Tři Přání [Drarry]

Kapitola 25: Nezapomeň (2. část)

Neklidný Ron se na přímluvu Deana a Seamuse, kteří byli na Harryho naštvaní o něco méně, od dvojice vzdálil. Skupinka šokovaných nebelvírů s nechutí diskutovala o tom, co se právě dozvěděli. Trochu rozmrzelý Harry se otočil zpátky ke stolku s občerstvením a alkoholem, okolo nějž byla nakreslená věková hranice, a opřel se o něj. Draco se také chvatně otočil a uvědomil si, že se jeho partner očividně necítí moc dobře.

,,Všechno v pohodě?" zeptal se zmijozel jeho klasickým tónem, ve kterém ale byla speciálně pro něj přidaná špetka soucitu.

Harry se ironicky uchechtl: ,,Ne, Draco, opravdu nejsem v pohodě. Právě jsem přišel o své přátele, protože tohle mi neodpustí."

Blonďák se jemně dotkl Harryho ramene a tónem, ve kterém nebylo ani trochu arogance, mu sdělil: ,,Nemají ti co odpouštět. Je jenom na tobě, s kým chceš trávit čas. A jestli tvoje rozhodnutí nerespektují, nejsou hodni tvého přátelství."

Tmavovlasý chlapec zvedl svůj pohled na Draca a naprosto vážně promluvil: ,,Nikdy jsem nečekal, že zrovna ty budeš mého času hoden." A usmál se. Jeho úsměv byl nejspíš nakažlivý, protože blonďák se také téměř ihned pousmál. Sundal svou ruku z ramene a přesunul jí na tvář svého společníka. Pansy tento pohyb mezi Blaisovými slovy stihla zaregistrovat, ale když už chtěla do situace zasáhnout, její přítel jí stačil chytit za paži. Pomalu zakroutil hlavou, aby bylo jasné, že jí nepustí.

A tak byla černovláska nucena sledovat, jak její nejlepší kamarád přibližuje své růžové rty k těm Harryho Pottera. Přemluvila se sledovat celou akci. Draco se ústy přisál na ty Harryho a vznikli do polibku. Nebyl ničím výjimečný, ale právě to byl důvod, proč ho to udělalo naprosto nezapomenutelným. Zatímco skupina nebelvírů, zírala s otevřenou pusou, dva samotní zmijozelové zas tak zaskočení nebyli. Z Pansy doslova sršela závist a čirý vztek, ale Blaise za ní se musel culit od ucha k uchu.

---

Hermiona se probudila samotná v malé temné místnosti. Netušila, jak dlouhý byl časový úsek jejího spánku. Nemohla se ani trochu hýbat, přestože nebyla svázaná. Také ze sebe nemohla vydat ani hlásku. Zůstávala ale i nadále klidná, prožila si opravdu spoustu těžkých zážitků. Odvahu si dodávala tím, že musí být blízko Bradavic, ale ona hluboko uvnitř věděla, že to nemusí být pravda. Když už se chtěla zkusit pohnout, uslyšela blízko sebe zvuk. V tu chvíli se otevřely dveře a ona byla oslepena světlem pocházejícího z druhé místnosti. Dovnitř byla vhozena další osoba, která byla nejspíš stejně ohromená jako Hermiona.

,,Uklidni se," opakovala si hnědovlasá dívka v duchu. Jakmile si myslela, že je dostatečně schopná přemýšlet, zavřela oči a ponořila se do svých myšlenek. Hlavou se jí začaly honit nápady, jak se odtud dostat a ona k tomu potřebovala jen jednu jedinou informaci. Jaké kouzlo bylo použito k neviditelnému svázání a ke kompletnímu umlčení. Pátrala v paměti, jak jen mohla, ale na nic nepřicházela. Když už začala ztrácet naději, ozvala se druhá osoba opravdu blízko ní.

,,Haló?"

Hermiona si byla vědoma toho, že nemůže odpovědět, a proto s obrovskou námahou zvedla své nohy slepené k sobě a pak je pustila zpátky na zem, aby vydaly zvuk.

Mužský hlas znovu promluvil: ,,Nemůžete mluvit? Jednou pro ne."

Hermiona zakroutila očima, což ale muž vedle ní nemohl vidět, a opět se s úsilím snažila zvednout své dolní končetiny. Muž si po chvíli uvědomil, že jedna rána je vše, co dostane.