Tři Přání [Drarry]

Kapitola 4: Blízko sebe

Harry odvrátil pohled z rostliny před ním a otočil se za hlasem. Za jeho zády stál blonďatý zmijozel, který měl ruce zkřížené na hrudi a vyčkával reakci tmavovlasého nebelvíra.

,,Co chceš?" otráveně se zeptal Harry a stoupl si.

,,To ti to nedošlo?" ušklíbl se Draco. ,,Chci vědět, co se sakra stalo na Oslavě!"

Tmavovlásek odstrčil nohou židli, na které seděl, a přiblížil se ke zmijozelovi. ,,No, já chci fakt hodně věcí, ale hádám, že nikdo nemůže mít vše." To už Harry stál opravdu blízko Draca, dýchal mu do obličeje a jejich nosy se téměř dotýkaly.

,,Hádám, že to z tebe prostě vybiju, ty parchante," zašeptal mu blonďák do ucha. Pak se odtáhl a na tváři nezbyl ani náznak po vzteku. Koukaly na něj jen modré oči plné odhodlání a na obličeji zůstal jen úšklebek.

,,Dobře, takže začneme," zavelela profesorka Prýtová, kterou nezaznamenal ani Draco, ani Harry. ,,Na začátek vám chci říct, že jsem ráda, že jsme se tu sešli v takto hojném počtu. A nyní, jelikož se během Bitvy rapidně zhoršila reputace Zmijozelu..."

,,Někdy snad byla dobrá?" zasmál se Dean se Seamusem a ostatní žáci Nebelvíru se k nim přidali. Harry, který stále stál vedle Draca, se uchechtl také, na což hned zmijozel zareagoval propalujícím pohledem.

,,Takže, jelikož Zmijozel teď zrovna nepatří mezi nejoblíbenější koleje, paní ředitelka rozhodla, že tento rok se vytvoří čtveřice, kde budou žáci z různých kolejí dělat úkoly do školy spolu."

Skleníkem se rozhléhal nesouhlas a nadávky. Nebelvírští si stěžovali profesorce a zmijozelští jen stáli na místě a nadávali na druhou kolej i vedení školy.

,,Stačí, nebo vám odeberu body a to jste je zatím ani nezačali sbírat!" zakřičela profesorka pomocí své hůlky a nespokojení žáci se, ačkoli neradi, uklidnili.

,,Teď vás rozdělím do již zmíněných skupin," oznámila profesorka Prýtová rázně.

Kantorka rozdala každému papírek s číslem a když všichni v místnosti měli svůj, začala s losováním.

,,Takže, když přečtu vaše číslo, zvedněte ruku, a já si vás zapíšu. Žáci z Mrzimoru a Havraspáru se rozdělí až třetí hodinu, kdy spolu mají hodinu přeměňování."

Harry ve svých rukách překládal a zase rozkládal lístek s jeho číslem 4. Nervózně se koukal po svých spolužácích, kteří měli v obličeji obavy minimálně stejně jako on. Ani zmijozelští žáci na sobě neskrývali svůj strach. Profesorka Prýtová si vyměnila svitky, popadla svůj brk a začala číst.

,,5 a 12," ohlásila a ruku zvedl Ron a Pansy.

,,No to je snad blbej vtip," neodpustil si zrzek komentář a černovlasá dívka reagovala zdviženým prostředníčkem.

Zdálo se, že kantorka reakce obou žáků ignorovala, a hned si do svitků zapisovala první dvojici. Pomona začala číst další a další čísla, přičemž Harry zjišťoval, že Hermiona je ve skupině s Goylem a Seamus s Blaisem. Po pár minutách rozřazování zbývalo už jen pár studentů, co v ruce drželo své číslo.

,,4 a 9," konečně z úst profesorky vyšlo slovo 'čtyři' a Harry netrpělivě zvedl ruku.

,,Takže pan Potter a pan Malfoy, zajímavá kombinace," usmála se Pomona a svým brkem si obě jména zapsala. Harry tomu nevěnoval žádnou pozornost, dokud si neuvědomil, s kým je vlastně ve skupině. Otočil se na svého spolužáka, který papírek opatrně zapaloval svou hůlkou, a když zpozoroval, že se na něj tmavovlásek kouká, provokativně na něj zamával.

---

,,Nechápu to! Jak jsem mohl skončit s Parkinsonovou!" naštvaně namítal Ron před Hermionou. Harry šel pomalu za párem, aby je mohl nenápadně poslouchat. Ron byl stále uražený a Hermiona samozřejmě stála za ním.

,,Ve Zmijozelu není moc z čeho vybírat," řekla otráveně Hermiona a společně s jejím přítelem pokračovali v cestě. Harry chtěl jít za nimi, ale zezadu se k němu připlížil blonďák ze Zmijozelu. Ruku mu dal okolo ramen a až moc přátelsky na něj promluvil:

,,Čau, parťáku. Tak jsem si říkal, že ti dám poslední šanci na to, abys mi prozradil, co jsem ti udělal na tom večírku. Nebo to odnese tvoje pěkná tvářička."

Draco se na tmavovláska šklebil a ten se jen uchechtl.

,,Rád bych ti připomněl, že jsem přemohl i Voldemorta, takže nějakej Malfoy nebude problém," začal lehkomyslně, ,,na druhou stranu mi lichotí, že si myslíš, že jsem hezkej. A neboj, zanedlouho se to určitě dozvíš sám."

To už zmijozelovi zmizel úšklebek z tváře a nahradily ho ohníčky zlosti v jeho modrých očích. Blonďák své ruce přesunul na jeho ramena a přitiskl ho ke zdi. Jejich obličeje už podruhé za pár minut byly tak blízko u sebe.

,,Poslouchej pozorně, Pottere," začal Draco šeptat Harrymu do tváře, ,,protože to nebudu opakovat dvakrát. Jestli to bereš jako vtip, můžu tě ujistit, že jedinej, kdo se tu bude smát, budu já."

Zmijozel se odtáhl a rychle zmizel v zatáčce. Harry mezitím stál u zdi společně se svou brašnou a přemýšlel, jestli to myslel vážně.