Tři Přání [Drarry]

Kapitola 23: Tajemství Oslavy

Poslední famfrpálový zápas byl konečně tady. Ačkoli dva chytači z týmů, které se utkání účastní, celou noc moc nespali, oba byli připravení vyhrát a poté vítězství zapít. A ne jenom oni, ale i zbytek družstev, a dokonce i fanoušci. Většina školy doufala, že Zmijozel prohraje. I když by bylo logické fandit nenáviděné koleji, protože Nebelvír je v této sezóně neporazitelný. Školní pohár ale očividně nehrál žádnou roli.

---

,,Vstávej!" zaburácel Seamus, když Harry tvrdě spal. Po hlasitém zvuku se téměř ihned probudil a pokusil se otevřít oči, které ale byly slepené ospalkami.

Unaveně se posadil a chlapec, který ho nepříjemně přinutil vstát, si sedl vedle něj: ,,Dneska musíš porazit Zmijozel, pamatuješ?" Tmavovlásek pomalu přikývl a beze slov se odvalil do koupelny.

Zíral na sebe skrz zrcadlo a snažil se něco provést se svými vlasy. Jediné, na co dokázal myslet, byl spánek. A také důvod, proč ho dnes v noci neměl dostatek. Když se nad jeho prvním takovým zážitkem pozastavil, musel se pousmát. Přestal si hrát se svou hřívou a místo toho si obličej opláchl studenou vodou, aby se pořádně probral. Po vyčištění zubů vyšel z místnosti jako úplně jiný člověk. Jeho spolužáci se mezitím bavili o tom, kolik dnes vyhrají nad jejich nejneoblíbenější kolejí.

---

Na to měl Draco úplně jiný názor. Samozřejmě se pokládal za favorita, a tak ho ani nenapadla varianta, že by jeho kolej odešla s prohrou. Vstával brzy ráno, aby se připravil nejen fyzicky, ale i psychicky. Byl plný energie, a za to mohla dlouhá noc plná zážitků. I když si to nechtěl přiznat, začínal mít Pottera celkem rád. Dokonce si zvykl na to ho oslovovat křestním jménem, a to už něco vypovídá.

Když přišel do Velké síně, ani nemohl myslet na to, že by něco snědl. Pansy do něj mohla cpát řeči o tom, že by měl něco zakousnout, ale s ním nebyla žádná řeč. Proto se z místnosti vytratil opravdu rychle a to v momentu, kdy Goyle začal básnit o tom, jaký je jeho nejoblíbenější dort.

---

Po tom, co se celá škola, kromě Draca, nasnídala, se tribuny začaly plnit. Nejočekávanější utkání přivedlo na hřiště všechny žáky z různých kolejí. Všichni netrpělivě čekali, kdy madam Hoochová vstoupí na pole, aby zahájila hru. Když už chtěl Neville své místo opustit kvůli jeho kručícímu břichu, ozval se hlas komentátora zápasu.

,,Milí žáci a učitelé, vítejte na dnešním utkání dvou kolejí, které proti sobě válčí již odjakživa! Nebelvíru a Zmijozelu!"

Ze všech stran se ozýval potlesk a jásot. Všichni nadšeně a hlasitě podporovali svůj tým.

Mezitím se Harry v šatnách snažil o povzbuzení svého týmu. Ještě v posledních minutách jim srhnul nejnovější strategie a postavení. Všichni unaveně kývali hlavou a rozešli se na hřiště. Když na něj vstupovali, kapitán zaregistroval, že většina diváků jeho tým oslavuje. Nemyslel si, že po nepříjemném zážitku ve Velké síni bude družstvo Nebelvíru jejich miláčkem. Naopak u jeho soupeře se více méně ozývalo bučení. Blonďák, kterého Harry pozorně sledoval, si ale i tak vykračoval, jako by se nic nedělo. Když si ale zmijozel všiml zírajícího nebelvíra, prudce zastavil. Chvíli stál na místě, chyběl jen kousek od červenání se, ale blonďák vše ustál. Nakonec ho dokonce něco napadlo.