděl, že ona to takhle necítila. Její láska je nekonečná, a tak Harry nevěděl, jak by jí to měl říct tak, aby jí neranil. Ačkoli jí nemiloval, stále to byla jeho dlouholetá kamarádka a podporovala ho, když nikdo jiný ne.

,,Vystupuješ nebo jak to bude?" netrpělivě vyčkával Ron na svého přítele, až se uráčí vystoupit z kočáru. Skupinka už totiž dorazila před znovu-postavený hrad. Změny nebyly velké, Bradavice byly stále škola se čtyřmi kolejemi. Harry předpokládal, že především jedna z nich mu letos pořádně zavaří. A to hlavně jedna skupina zlomyslné koleje. Mladý kouzelník věděl, že by o koleji takhle neměl přemýšlet. Jak se naučil minulý školní rok - ne všichni zmijozelové jsou špatní. Severus Snape mu nejednou zachránil život a Horácio Křiklan také patřil k těm dobrým. Jednu osobu z této koleje ale mladý nebelvír nenáviděl. Ano, blonďák mu už také zachránil život, ale jeho chování bylo nesnesitelné.

Harry se neohrabaně zvedl a seskočil z kočáru na udusanou zem. Hermiona společně s Ronem šli o pár kroků před brýlatým hrdinou. Harry se cestou poflakoval a kopal do malých kamínků, které se náhodně válely na zemi a přímo ho vybízely, aby do nich kopnul a tím se i uklidnil. Pár zamilovaných přátel už dávno zmizel z dohledu a zbyl jenom on a prázdno. Dýchal ten studený vzduch a pomalu pokračoval až do školy.

---

Když Harry dorazil do Velké síně, byla už skoro celá naplněná žáky. Prázdné stoly bylo znamení, že prváci stále čekají na zařazení do jedné ze čtyř kolejí. Ačkoli si žáci povídali a na diskuze mezi sebou se soustředili, nikomu neuniklo, kdo právě vstoupil do síně. Harry si toho ovšem nevšímal, i když pro něj bylo zvláštní, že je po dlouhé době hlavním tématem. V Doupěti se totiž většinou řešilo, co bude k večeři. Jeho nohy ho sice nesly k nebelvírskému stolu, ale jeho pohled směřoval k jeho nejneoblíbenější koleji. Hledal jednu specifickou bloňďatou osobu. Draco Malfoy seděl klidně na jedné z lavic a vyprávěl něco svým zmijozelským přátelům. Když Draco zachytil nebelvírův pohled, ušklíbl se. Harry se na něj pohrdavě koukal dál a až po pár vteřinách tmavovlasý chlapec odvrátil pohled a dál pokračoval ke stolu své koleje. Místo mu držela Ginny a to hned vedle sebe, naproti Ronovi a Hermioně.

---

,,Na co tak čumíš?" zasmála se Pansy na druhé straně síně a koukala se stejným směrem jako před chvílí její parťák.

,,Před chvílí tam ještě stál pohřešovanej Potter a propaloval mě pohledem," zatvářil se otráveně zmijozel na svou kamarádku.

Pansy se ještě okamžik koukala na místo, kde dříve stál nebelvír, a pak, když se vzpamatovala, se její výraz změnil na zamyšlený: ,,Já myslela, že na oslavě jste to spolu nějak vyřešili."

,,Já si to myslel taky," zamumlal Draco. Oslava vítězství se konala na začátku prázdnin. Všichni kouzelníci a čarodějky, kteří se zúčastnili bitvy, byli pozváni, aby vzdali hod padlým, ale také aby výhru zapili. Mezi pozvanými se také objevili Malfoyovi. Harry z toho od začátku neměl dobrý pocit. Nakonec, když se tříčlenná rodina objevila ve dveřích sálu, tmavovlásek celý strnul. Dracovi rodiče se rozešli ke stolu s vínem a blonďák tam zůstal jen tak stát. I když byl zmijozel zvyklý na formální akce, tahle byla trochu jiná. Necítil se tu vítaně kvůli tomu, že dříve patřil k Voldemortovi. Harry se rozhodl, že udělá pěkné gesto a zároveň první krok k usmíření. Vykročil k němu a tehdy mu nabídl příměří.

Draco vůbec nechápal, co se nebelvírovi honí hlavou. Co se snažil naznačit. Z myšlenek ho vytrhl rázný hlas ředitelky Bradavic Minervy McGonagallové, a tak mohl začít nový školní rok.